28.07.2020
Na úvod jen napíšu, že i přes dokonale naplánovaný výlet stačí maličkost a všechna příprava, nálada a těšení může přijít na zmar. Tentokráte tou maličkostí byl jogurt..
Jogurt, nejogurt, vyrazili jsme do Frenštátu pod Radhoštěm. Vznikla tam naučná stezka Beskydské nebe, kterou jsme chtěli dneska prozkoumat. Vyjeli jsme až ke skokanskému můstku, kde jsme zaparkovali auto. Na vlastní oči jsme se přesvědčili, že skokani na lyžích asi opravdu nemůžou trpět závratěmi z výšky :). Vydali jsme se podívat na krásný amfiteátr se siluetami dravých ptáků a pak se prošli po chodníku v korunách stromů, na kterém bylo několik zajímavých zastavení. Další zastávkou byl bosý chodníček, který jsme nejprve nemohli najít. Po cestě jsme narazili na krásné lesní hřiště. Pak už jsme viděli nádhernou zvoničku a za ní objevil Samík i bosý chodníček, který jsme hned vyzkoušeli.
Výhled trošku kazila opuštěná útulna Pantáta a Panimáma, opravdu velká škoda, že tak nádherné budovy chátrají.
Další zastávkou pak byla krásná Lurdská kaplička, v jejíž těsné blízkosti byla další opuštěná stavba – Koliba nad Vlčinou. U kapličky jsme si dali svačinu a pokračovali k Mařenčině studánce. Pak jsme kolem památníku Břetislava Bartoše sešli do údolí k řece Lubině. A najednou jsme byli dole pod můstky. Lanovka nebyla v provozu, takže nám nezbylo nic jiného než si vyšlápnout nahoru všech 428 schodů. No, mákli jsme si slušně.
Na oběd jsme si zajeli do Hospůdky Na Maraláku, na kterou jsme slyšeli samou chválu, a i my se musíme přidat. Opravdu jsme si pochutnali. Teda až na Berníka, kterému jsme objednali jeho oblíbené těstoviny a které Berník okomentoval, že jsou blé a prostě je nechtěl..
Pak jsme se ještě zajeli podívat po téměř 10 letech na místo činu, tedy k památníku v Trojanovicích, kde jsme si řekli s Míšou ano 🙂 Samík nám tam udělal nějaké vzpomínkové fotky a pak už jsme frčeli domů.
Marásci 