Venku ubíhá krásný podzim, nicméně možnosti výletů jsou v této divné době COVID-19 dosti omezené. Rozhodli jsme se alespoň pro krátkou procházku nad Pražmem.
Začali jsme nad hřbitovem a pokračovali dále do lesa. Tam byl celkem klid a až na pár dalších výletníků jsme na nikoho nenarazili. Většina lidí šla jen na hřbitov – blíží se totiž Dušičky..
Berník se zpočátku vezl na koníčkovi Míšovi a vesele si zpíval. Samík taky notoval, no krásný klid lesa byl tatam. Zhruba v půlce cesty Míša Berníka sesadil a nechal ho jít po svých. Berník se bránil, ztropil scénu, ale pak si dal říct a nakonec došel celou cestu zpět až k autu.
V lese si kluci hráli na vojáky, objevovali muchomůrky a dále nezřízeně blbnuli.. 🙂 Míša s Maki se do toho snažili trošku relaxovat, ale přes všechno to divočení kluků to bylo docela náročné. I tak jsme si všichni výlet užili a tešíme se na další..
Na dnešní sobotu jsme neměli žádné speciální plány. Ráno měl doma Samík ještě kamarády a když jeli domů, byl už čas oběda. Nicméně jsme se rozhodli, že hned po obědě vyrazíme na Pustevny a stezku Valašku, kterou už jsme chtěli navštívit delší dobu.
Oběd byl výborný a všichni se pořádně nadlábli. Potom jsme se dle plánu začali chystat na výlet. To znamená sbalit nějakou sváču, pití, obléct přes veškerý odpor kluky, uklidňovat Chilli, která se plete pod nohy, popohánět Míšu, který má na vše čas, ukliďnovat Maki, aby z toho všeho nezešílela a podobně.. Prostě šílenství, ale dneska jsme to docela zvládli. Ještě zbývalo prohodit klukům sedačky v autě, protože nám Berník roste a měl trošku problém poskládat v dětské sedačce nohy…
Cesta probíhala v pohodě (až na menší nervy s couváním hned u domu) akorát po vydatném obědě a ve vyhřátém autě nás to pomalu bralo na spaní. Prvně odpadl Berník, pak usnul Samík a nakonec se spaní a únava pokoušela i o Míšu a Maki. Což bylo docela blbé, protože Míša řídil.. Nakonec jsme to nehrotili a dali si krátkou pauzu na krajnici. Míša si na chvíli odpočinul a mohli jsme pokračovat dále. Cestou jsme se sice ještě zastavili koupit frgál na doma (výborný), ale na Pustevnách jsme už byli za chvilku. Při stoupání do kopce jsme se trošku vylekali, protože první cedule ukazovala, že parkoviště na Pustevnách je plné, ale další cedule už ukazovala pár míst a my jsme opravdu nahoře místo na parkovišti naštěstí našli.
Od parkoviště jsme vyrazili k již zmíněné stezce Valaška. Bylo to opravdu kousek. Minuli jsme lanovku, krásně zrekonstruovanou chatu Libušín, sochy z písku až jsme byli u vchodu. Jelikož probíhala akce kraje, tak byl vstup zdarma a my jsme mohli otevřenou bránou vstoupit do výšek. Míša měl obavy (výšky nemá vůbec rád) a navíc foukal opravdu silný vítr, ale schovaný za objektivem fotoaparátu mu to šlo docela dobře. Dokonce zvládl i himalájský chodník, což překvapilo Maki i kluky.
Nahoře na stezce jsme se ještě prošli, pokochali se okolím, kluci vyykoušeli trampolíny, Samík lezeckou trasu mezi patry a pak už jsme šli pomalu zpátky. Berník měl ještě síly na rozdávání a tak jsme se šli ještě projít směrem k altánku na trase k Radegastovi. Udělali jsme ještě několik fotek, došli k altánku a počáteční nadšení z kluků opadlo. No co, i tak Berník ušel dost po svých a tak jsme se otočili a šli zpátky k autu. Kousek od pěšinky na parkoviště pak ještě Samík našel dva parádní kozáky březové. S tímto úlovkem jsme došli k autu a vydali se domů.
V Ostravici jsme si ještě dali zmrzku a kluci trošku poblbli na hřišti, ale to už byla opravdu poslední zastávka a dál už jsme se jen těšili až si doma odpočineme..
Marásci 