Vánoce 2020

Přípravy na Vánoce jsme začali na první adventní neděli, kdy jsme vyzdobili byt světýlky (letos poprvé i na balkóně) a zapálili si první svíčku na adventním svícnu, který jsem vyrobila. Taky jsme upekli perníčky, kluci mi moc pomáhali, jak s pečením, tak se zdobením.

Třetí adventní neděli se Míša se Samíkem vydali na plantáž do Bašky vybrat vánoční stromeček. Vlastnoručně jej uřezali a přijeli doma jako dvě koule bláta. Ale vybrali moc krásný stromeček. Hned jsme ho ozdobili a taky jsme upekli další druhy cukroví.

Poslední adventní víkend bylo třeba ještě udělat všemi oblíbené marcipánové kuličky a taky jsme zkusili udělat novinku – kuličky z jedlých kaštanů. Protože se mi pokazil mixér, nebyly úplně podle mých představ, ale i tak docela dobré.

22. prosince jsme vyrazili s babičkou Libuškou a babičkou a dědou Sladkými do místeckého parku podívat se na lipový betlém a taky spolu pobýt, protože jsme letos nikoho ani sebe nechtěli ohrozit nějakým hnusným bacilem.. Z procházky jsme si dovezli koblížky z frýdeckého Just Donut, na kterých jsme si pak doma pochutnali.

A už nezbývalo než čekat na Štědrý den. Probudili jsme se do nevlídného upršeného rána a tak jsme ani neměli moc chuť vyrazit na procházku. Takže jsme se váleli u televize a koukali na pohádky. Odpoledne jsme připravili kapra, slavnostně se oblékli a pak už nastala ta chvíle. Zasedli jsme ke štědrovečerní večeři. Všichni jsme si pochutnali na hrachové polévce a bramborovém salátu – my rodiče ho měli s kaprem a kluci s lososem. Když už jsme měli plná bříška, šli jsme jako tradičně čistit zoubky a pak zpívat Ježíškovi koledy, aby věděl, že už máme po večeři a může k nám přijít s dárečky. Se zatajeným dechem jsme vyhlíželi z okna a čekali, jestli uslyšíme zvoneček.

A už to bylo tady: cililink, cililink. Berník se s křikem Ježíšek, Ježíšek rozeběhl ke dveřím a chtěl otevírat domovní dveře. Tak jsme mu vysvětlili, že Ježíšek chodí tajně, aby nebyl vidět a že musí jít kouknout ke stromečku. A opravdu, pod stromečkem už byla hromada dárečků.

Kluci se nedočkavě vrhli na rozbalování. Balící papír lítal po celém obýváku a za chvilku už se ozývaly nadšené výkřiky. V mezičase jsme stíhali rozbalovat i my rodiče.

Z dárečků měli všichni obrovskou radost, kluci hned vše zkoušeli a u toho jsme koukali na pohádky. Pak už jsme šli všichni do hajan.

Na první svátek vánoční jsme se vzbudili docela pozdě a zjistili jsme, že pod stromečkem jsou další dárečky. Byly všechny pro kluky a oni si je nedočkavě rozbalili. Samík se zajímal, jestli to tak teď bude každý rok. My dospěláci věříme, že ne, bylo to kvůli tomu, že bychom se neměli tak moc setkávat a být dlouho pohromadě, proto Ježíšek přišel přímo k nám, místo k babičkám..

Pak jsme vyrazili za dědou Luďkem a babi a dědou Balážiovými. Zašli jsme na krátkou procházku a předali si dárečky. Protože stále bylo škaredě a nic moc počasí, zbytek dne jsme strávili koukáním na pohádky.

Na druhý svátek vánoční jsme jeli do Ostravy za babi Irčou. Stále bylo nic moc počasí, ale naštěstí místo pršení trochu posněhávalo. Zašli jsme na procházku do Běláku a zavzpomínali na staré časy, kdy jsme tudy chodili každý den na procházky s Chilli.

Doma jsme hráli hry a odpočívali.

V neděli jsme se konečně probudili do slunečného rána. Ráno šla Maki s Berníkem na zahradu za Janou, kde měli menší vánoční setkání a odpoledne ještě přijela Lucka s Aničkou na menší procházku.

Zítra konečně chceme vyrazit na hory, tak snad bude tak krásné počasí jako dneska.

Ivančena

20.12.2020

Za normálních okolností bychom dnes šli se společně s ostatními skauty vynést betlémské světlo k mohyle na Ivančeně. Ale máme tady čtvrtý stupeň PSA (protiepidemický systém) a společné akce jsou omezené na velmi malý počet lidí. Procházky nám bylo líto a doma se nám sedět nechtělo a tak jsme vyrazili sami.

Vyšli jsme z Jestřábího údolí jako obvykle a šlo se nám parádně. Ze startu se Maki zlobila, že nechce hnát, ale asi po deseti minutách nasadila ďábelské tempo a my jsme měli co dělat, abychom s ní alespoň částečně udrželi krok.

Při výšlapu nahoru jsme se pěkně zahřáli a nakonec nám bylo pěkně vedro. To se ale se stoupající nadmořskou výškou změnilo a my jsme pak postupně zase zapínali zipy na bundách. Na Ivančenu jsme dorazili zhruba za hodinu a celou cestu nahoru se Berník nesl v krosně.

Nahoře jsme si dali svačinu a chudák Berník, kterému z toho sezení v krosně byla zima, si ji musel dát za pochodu, aby se trošku zahřál. Po svačině jsme přemýšleli, jestli procházku neprotáhneme až na Lysou horu. Rozhodli jsme se to zkusit, ale zhruba po patnácti minutách jsme to otočili zpátky, protože Berník začal naříkat, že chce zpátky a taky se mu pořád objevovala nudle u nosu.

Zpět jsme to zvládli ještě rychleji než nahoru. Berník se těšil na přeskakování příčných žlabů a tak skoro utíkal. Poslední část jsem ho ještě vzal do krosny a my jsme pádili dolů ještě rychleji. Možná to bylo tím, že jsme se všichni těšili na oběd.

Doma jsme nachystali oběd, nadlábli se, a pak už jen odpočívali a užívali si poslední adventní neděli před Štedrým dnem.