20.12.2020
Za normálních okolností bychom dnes šli se společně s ostatními skauty vynést betlémské světlo k mohyle na Ivančeně. Ale máme tady čtvrtý stupeň PSA (protiepidemický systém) a společné akce jsou omezené na velmi malý počet lidí. Procházky nám bylo líto a doma se nám sedět nechtělo a tak jsme vyrazili sami.
Vyšli jsme z Jestřábího údolí jako obvykle a šlo se nám parádně. Ze startu se Maki zlobila, že nechce hnát, ale asi po deseti minutách nasadila ďábelské tempo a my jsme měli co dělat, abychom s ní alespoň částečně udrželi krok.
Při výšlapu nahoru jsme se pěkně zahřáli a nakonec nám bylo pěkně vedro. To se ale se stoupající nadmořskou výškou změnilo a my jsme pak postupně zase zapínali zipy na bundách. Na Ivančenu jsme dorazili zhruba za hodinu a celou cestu nahoru se Berník nesl v krosně.
Nahoře jsme si dali svačinu a chudák Berník, kterému z toho sezení v krosně byla zima, si ji musel dát za pochodu, aby se trošku zahřál. Po svačině jsme přemýšleli, jestli procházku neprotáhneme až na Lysou horu. Rozhodli jsme se to zkusit, ale zhruba po patnácti minutách jsme to otočili zpátky, protože Berník začal naříkat, že chce zpátky a taky se mu pořád objevovala nudle u nosu.
Zpět jsme to zvládli ještě rychleji než nahoru. Berník se těšil na přeskakování příčných žlabů a tak skoro utíkal. Poslední část jsem ho ještě vzal do krosny a my jsme pádili dolů ještě rychleji. Možná to bylo tím, že jsme se všichni těšili na oběd.
Doma jsme nachystali oběd, nadlábli se, a pak už jen odpočívali a užívali si poslední adventní neděli před Štedrým dnem.
Marásci 