( 31.01.2021)

Probudili jsme se do krásného nedělního rána, sluníčko svítilo a obloha byla krásně modrá. Dopoledne jsme rychle uklidili a uvařili oběd a těšili se na odpoledne, kdy měli přijet Terka s Míšou, které už jsme od léta neviděli.

Naplánovali jsme si výlet – 10 km okruh mimo turistickou značku. Vyrazili jsme od domu směr Pražmo, u kříže jsme zabočili k raškovické pile a dále jsme pokračovali kolem řeky. Za loukou už to bylo hodně zledovatělé, takže jsme nasadili nesmeky. Samík byl šťastný, protože jsme pořídili nové a on se nemohl dočkat, až je konečně vyzkouší. První kilometry cesty byly pohodové a vedly po asfaltce. Pak ale mapa ukazovala, že máme uhnout vlevo a před námi byl docela škrpál bez vyšlapaných stop.

Posilnili jsme se před výstupem výborným brownies z červené řepy a vyrazili vzhůru. Před námi šlo jen nějaké docela velké zvíře – tedy to jsme odhadovali podle stop, které jsme viděli před sebou. Musíme z chytré knížky zjistit, co za zvíře to mohlo být a pak to sem doplníme 😉

Po náročném stoupání jsme byli odměněni úžasným výhledem na Pražmo, Travný a Lysou horu. To byla panoramata. Berník už byl docela zmrzlý, takže jsme ho vytáhli z krosny a šel po svých. Bohužel cesta byla spíš neprošlapaná a šlo se mu těžko a bylo to dost zdlouhavé. Takže asi po 400 metrech šel zase zpátky do krosny.

Vysuté vodopády vůbec v tomto ročním období nevypadaly jako vodopády, budeme si muset udělat výlet na jaře, až bude tát sníh. Teď jsme obdivovali pouze krásné a veliké rampouchy a dávali pozor, kam šlapeme, protože cesta byla místy dost podmáčená. Sluneční paprsky mají opravdu velikou sílu.

Po chvilce se nám ještě znova ukázal krásný výhled na Lysou horu a pak už jsme pomalu začali kleset a asi po kilometru se napojili na modrou turistickou značku, která nás dovedla dolů k řece do Raškovic.

Byl to moc povedený výlet a už se těšíme, až zase někam vyrazíme.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

(17.01.2021)

Po dalších Vánocích na suchu to konečně přišlo.. Se sněhem jakoby se roztrhl pytel a z oken nás teď těší zasněžené kopce hor..

Ráno, když jsem se vrátil z procházky s Chilli, kdy jsme se prodírali čerstvou nadílkou sněhu na poli a prošlapávali neporušenou vrstvu sněhu a kdy nám k tomu krásně svítilo sluníčko, jsem to byl vyjímečně já, kdo ostatní popoháněl do oblíkání a vypravování.

Vymyslel jsem trasu směrem na nedaleký rozcestník Husinec a případně dále na Baštice, obojí na svazích Kyčery. Plán to byl hezký, realita dopadla trošku jinak..

Když jsme vyšli, sluníčko se schovalo za mraky, ale i tak bylo hezky. Berník osedlal saně, druhé jsme zaháknuli do vleku a já se zapřáhl jako tažný kůň a hurá do polí. Na poli to bylo dost náročné – prošlapávat čerstvě napadaný sníh a do toho dávat pozor, abych nevyklopil Berníka mě celkem dost zahřálo. Do toho někdo nad námi roztrhl další pytel se sněhem a tak nám krásně hustě sněžilo.

Další úsek vedl po cestě, která již byla prohrnutá a to byla pohodička. Míjeli jsme zasněžené pole, domy a vůbec celé okolí bylo pod velkými nánosy čestvě napadaného prašanu. Mezitím nám došlo, že na náš původní cíl učitě nedojdeme. Sice jsme právě šli po prohrnuté cestě, která ale s posledními domy končila a pak následoval úsek do kopce s neprošápnutou cestou. Došli jsme tedy až k poslednímu domu, na chvíli si odpočinuli a vydali se zpět.

Zpátky to bylo mírně z kopce, tak to šlo skoro samo. Cestou domů si ještě kluci párkrát sjeli místní kopec a pak už jsme šli připravovat oběd pro ty naše hladové krky 🙂

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

(31.12.2020, 1.1.2021)

Poslední den v roce 2020 a první den v roce 2021 se nám podařilo začít hezkými procházkami. Oba dva dny bylo téměř stejné počasí – ráno mrazík, dopoledne krásně slunečno a odpoledne mlha. Nám se podařilo oba dva dny vyrazit dopoledne, kdy země byla ještě zmzrzlá, ale s přibývajícím sluníčkem nám pod nohami postupně rozmrzala. To samé platilo i s vegetací – ta byla na začátku výletu zmrzlá, potom postupně rozmrzala, tedy až na místa ve stínu, kde na ni slunce nedosáhlo.

Poslední den v roce 2020 jsme tedy vyrazili na severní trasu nad Pražmem. Vyšli jsme z domu, prošli přes řeku kolem restaurace u Bobra a vydali jsme se kolem řeky a cestou nahoru na Kršle. Chvíli jsme šli po modré značce až jsme došli ke kapličce. Od ní jsme dále pokračovali směrem do Pražma dolů. Míjeli jsme chatky a dorazili až dolů k rozcestí, které jsme v létě několikrát míjeli při našich výletech na kole. Pak už to byl jen kousek do Pražma a kolem cesty jsme se vrátili zpet domů. Celkem 6,3 km, které Berník ušel krásně po svých (Samík a Chilli i my rodiče samozřejmě taky).

Odpoledne jsme nachystali občerstvení na silvestrovský večer, který jsme strávili pojídáním dobrot, koukáním na televizi, hraním Desítky a lenošením. Po přípitku o půlnoci jsme byli přecpaní a unavení a šli jsme spát.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Dopoledne jsme pak po klasických ranních rutinách museli zařídit menší logistickou operaci s dovozem obědu, ale to jsme hravě zvládli a spojili ji s již zmíněným výletem. Tentokráte to byla trasa na jih od Pražma – klasicky po modré na Přeláč a zpět. Tentokráte to měl Míša težší – Berník se celou cestu na Přeláč nesl v krosně a tu celou prospal. Vzbudil se až u houpačky, kterou si se Samíkem vyzkoušeli. Po svačince jsme vyrazili všichni po svých a cesta dolů nám utekla rychle.

Odpoledne pak okolí zase zahalila mlha, první den v novém roce stejně jako poslední den v předchozím roce..

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•