(17.01.2021)
Po dalších Vánocích na suchu to konečně přišlo.. Se sněhem jakoby se roztrhl pytel a z oken nás teď těší zasněžené kopce hor..
Ráno, když jsem se vrátil z procházky s Chilli, kdy jsme se prodírali čerstvou nadílkou sněhu na poli a prošlapávali neporušenou vrstvu sněhu a kdy nám k tomu krásně svítilo sluníčko, jsem to byl vyjímečně já, kdo ostatní popoháněl do oblíkání a vypravování.
Vymyslel jsem trasu směrem na nedaleký rozcestník Husinec a případně dále na Baštice, obojí na svazích Kyčery. Plán to byl hezký, realita dopadla trošku jinak..
Když jsme vyšli, sluníčko se schovalo za mraky, ale i tak bylo hezky. Berník osedlal saně, druhé jsme zaháknuli do vleku a já se zapřáhl jako tažný kůň a hurá do polí. Na poli to bylo dost náročné – prošlapávat čerstvě napadaný sníh a do toho dávat pozor, abych nevyklopil Berníka mě celkem dost zahřálo. Do toho někdo nad námi roztrhl další pytel se sněhem a tak nám krásně hustě sněžilo.
Další úsek vedl po cestě, která již byla prohrnutá a to byla pohodička. Míjeli jsme zasněžené pole, domy a vůbec celé okolí bylo pod velkými nánosy čestvě napadaného prašanu. Mezitím nám došlo, že na náš původní cíl učitě nedojdeme. Sice jsme právě šli po prohrnuté cestě, která ale s posledními domy končila a pak následoval úsek do kopce s neprošápnutou cestou. Došli jsme tedy až k poslednímu domu, na chvíli si odpočinuli a vydali se zpět.
Zpátky to bylo mírně z kopce, tak to šlo skoro samo. Cestou domů si ještě kluci párkrát sjeli místní kopec a pak už jsme šli připravovat oběd pro ty naše hladové krky 🙂
Marásci 