(10.04.2021)
S přicházejícím jarem a nedostatkem výletů jsme se rozhodli, že když bude hezky, tak vyrazíme k řece, vybereme jedno z mnoha existujících ohnišť a opečeme si buřty. Plán by byl, špekáčky čekaly v lednici na svou přiležitost a dnes nastal ten správný den. Předpověď počasí slibovala pěkných 15 stupňů a od rána už krásně svítilo sluníčko.
Po obědě jsme se tedy sbalili a vyrazili k řece. Usadili jsme se u jednoho z ohnišť, roztáhli deku a relaxovali. Chilli odpočívala a zkoumala okolí, Samík vymýšlel nový způsob zavěšení ešusu nad ohništěm a Berník vytvářel své vlastní miniaturní ohniště. My rodiče jsme si půjčili Samíkův ragbyový míč a házeli si. K tomu nás krásně hřálo sluníčko, no prostě paráda.
Pak nastal pomalu čas chystat oheň na opékaní. Míša sehnal pruty na buřty a u ohniště jsme si chystali křesadla, které jsme hodlali vyzkoušet. Samík jako profík hned zapálil přichystanou vatu, ale bohužel si zapomněl nachystat nějaké palivo a vata za chvíli shořela a bylo po ohni. Míša zkoušel křesadlem podpálit suchou trávu, ale moc se mu nedařilo. Zkusil tedy vatu a ta po chvilce chytnula. Radost ale za chvíli vystřídalo zklamání, jelikož na mokrém ohništi a s vlhkým a nebo čoudícím dřevem ohníček po chvíli zhasnul. Pak nastalo trápení, kdy Míša spotřeboval nespočet zápalek a kdy oheň vždy po chvilce zhasnul. Nakonec, asi po hodině usilovného podpalování, se Míšovi podařilo udržet malý ohníček, na kterém jsme si ohřáli (opravdu ohřáli, o opečení se opravdu nejednalo) buřty. No nic moc, ale i tak jsme je snědli.
Nakonec i přes fiasko s nevydařeným opékáním jsme si odpoledne na sluníčku užili a domů se vraceli pěkně unavení.
Marásci 