Květen 2021 – Marásci

(09.05.2021)

V týdnu jsem si všimla na webu overenorodici.cz, že v sousední vesnici je nové dětské hřiště. A vypadalo moc krásně a lákavě. Takže bylo rozhodnuto, o víkendu ho vyrazíme omrknout. Nejprve jsme mysleli, že pojedeme na kolech, ale nějak nás doběhla jarní únava, takže jsme pro přesun zvolili auto. Zaparkovali jsme na parkovišti vedle kostela a asi 300 metrů k fotbalovému hřišti došli pěšky. Vešli jsme do areálu, propletli se mezi zázemím pro fotbalisty a už jsme před sebou měli všechny atrakce.

Kluci nevěděli kam dříve. Vyzkoušeli houpačky a klouzačku, a pak jsme si prošli takový malinký okruh, naučnou stezku, na které byly informační tabule se spoustou zajímavých informací a interaktivních stanovišť. V lese se taky ukrývalo spousta roztomilých zvířátek. Pak se kluci vyblbli na lanových drahách a různých opičích prolézačkách. Nejvíce je bavila dlouhá nerezová klouzačka, to jsme si my rodiče mohli jen tak posedět na lavičce a slunit se. To byla paráda. Cestou z výletu jsme se ještě stavili na zmrzlinu na Pražmo, vanilková s pistáciovou byly tou pravou sladkou tečkou za hezkým víkendem.

(08.05.2021)

Vypadá to, že jaro nám klepe na dveře a ráno nás probudil krásný slunečný den. Vydali jsme se tedy do Kopřivnice na část lašské naučné stezky. Na místě nás i přes slunečné počasí překvapil studený vítr a chlad a tak jsme oblékli bundy a mikiny a vyrazili na hrad Šostýn. Cesta trvala jen chvíli a už jsme byli u hradu. Kluci nadšeně prolézali trosky, objevovali různá zákoutí a přemýšleli, jak jen to tady kdysi asi vypadalo. My s Maki jsme zase vzpomínali, kdy že jsme to na zřícenině byli předtím. Nakonec Míša objevil staré logy v geocachingu a zjistil, že to bylo před třinácti lety. To to letí..

Ze zříceniny jsme pokračovali na Raškovu vyhlídku. Nahoře na skále byl opravdu krásný výhled do okolí. Nicméně se k vyhlídce blížila větší skupinka lidí a tak jsme dali prostor i ostatním a šli se podívat na Janíkovo sedlo. To bylo v podstatě velké údolí. Tam jsme se otočili a vrátili jsme se k Raškově vyhlídce a pokračovali dále na Bezručovu vyhlídku. To už byla trošku delší procházka a Berník chvílemi brblal, že ho bolí nožky. Nakonec to ale statečně zvládnul.

Vyhlídková věž byla z důvodu rekonstrukce dočasně zavřená a tak jsme si dali aspoň svačinu pod věží. Dolů k autu už to šlo rychle. I přesto, že trasa byla krátká, doma jsme byli znavení jak z celodenní túry. Asi nějaká jarní únava.. Každopádně jsme si výlet užili a těšíme se na další.