(06.07.2021)

Zbýval nám poslední den z báječného prodlouženého víkendu. Už dlouho jsem měla v hlavě výlet na zříceninu hradu Vikštejn. Tento tip na výlet jsem objevila na jednom blogu a říkala jsem si, že to je přesně to, co kluci milují a musíme sem zajet.

Takže jsem ráno nachystala svačinu, sbalili jsme věci a vyrazili jsme na cestu. Po hodině a půl jsme dorazili na malé parkoviště, odkud jsme vyrazili k hradu. Je to krátká cesta, cca po 500 metrech jsme byli na místě. Kluci se s baterkou hned vrhli na prozkoumání sklepení. Pak jsme pokračovali dál do bývalého středu hradu, kde byla další sklepení a různá zákoutí. Vše muselo být důsledně prohledáno a zdokumentováno. Nechyběly popisky s historiíí hradu a s pověstí o bílé paní. Vystoupili jsme taky na malou věž, ze které byl hezký výhled do okolí. Samík snil o tom, že by se chtěl vrátit o pár století zpět a vidět, jak hrad vypadal v plné síle a rozkvětu.

Při svačině na bývalém hradním nádvoří jsme přemýšleli, kam se ještě podíváme. Navrhovala jsem Muzeum břidlice, nebo vodní mlýn. Míša chtěl na místo bývalého zlatého dolu, ve kterém se navzdory jménu těžilo stříbro.

Nakonec zvítězil vodní mlýn Wesselsky a dobře jsme se rozhodli. Po příjezdu na místo se nám ujal veselý pán správce a dal nám do ruky mobil, na kterém se přehrával výklad průvodce. Platit prý budeme až se vrátíme z prohlídky. Zavřeli jsme pusy, aby nám do nich nevletěli mouchy a s radostí, že tady je svět ještě v pořádku, se vydali na prohlídku. Začali jsme venku u obrovského mlýnského kola. Pak jsme vešli do samotného mlýna a s hlasovým průvodcem, který nás zahrnoval spoustou zajímavých informací, procházeli jednotlivé podlahy starobylého mlýna. Seznámili jsme se s tím, jak vše fungovalo, ale v expozici byli i starobylé předměty běžné mlýnské domácnosti – hračky, kola, sáňky, ale i nádobí, toaletní potřeby, truhly s oblečení a mnoho dalšího. Jen bylo hodně těžké uhlídat Bernieho, který se nudil, a zároveň poslouchat zajímavý výklad. Myslím si, že toto je jedno z míst, kde se někdy vrátíme, až bude Berník větší, abychom z toho měli věichni ještě lepší zážitek. Po prohlídce jsme si dali ještě birell a džus ve stylovém posezení u pokladny mlýna. Pak už jsme frčeli domů. Krásný prodloužený víkend utekl jako voda a kromě Samíka, který si užívá prázdniny, musíme zítra do práce a do školky. Ale nevadí, ještě máme před sebou spoustu letních zážitků.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

(1.7. – 4.7.2021)

Ve čtvrtek začaly Samíkovi prázdniny, Berník dostal omluvenku ze školky a Maki si vzala v práci dovolenou. Parádní volno prodloužené o dva státní svátky mohlo začít.

Předpověď počasí vypadala všelijak, ale rozhodla jsem se zariskovat a tak jsme ve třech, protože Míša zůstal doma pilně pracovat, vyrazili na výlet do ZOO. Jeli jsme z Raškovic do Ostravy autobusem a tam jsme přestoupili na trolejbus, který nás za pár minut dovezl do ZOO. Cestou autobusem pořádně sprchlo, ale dešti jsme ujeli a pak už jsme si celý den v ZOO užívali sluníčka. Uvítali nás růžoví plameňáci a pak už jsme přes japonskou zahradu a statek, kde nás nejvíce rozesmála malá selátka, profrčeli k relativně novému super obrovskému hřišti. Kluci se mi okamžite ztratili ve změti drátového labyrintu a já jen stihla zakřičet na Samíka, ať dává pozor na Bernieho. Naštěstí po chvilce vyjeli z tobogánu a když to ještě několikrát zopakovali, konečně jsem je přemluvila a vyrazili jsme dál za zvířátky. Největší úspěch ale měla černá díra na mince v pavilonu u žiraf.. A pak taky klouzačka u žirafího venkovního výběhu. Objevili jsme ještě nový okruh mokřady, nakrmili kapříky a kačeny v rybníku a vydali se na vláček, který nás dovezl zase ke vstupu do ZOO. Dali jsme si oběd a už jsme se přesunuli do centra trolejbusem. Tentokrát jsme jeli domů vláčkem a ve Frýdku přestoupili na autobus, který nás dovezl do Raškovic.

V pátek jsme si dali odpočinkový den a odpoledne zavezli Berníka k tetě Lucce, strejdovi Honzovi a Aničce.

My ostatní jsme v sobotu ráno vyrazili do Ostravy. Míša se Samíkem a Chilli pomoct babičce Irči vymalovat byt po tom, co jí dělali novou elektřinu, a já jela za Terkou a Eliškou do Heřmanic.

Poznala jsem naši malou novou neteř Elišku a dosyta si ji ponosila na rukách, protože to je takřka jediná doba, kdy nepláče 🙂 S Terkou jsme si na oběd připravily pstruhy, které ulovil Samík, a po obědě jsme vyrazily na procházku kolem Heřmanického rybníka. Nikdy jsem u něj ještě nebyla, tak jsem koukala, jaké to tam je hezké. Sice nás cestou málem sežrali komáři, ale nakonec jsme jim utekly a i Eliška v kočárku usla, takže jsme zvládly v pohodě cestu zpátky domů. Večer mě kluci zase vyzvedli a jeli jsme domů.

V neděli po oběde se nám vrátil z víkendu Berník, a protože Míša byl zase pomáhat babičce v Ostravě, vyrazili jsme na Morávku na bazén. Kluci byli nadšení a pořádně se vyblbli. Divím se, že v bazénu ještě zůstala nějaká voda. Stavili jsme se ještě na nanuk a pak už zase jeli zpátky domů.

Protože Terka má stále Míšu v nemocnici a je jí doma samotné s Eliškou smutno, domluvili jsme se, že i v pondělí vyrazíme do ZOO. Aby Eli měla klid na spaní, šli jsme tentokrát stezkou vody, kde jsme objevili krásné nové voliéry ptáků, ale taky hřiště, u kterého jsme dříve nebyli. Na sluneční louce, kterou máme moc rádi už z dřívějška se kluci vyblbli na klouzačce a Eliška si dala mlíčko. Ale spát se jí moc nechtělo, zabrala až v pořadném šramotu na hlavní trase ZOO u pavilonu evoluce a spinkala pak až domů. Takže my jsme si v klidu mohli projít i kolem všech zvířátek. U vchodu jsme se s Terkou a s Eliškou rozloučily a frčeli jsme domů.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•