(11.08.2021)
Na táboře Samík obdržel překvapení k narozeninám – a tím byl poukaz na přespání na hradě Hukvaldy. Noc měla být i s programem a Samík i my ostatní jsme se na přespávačku na hradě moc těšili.
Na den D jsme si už vzali dovolenou a ráno jsme ještě museli zajet k zubařce. To proběhlo bez komplikací a my si pak mohli nachystat karimatky a spacáky. Chilli jsme cestou zavezli na její oblíbený wellness k tetě Lucce a kamarádce Amy a vyrazili jsme směr Hukvaldy.
Zaparkovali jsme na novém parkovišti, nahodili batohy na záda a vyrazili vstříc dobrodružství k první hradní bráně hukvaldského hradu. Výstup jsme zvládli docela rychle, cestou předběhli některé budoucí spolunocležníky a pak jsme do půl sedmé čekali, až nás vpustí do hradu.
Na hradě nás přivítali, popsali, jak bude probíhat večer a měli jsme hodinku na to najít si nějaké místo na spaní. Maki chtěla spát v hradní mottě, ale nakonec byla kluky přehlasována a šlo se do hradní dělové bašty. Bylo to pod střechou, což bylo fajn, protože na noc hlásili nějaké přeháňky. Nachystali jsme si karimatky a spacáky a šli jsme k místnímu bufetu čekat, co se bude dít dál.
Zanedlouho jsme vyrazili na prohlídku hradu s průvodci Mončou a Herym, kteří nás seznámili s historií hradu, ale i s životem lovců a obyčejných lidí ve středověku. Bylo to moc zajímavé povídání. Dozvěděli jsme se spoustu informací i o hradě. Když si člověk prochází hrad sám, moc věcí zůstane bez povšimnutí, což je veliká škoda. Hltali jsme každé slovo a mezitím se setmělo a začalo jít do tuhého. Šli jsme do útrob hradu, vystoupali jsme na vyhlídku a už cestou nahoru jsme začínali tušit, že nejsme na hradě sami. Samík si vyhlídku moc neužil, protože se moc bál, co za strašidla ještě cestou potkáme. Berník ho uklidňoval, ať se nebojí, že jsou to jenom kostýmy. Ve mně byla taky malá dušička, ale nakonec jsme i sestup dolů ze schodů zvládli. Ale povím Vám, bylo to opravdu moc strašidelné. Samík byl bílý jako stěna, chvilku jsem měla obavu, že to nerozdýchá. Je to náš kluk statečný, nemá problém jít v noci sám lesem, ale z masek má prostě fóbii.
Pak nás ještě na nádvoří čekala ohňová show. Byla to nádhera. Setmělý hrad, šikovní lidé a oheň. Mělo to úžasnou atmosféru. Pak už jsme ale pociťovali kručení v břiše, takže jsme se vrátili zpátky před hradní mottu a tam už na nás čekal obrovský oheň a špekáčky. Naštěstí jsme si večeři nemuseli lovit sami 🙂 Opekli jsme si buřty, s chutí je snědli a pak kluky čekalo ještě pasování na nocležníky na hradě hukvaldském. Byl to moc hezký ceremoniál. Pak nám Hery ještě povyprávěl spoustu krásných historek i věcí k zamyšlení, hrálo se na kytaru, zpívalo. Berník usnul, tak jsme šli do bašty, ale Samík chtěl ještě zpátky k ohni. Míša zůstal s Berniem a my se ještě na chvilku vrátili. Pak už byl ale opravdu čas jít na kutě, takže jsme vyrazili a za zvuků kytary a smíchu od ohně jsme usli.
Ráno bylo krásné, na snídani jsme si koupili výborné hukvaldské koláčky a prošli jsme si celý hrad. Byli jsme všude úplně sami a to bylo parádní. Pak už zbývalo jen sbalit a rozloučit se. Byl to skvělý zážitek pro celou rodinu. Cestou jsme si ještě v hukvaldské pekárně koupili frgály a výborné vdolky a plní zážitků jsme vyrazili domů.
Marásci 