(28.10.2021)

A je tu další výlet. Tentokráte do Štramberka. Plán byl zaparkovat u arboreta, jít zkusit hledat „hvězdičky“ – zkameněliny drobných živočichů a pak se jít projít kolem Štramberka. Cesta i parkování proběhly bez problémů, ale arboretum bylo bohužel zavřené. No nevadí, vydali jsme se po naučné stezce ke Kamenárce a dále k rozhledně Bílá hora a rozhodně jsme nelitovali. Nedaleká Kamenárka byla úžasná. Krásné výhledy, skály do toho nám pěkně svítilo sluníčko, no prostě paráda.

Když už jsme se nabažili tímto úžasným místem pokračovali jsme po pěkné stezce k rozhledně Bílá hora. Míša počkal s Chilli pod rozhlednou, Maki a kluci statečně zdolali všechny schody a rozhlíželi se po okolí z vrcholku rozhledny. Od rozhledny jsme pak pokračovali stezkou do samotného Štramberka. Touto cestou jsme ještě nešli a moc se nám líbila. Vyšli jsme kousek od Štramberské trúby, kde se situace opakovala – Míša a Chilli čekali dole a Maki a kluci zdolávali schody nahoru.

Ve Štramberku jsme si nemohli nechat ujít štramberské uši, tentokráte plněné šlehačkou. Míša a Samík měli větší uši a Maki a Berník klasické. Ty větší byly opravdu obrovské a pořádně jsme se nacpali.

S plnými břichy jsme se naučnou stezkou vrátili k autu a jeli domů.

(27.10.2021)

Hurá, začaly podzimní prázdniny. Původní plán byl, že si konečně zajedeme do Liberce do Aquaparku Babylon – dárek totiž klukům už předloni donesl Ježíšek. Ale kvůli hrozbě karantény a jiných takových libůstek jsme to opět, už asi potřetí, odpískali.

Vymysleli jsme tedy náhradní plán, aby nám to nebylo tak líto. Dneska jsme všichni vyrazili do Starých Hamer. Maki už dlouho měla vyhlídnutou naučnou stezku lesem. Tato stezka je zvláštní v tom, že po ní denodenně chodily děti ze samoty Javořiny do školy do Hamer.

Ráno jsme teda nachystali velkou svačinu a vyrazili jsme. Krásně svítilo sluníčko, ale už bylo dost chladno. Zaparkovali jsme na Samčence a po modré jsme vyrazili směrem k naučné stezce. Kousek se jde po silnici, což je docela nepříjemné, ale po chvilce jsme odbočili přes můstek do lesa a tam už se šlo příjemně. Zanedlouho už nás přivítal první malovaný obrázek a my vyrazili vzhůru do kopce. Kluci šli statečně a bez reptání, asi se nechtěli nechat zahanbit, protože jsem jim pořád vykládala, jak tudy chodili děti každý den v zimě v létě.

Cesta utíkala rychle, některá zastavení byla opravdu moc krásná a co nevidět jsme vyšli z lesa a před námi se rozprostřela osada Javořiny. V dnešní době už nejsou domky trvale obydlené, ale slouží jako rekreační chalupy. Na louky svítilo sluníčko a najednou nám bylo úplně vedro. Berník už trochu začal fňukat, že ho bolí nohy, ale zvládli jsme ještě dojít ke krásné zvoničce Martin. Samík vyzkoušel zvon a zjistil, že být zvoníkem není žádná lehká práce. Než se zvon rozezvučel na okolní lesy a pastviny, chvilku to trvalo.

Ve zvoničce bylo krásné posezení, takže jsme si tam dali na posilněnou svačinu a vydali se stejnou cestou zpátky. Dá se jít i jinudy a udělat si z trasy okruh, ale je to asi o 4 km delší, takže to zase jindy, až bude Bernie starší. Takhle jsme si aspoň zase mohli prohlédnout krásné obrázky, a protože cesta teď vedla z kopce, dole jsme byli coby dup. Za celou cestu jsme nepotkali ani jednoho turistu. Nevěřili jsme svým očím.

Cestou zpátky ještě nákup v Lidlu, protože kluci si přáli na oběd pizzu a pak už jen odpočívat, ať máme sílu na zítřejší výlet.

(23.10.2021)

Když jsme si koupili Megouše, náš první výlet byl na hrad Helfštýn. Proto jsme se rozhodli, že tradici zachováme a náš první výlet s Bronzíkem směřoval taky na tento hrad. Cesta byla pohodová, zaparkovali jsme a krátkou procházkou se vydali k hradu. Naposledy jsme tu byli, když Samíkovi nebyl ani rok, takže jsme koukali, kolik změn se tu událo. Hrad v podzimním kabátku měl neopakovatelné kouzlo. Díky novým stavebním úpravám se nám naskytly nádherné výhledy do širokého okolí. Hradní úpravy v nás vzbuzovaly rozporuplné pocity, Míšovi se nové železné traverzy v kombinaci se sklem a betonem vůbec nelíbily. Mně to přišlo docela zajímavé a nápadité a hlavně jsem ocenila, že prohlídka hradu díky tomu získala nový rozměr. Těch nových zákoutí, výhledů. To se mi moc líbilo. I kluci byli nadšení ze spousty chodbiček a schodů. Musela jsem mít oči na šťopkách a stejně jsem je neustále někde hledala a odněkud lovila.

Cesta domů taky utekla rychle, Míša si zkoušel různé jízdní módy a Bronzíkovy vychytávky a musíme konstatovat, že jsme s novým autíčkem všichni spokojeni :).

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

(16.10.2021)

Jako tradičně pořádala v sobotu obec Pražmo námi oblíbenou drakiádu. Moc jsme se těšili, protože loni se kvůli koronaviru pouštění draků nekonalo. Sešli jsme se u malebné chaloupky Šporclových a hromadně jsme vyrazili na sousední louku. Některým draci okamžitě vzlítli do nebe. Jiní museli čekat na správné větry. Bohužel moc nefoukalo, ale všechno vyvážilo krásné, slunečné počasí a barevné stromy všude kolem. Když nás pouštění přestalo bavit, dali jsme si teplý čajík a na ohni opekli buřtíky. Samík dokonce vyhrál cenu za nejoriginálnějšího draka. Všechny děti dostali roztomilé medaile – dráčky, které vyrobil moc šikovný pan Skýpala. Byla to moc hezká podzimní akce.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•