(20.02.2022)

Tento týden nás zastihla nemilá zpráva a to, že Samík musí zůstat do soboty v karanténě, jelikož měli ve třídě pozitivního spolužáka. Moc velké plány jsme tedy nepřipravovali. V neděli dopoledne jsme uvařili oběd a po obědě Míša vybral výlet na Opálenou, s tím, že z Opálené dojdeme pár kilometrů na Skalku. Po menším nedorozumění doma a krocení divokých kluků jsme vyrazili.

Cesta utekla rychle, udělali jsme si ještě malou zastávku ve Pstruží, kam Míša pojede na první část čekatelského kurzu. U Opálené jsme zaparkovali pod sjezdovkou, kde se ještě lyžovalo. Trasa vedla vedle sjezdovky nahoru. Pěkně jsme si mákli a záviděli lyžařům, kteří nemuseli do kopce šlapat a mohli se nechat táhnout pomou. Zdárně jsme došli až na začátek sjezdovky, zeptali se obsluhy kudy vede dále žlutá a vyrazili dále do kopce.

Kousek nad sjezdovkou vedla cesta, kam jsme se měli dostat, ale úsek asi padesáti metrů mezi sjezdovkou a cestou byl totálně zledovatělý. Míša s Berníkem několikrát spadli, Míša si narazil prst, ale nakonec jsme to zvládli až na cestu. Po tomto zážitku a vidiny dalšího škrpálu na Skalku jsme plány přehodnotili a vydali se po cestě dolů pod Opálenou a pak zpět na parkoviště.

Cestu dobře známe, několikrát jsme zde již byli, akorát jsme vždy šli v opačném směru. Cesta dolů probíhala rychle, kluci šli ve svižném tempu a krom jejich častých zvukových projevů to byla paráda. Na obvyklém místě jsme narazili na „listové moře“ – hromady listí, které jsou na stejných místech každý rok, a trošku jsme si zablbli s listím.. K autu už to pak byl kousek. Cestou jsme ještě potkali nějakého dravce – nejspíše káně, u auta jsme si dali malou svačinu a jeli zpátky.

(13.02.2022)

Protože plníme výzvu 32 vrcholků Beskyd, přemýšleli jsme, kam vyrazíme tentokrát. Maki si na mapě všimla, že když pojedeme do Štramberku, můžeme bez větší námahy zdolat dva vrcholky za jeden den. Takže bylo rozhodnuto.

Vyjeli jsme kolem 10 ráno, zaparkovali na centrálním parkovišti a vyrazili kolem školy do Národního sadu, kde je moc hezké dětské hřiště. Takže jsme se chvilku zdrželi tam, a pak vyrazili vzhůru k jeskyni Šipka, což byl náš dnešní první vrcholek. Pohodička. Prozkoumali jsme jeskyni a pak vyrazili dál vzhůru ke zvoničce, odkud je nádherný výhled na Trúbu. Od zvoničky jsme se dali po naučné stezce doleva a nestačili jsme koukat. Tam jsme totiž ještě nikdy nešli. Pěkný okruh kolem hory Kotouč nás provedl kolem spoustu zajímavých zastavení, mimo jiné i na dnešním vrcholku číslo dva – bývalém hradu Jurův Kámen. Kluci se šli podívat ještě do další jeskyně, a pak taky odlovit kešku. Je to historicky první česká keška, už jsme se ji pokoušeli s Míšou odlovit ještě za svobodna a bez dětí, ale zjistili jsme, že jsme vždy šli ze špatné strany, takže se nám to nikdo nepovedlo. Nyní byli Míša se Samíkem úspěšní.

Pak už jsme vyrazili dolů do městečka. Chtěli jsme ještě navštívit muzeum, ale bohužel mělo polední pauzu. Takže jsme rovnou vyrazili do naší oblíbené pekárny štramberských uší, kde jsme si každý dal štramberské ucho se šlehačkou. Samozřejmě jsme nakoupili zásoby i domů. Samíkovi tak chutnalo, že si zaběhnul koupit ještě jedno. Po výborné a stylové svačince jsme se vydali zase zpátky k autu. Štramberk prostě nikdy nezklame a stále je tady co objevovat.

(12.02.2022)

Další víkend před námi, venku svítí krásně sluníčko a my nejsme nemocní. Všechny předpoklady pro výlet jsou splněny a my vybíráme další z vrcholků, tentokráte kratší okruh v Kozlovicích.

Do Kozlovic dorážíme bez problémů a parkujeme v areálu mlýna. Moc pěkné místo, říkáme si, že tam musí být krásné ubytování. Z mlýna pak jdeme chvíli pěšky podél cesty a vydáváme se po křížové cestě směrem ke zvoničce. Mírný kopec jsme zvládli bez zadýchání a zanedlouho jsme u zvoničky. Kluci samozřejmě zkouší jak zní zvon a Míša to celé fotí. Pak jde Míša se Samíkem odlovit nedalekou kešku. Tu našli na první pokus a my jsme pak mohli pokračovat dále po poli. Sice byla docela zima, ale sluníčko nás hřálo, z pole byl krásný výhled do okolí a my jsme si procházku užívali.

Prošli jsme kolem domů, kde jsme trošku přidali do kroku, jelikož za plotem hlídal obrovitánský Maxipes a zanedlouho jsme byli u cesty. Naštestí na této cestě nebyl moc velký provoz a my jsme za chvíli dorazili zpět k autu. Cestou domů jsme se ještě stavili nakoupit a doma jsme pak plánovali výlet na neděli.