(16.-19.3.2022)

Kluci v roce 2019 dostali od Ježíška poukaz na dovolenou v Babylonu v Liberci. Měli jsme na ni odjet v květnu 2020, ale protože řádil covid-19, nikam jsme nejeli. Pak jsme měli jet na podzim 2021, ale situace byla stále nejistá, byly nutné testy, takže jsme to zase odpískali. Mezitím se nám rodičům rozležel Liberec, ale říkali jsme si, že už opravdu musíme něco vymyslet. Proto jsme v únoru rezervovali pobyt v krásném novém hotelu Akvamarín v Bešeňové.

Všichni jsme se těšili, kluci na bazény a tobogány a my na to, že si prohřejeme kosti a snad si trochu odpočineme (haha…). Bohužel se to začalo komplikovat, protože jsem dostala covid. Naštěstí jsem se celkem rychle uzdravila, i Berník vyrazil do školky. Vydržel tam přesně dva dny a zůstal doma se střevní chřipkou. Už to vypadalo, že nikdo jiný to nechytnul, ale v noci z neděle na pondělí začal blinkat Samík a vzápětí i já. No, super, ve středu jsme měli odjíždět 😦 Naštěstí nás to celkem rychle přešlo, ale v úterý bylo špatně Míšovi.

Nakonec jsme tedy ve středu v poledne vyrazili, navigace nám jako nejlepší vybrala trasu přes hory, přes Terchovou a bylo to moc fajn. Prakticky bez aut, krásná a pohodová cesta. Kolem půl druhé už jsme parkovali u hotelu. Míšovi naštěstí bylo celkem dobře a náš pokoj už byl taky připravený, takže jsme vybalili plavky, převlékli se a vyrazili do aquaparku. Postupně jsme vyzkoušeli všechny bazény, kluci nevěděli, kam dřív. Na závěr jsme ještě bláznili na nafukovacích kolech v bazénu s vlnami a pak už totálně unavení vyrazili zpět na pokoj. Rychlá večeře, Berník už usínal nad talířem a pak honem do hajan.

Ráno jsme vstali celkem brzy a nedočkavě vyrazili na snídani. Všechno vypadalo mňamózně a člověk nevěděl, co si vybrat. Nacpali jsme si bříška, i Bernie snědl snídaně tak za tři děti, ale je třeba se posilnit na celý den ve vodě.

Po snídani jsme se šli trošku projít po Bešeňové, aby nám před koupáním trochu vytrávilo. Došli jsme až k ubytování Apartmány Dreams, kde jsme na jedné z předchozích návštěv Bešeňové bydleli. Zpátky jsme to vzali kolem řeky, odlovili kešku a objevili workoutové hřiště, kde jsme se trošku protáhli.

Pak už jen zpátky na pokoj, tam jsme nahodili plavky a župany a vyrazili hotelovou chodbou k bazénům. Koupali jsme se celý den, přecházeli mezi bazény. Se Samíkem jsme zkusili i tobogány. V Bešeňové mají opravdu grády. Jen vylézt nahoru na věž chce slušnou kondičku. Já jsem toho měla po dvou jízdách plné kecky, Samík si to vyběhnul ještě několikrát. Vyzkoušeli jsme také venkovní bazény s nádherně teplou a léčivou vodou. Se Samíkem jsme taky vyzkoušeli vodní bar a dali si tam citrónového nealko radlera. Odpoledne jsme si zašli na oběd do místního bistra. Jídlo bylo moc dobré. Pak jsme kluky donutili aspoň 20 minut odpočívat. Bylo to náročné, ale vydrželi a pak jsme pokračovali v čachtání až do večera.

Po večeři, když Bernie zase okamžitě vytuhnul v posteli, jsme s Míšou vyrazili ještě do privátního hotelového bazénu. Aspoň chvilka relaxace, protože s kluky se člověk opravdu celý den nezastaví a jen lítá a má oči na stopkách. Pak už jen sprcha a svalili jsme se do postele.

V pátek jsme po výborné snídani vyrazili na výlet do Pribyliny do muzea liptovskej dědiny. Je to muzeum podobné tomu v Rožnově pod Radhoštěm, ukazuje starodávný život na vesnici. Zajímavé je, že domky byly přemístěny ze zatopené oblasti, kde je nyní Liptovská Mára. Chtěli jsme se ještě stavit podívat na torzo kostela u přehrady, ale měli jsme hlad, tak jsme jeli do Koliby Bešeňovka na oběd. Bohužel tam bylo plno, takže jsme jeli na hotel a po menším hádání, co s hladem, jsme se rozhodli jít zase na bazén a na oběd jsme si zašli do bistra. Dali jsme si halušky, na bistro dobré, ale už jsme jedli lepší. Naše oblíbené hospoda ale stejně byla zavřená, tak snad příště. Na bazéně jsme byli až do osmi do večera, kluci se ještě pořádně vyblbli, my už jsme padali únavou na hubu. Pak už zase jen sprcha a postel :-D.

V sobotu ještě poslední obrovská luxusní snídaně, kterou Berník završil svým oblíbeným „já chci kakat“, a pak už jsme se jen sbalili, vyřídili účty na recepci a hurá domů. Chtěli jsme jet stejnou cestou, ale tvrdohlavá navigace nás vedla přes Žilinu. I tak cesta utekla vcelku rychle, zajeli jsme k babičce pro Chilli, tam jsme dostali i výborný oběd a pak konečně domů. Kluci pořád chodí, že je jim smutno a že by chtěli bydlet v Bešeňové, takže dovolená měla úspěch 😉