(15.04.2022)
Ráno jsme dobalili poslední věci, naložili vše do auta a vyrazili do Ostravy, kde jsme nechali Chilli na hlídání Monči s rodinkou a pokračovali směr Bohumín a po dálnici až do Krakowa. Celou cestu lilo a na cestě bylo hodně kamionů, takže to nebylo moc příjemné. Ale hotel jsme našli bez problémů, zaparkovali jsme Bronzíka a šli se zeptat, jestli už není náhodou připravený náš pokoj. Paní recepční řekla, že za 10 minut bude hotovo. Posadili jsme se na recepci a pan vedoucí nám donesl po chvilce buchty, ať nám to čekání rychleji uteče. To bylo moc milé. Ani jsme je nedojedli a už paní recepční říkala, že pokoj je připravený.
Byli jsme nadšení, jaký nám taťka vybral krásný hotel a pak už nás hlad vyhnal do ulic. Věděla jsem, že kousek od hotelu je kebab, který měl dobré recenze, takže jsme se ho vydali otestovat.
Na uvítanou jsme dostali výborný skořicový čaj a oplatku. Pan majitel byl moc milý. Ptal se Míši jestli chce opravdu hodně ostrou omáčku a Míša chtěl, tak jsem se bála, jestli to přežije. Za chvilku už jsme měli boule za ušima, jaká to byla dobrota. Ještě jsme jako pozornost podniku dostali mangový džus, mňam.
S plnými břichy jsme vyrazili na tramvaj. Automat se s námi ale nechtěl bavit a my nevěděli, jestli půjde koupit jízdenka i v tramvaji. Míša teda vymyslel, že půjdeme jednu zastávku pěšky a uvidíme, co bude dělat automat tam. Už z dálky jsme viděli, že si tam někdo kupuje lístek, takže hurá. Koupili jsme jízdenky na cestu tam i zpátky a za chvilku nám jela trambaj, jak říká Berník.
Za 20 minut jsme vystoupili přímo pod hradem Wawel. Prošli jsme si celý hrad, ale jen z venku, s Berníkem jsme návštěvu muzeí omezili na minimum, protože to je většinou spíš za trest. Z hradu jsme se zašli ještě podívat dolů k řece na wawelského draka, který dokonce i chrlí oheň.
Míša prohlásil, že by to chtělo alespoň jednu kešku z Krakowa, a protože jedna byla nedaleko, vydali jsme se ji hledat. Naštěstí to byl dneska rychlý odlov. Pak už jsme se vybrali na procházku do židovské čtvrti Kazimierz, kde jsme se různě proplétali uličkami kolem synagog, stylových barů a krásných starých domů. Několikrát nás přepadl déšť, jednou i bouřka, ale naštěstí vše vždy rychle přešlo. Když jsme došli ke kulatému domečku, kde se prodávají zapiekanky, neměli jsme ještě vůbec hlad. Tak jsme si nakonec nedali.
Šli jsme pomalu k zastávce tramvaje a skočili do 24h Carefourru koupit něco na večeři. To byla chyba, protože to tam bylo pěkně předražené. Se Samem jsme se pak totiž ještě vydali do obchodu naproti hotelu. A tam byl mnohem větší výběr a vše levnější. Příště budeme vědět. Samík nám to říkal, že máme jít nakoupit až tam. No, měl pravdu, kluk náš ušatý.
Na hotelu jsme si dali večeři a kluci si pak užili vanu. Berník si lebedil, slyšeli jsme z koupelny jen „To je parádička“. Teď už chrní, tak doufejme nebude brzy bantošit. Samík si dal colu a chipsy, tak snad už taky za chvilku spokojen půjde do hajan. My ho budeme následovat.
Marásci 