(17.04.2022)
Poslední den naší dovolené v Krakowě nás probudilo krásné sluníčko. Rozhodli jsme se tedy, že se ještě před odjezdem půjdeme znovu projít do města. Když se všichni vybelhali z postele, tak si kluci a Maki dali snídani. Pak jsme si vyčistili zuby a Maki začala pomalu balit kufr a Míša si s klukama dali malou protahovací rozvičku. Se sbaleným kufrem jsme se vydali na recepci, Berník si cestou naposled přivolal výtah a na recepci jsme se rozloučili a poděkovali za pěkný pobyt. Ještě jsme se zeptali, zda můžeme Bronzíka nechat ještě odpočívat na parkovišti a nebyl s tím problém. Tím pádem nám nic nebránilo hodit kufr do Bronzíka a vydat se opět na tramvaj číslo 18 do centra.
Cestu tramvají už jsme znali a utekla rychle. Vystoupili jsme na stejné zastávce jako včera, jen s rozdílem, že místo deštivého počasí nám dnes z poza mraků vykukovalo sluníčko. Prošli jsme se zase k tržišti Sukiennica, dokoupili ještě dřevěná vajíčka jako dárečky a šli se projít městem. Na Berníka už doléhala únava z předešlých dnů a bobík si po chvíli začal stěžovat, že ho bolí nožky. Bezcílné bloumání po historických uličkách jsme tedy zkrátili a vrátili se zpět na náměstí k trhům a přemýšleli, co si dáme na brzký oběd. Jelikož byl v Polsku státní svátek, tak většina obchodů, pekáren a jiných dobrot byla zavřená. Kluci ale stejnak nechtěli nic jiného než mekáč a ten byl naštěstí otevřený. Nicméně jsme v McDonalds byli ještě před jedenáctou a to znamenalo snídaňovou nabídku a kluci si tedy museli vybrat něco jiného než McNugets. Nakonec jsme si dali McMuffiny a Berník jablečnou taštičku a jakž takž jsme se zahřáli, protože i přesto, že venku občas vykouklo sluníčko, bylo stále chladno.
Po rychlém brzkém obědě, jestli se tomu tak dalo říkat, jsme šli zpátky na tramvaj. Jelikož jsme měli ještě chvilku času, šli jsme zkontrolovat pekárnu zvláštních koblížků, kterých si Míša všimnul už předchozí den, a o kterých stále básnil. Naštěstí tam měli otevřeno a Míša se Samíkem si dali výborné koblížky, které chuťově připomínaly donuty, ale byly daleko nadýchanější. Míša si dal tvaroho-višnový a Samík karamelový a oba dva si náramně pochutnali. Když jsme koblížky dojedli, přijela nám tramvaj a tak nám to krásně vyšlo.
Poslední jízda tamvají, cesta zpět k hotelu a pak už jsme se jen usadili do Bronzíka, nastartovali navigaci a vydali se domů. Cesta utekla rychle. Provoz totiž nebyl velký a počasí bylo pěkné, takže jsme mohli pádit o sto šest (teda spíše o sto čtyřicet na polských dálnicích). Poslední zastávka v Polsku na benzínce, kde jsme ještě dotankovali levnější benzín a zanedlouho jsme byli u Monči, kde jsme si vyzvedli Chilli. Pak ještě na skok k babičce Irči a hurá domů.
Sláva nazdar výletu, zmokli jsme a už jsme tu.. Parádní prodloužený víkend, pěkně jsme si to užili.
Marásci 