(29.06.2022)

Hned ráno šla Maki s Berníkem a Samíkem nakrmit želvičky odřezky melounu. Pak snídaně a rozhodování, co podnikneme. Venku pěkné foukalo, tak jsme se rozhodli pro pěší výlet ke kapličce v domnění, že nám nebude takové vedro.

Procházka byla pěkná, vítr opravdu pomáhal. Míjeli jsme krásné jachty a uvědomili si, že asi nikdy nepoznáme, jaké to asi na takové luxusní jachtě je. U kapličky jsme byli zanedlouho. Probíhaly tam nějaké opravy na nové kapli, ale to ničemu nevadilo. Prohlídli jsme si starou kapličku, Samík tam dokonce zametl a my si udělali pár fotek. Ještě jsme u majáku odlovili kešku a vyrazili zpět.

Sluníčko zase vystoupalo o trošku výše a šlo to poznat. Už ani vítr nepomáhal. Cestou se kluci rozhodovali o zaměstnání, které by mohli dělat. Samík by chtěl být architektem a navrhovat domy, věznice a mrakodrapy. A taky by chtěl být fotbalista – brankář. Berník by chtěl být veterinářem a bude potřebovat dva domy. Jeden na bydlení, druhý na ordinaci. Ty mu navrhne Samík..

Při takovém pěkném povídání jsme dorazili až na pláž – rozhodli jsme se totiž ještě prozkoumat jednu, na kterou jsme minule nedošli. A byla fakt krásná, asi zatím nejhezčí. Pěkná pláž, čistá voda, dobrý výhled na dno. Naštěstí jsme měli s sebou plavky a tak jsme se šli aspoň na chvilku osvěžit.

Před polednem jsme se pak šli schovat na ubytování a uvařili si oběd. Po obědě jsme si dali i doporučenou koupenou zmrzlinu King a byla luxusní. Pak jsme se chvíli váleli. Následovalo balení na pláž, mazání opalovacím krémem a cesta na nové objevenou pláž. Tam jsme si našli místečko a užívali si až do večera. Plavání, blbnutí, šnorchlování, atd..

Večer pak jen večeře a procházka do bankomatu České spořitelny, kde byl výběr bez poplatku. Bohužel bankomat Erste nebyl tam kde měl být a kluci byli samozřejmě naštvání, protože za vybrané peníze jsme měli koupit suvenýry. Nakonec jsme bankomat našli o kousek dál a večer byl zachráněn. Samík si vybral fotbalový míč (i když jsme povolili jen malý), Berník svítící kuličky a do vody jsme koupili balónek na házení. No kluci byli spokojeni. Na pokoji jsme si ještě dali meloun a pomalu se chystáme do postelí.

(28.6.2022)

Dneska jsem sice taky slyšela v 6 zvonění kostela a pak vyvážení popelnic, ale i tak jsem vydržela v posteli do 7. I kluci pak pomalu začali vstávat, takže jsme se s Berniem oblékli a šli se podívat na suchozemské želvičky k domácím. Nevěděli jsme, co baští, takže jsme přišli s prázdnou, ale na zítra už pro ně máme nachystaný melounek.

Po snídani a nezbytné proceduře mazání opalováku jsme vyrazili na pláž. Měli jsme z neděle jednu vyhlídnutou, ale ta už byla bohužel obsazená. Šli jsme kousek dále, ale náš výběr Samík neschválil a byl naštvaný. Po chvilce fučení na dece mu to ale nedalo a šel do vody za námi. Potápěli jsme se, taťka se nám dokonce i ztratil a já už málem alarmovala policii. No odplaval se potápět o pláž vedle a nenapadlo ho, že se o něj budu strachovat..

Se Samíkem jsme plavali od bojky k bojce a musím říct, že je dobrý. Strčil mě hravě do kapsy a u každé bojky na mě čekal, než ho doplavu.

V poledne jsme vyrazili na apartmán udělat si oběd a pak následovala siesta. Kluci pospávali a já vyrazila k paní domácí Hance na výzvědy a tipy ohledně výletů. Těch se mi dostalo vrchovatě.

Kolem 16.hodiny jsme vyrazili do Trogiru i když venku bylo jako v sauně. Hrozné vedro. Zaparkovali jsme u města a vyrazili do historického centra. Přešli jsme most a Míša se chtěl podívat, kde jsou trhy, a tak zjistil, že mobil nechal v autě. Takže se v tom úmorném vedru vydal zpátky a my ho čekali ve stínu v parku u moře.

Když se vrátil s mobilem v ruce, vyrazili jsme do historického jádra městečka. Nádherná katedrála a spousta úzkých kamenných uliček. Chvilkami jsme si připadali jako v zábavném bludišti. Dali jsme si výbornou zmrzlinu, dokoupili jsme zásoby vody a vyrazili ještě k pevnosti Kamerlengo.

Ani jsme nechtěli dovnitř, ale kluci nás nakonec ukecali, tak jsme to měli dobrodružné i s výstupem do věže. Z vrchu byl krásný výhled na celý Trogir.

Pak jsme se ještě prošli po nábřeží plném restaurací na jedné straně a luxusních jachet na moři. Na večeři jsme si dali na místním trhu moc dobrý kebab, Berník pizzu a na trhu jsme ještě nakoupili plno ovoce-broskve, meruňky, fíky a taky obrovská rajčata a sušené meruňky.

Pak už jsme se vydali na cestu zpět na parkoviště a jeli zpátky do Rogoznice.

Na apartmánu jsme si dali fíky, úžasně sladký a vychlazený meloun ze včera, teď ještě dopíšu tenhle blog a hurá do hajan.

(27.6.2022)

První vstávání v městečku Rogoznica. Ráno se nás snažil vzbudit kostel a rackové, Maki to úspěšně vzbudilo, kdežto Míša a kluci spali klidně dále. Po chvíli se teda vzbudil i Berník a tak Maki s Berníkem zašli do pekárny.

Když jsme se z postele dostali všichni, kluci si dali snídani a docela ohromovali nos nad zdejšími dobrotami – plněnými croissanty marmeládou. Pak už jsme jen balili všechnu tu výbavu k vodě. Bylo toho požehnaně, ale dokázali jsme to pobrat.

Maki vybrala pláž na jiném místě než jsme byli včera a chvíli trvalo, než jsme tam dorazili. Pěkné místo. Míša sice chtěl projít celou pláž a podívat se i kousek vedle, ale Samík zase vyžadoval co nejrychlejší koupání. Tak jsme vybrali místo pod slunečníkem.

Samík na nic nečekal a chtěl hned hupsnout do vody. No ale zjistil, se ve vodě je dost mořských ježků. To bylo nadávání, kdejaký dlaždič by se nemusel stydět.. No je pravda, že ježků tak bylo dost a že bylo nepříjemné se bát kam šlápnout i přesto, že jsme měli boty do vody. Každopádně jsme se odhodlali a voda byla fajn. Berník se odhodlal zkusit potápění a docela mu to šlo. Bavilo ho koukat se pod hladinu. Samík šnorchloval v masce a s ploutvemi úplně sám a byli jsme z něho trošku nervózní když plaval v dáli a ani nám nedával vědět..

Míša si taky chtěl vyzkoušet šnorchlování, ale zjistil, že to přes knír nepůjde ani s novými brýlemi. No knír bude muset dolů.. Maki si pak taky zkusila masku na potápění a byla taky nadšená. Nakonec Samík objevil, že kousek dále je vstup do moře téměř bez ježků, takže byl spokojený i on.

Před polednem jsme se vrátili na pokoj, trošku jsme bloudili uličkami, ale aspoň jsme viděli fíkovníky, olivovníky a spousty dalších stromů, které u nás jen tak nerostou. Na pokoji jsme se osprchovali a převlékli a šli se podívat na trh a do obchodu. V obchodu jsme nakoupili nějaké mňamky, Míša holítko a rozhodli jsme se, že plánovaný meloun radši koupíme na trhu i přesto, že v obchodě je levnější. Na trhu jsme pak vybrali meloun, měl přes 10 kilo a to byl jeden z těch nejmenších. Těšíme se až ho rozkrojíme. Pak už zbývalo jen oběd – rajská s kuličkami a těstovinami, které je vařili zhruba půl hodiny, protože jsme ze začátku úplně nepochopili přepínač na varné desce. A po obědě siesta, Míša se prospal a Maki krotila kluky.

Odpoledne jsme pak vyrazili na jinou pláž. Pláž byla pěkná, bez ježků, vysypaná jemným štěrkem a pozvolně se svažovala. Teda pozvolně – asi tak deset metrů byla pozvolná, kde jsme v pohodě dosáhli a pak náhle zlom a moře bylo dost hluboké. Zase jsme si vyzkoušeli šnorchlování, lehátka a plavání, radost nám kazil nepořádek v moři, kdy k nám připlaval párek, náplast a vajgl.. No a na dně v hloubce toho nebylo moc k vidění, jen plno mořských okurek či hoven, ale občas jsme měli štěstí na proplouvající hejna rybiček.

Zpátky domů to šlo rychle, zase sprcha a večeře, kdy jsme dojídali párky, které chtěl Samík (sice ne přímo tyto, ale v jiném balení ty stejné) a které samozřejmě nejedl. No s chorvatským chlebem a kozími rohy nám chutnaly nějak více. V průběhu dne kluci samozřejmě různě zlobili, dostali trest, že večer nebude zmrzlina, ale když jsme vyrazili na slané jezero Zmajovo oko, bylo nám jich líto a zmrzku jsme si dali. Samík měl kolu, Bernik zelené jablko, Míša tmavou čokoládu a Maki oreo. Všechny výborné. Kluci je měli v kelímku, takže odpadl stres s topící se zmrzkou a jako bonus měli lžičku.

Cesta k jezeru byla pěkná a ani to nebylo daleko. Jezero bylo zajímavé, dalo se tam i koupat. Pak jsme ještě pokračovali na vrcholek kopce, kde měl být pěkný výhled do okolí a dokonce i keška. Pěkná procházka, ale v dusnu trošku únavná. Na místě jsme si udělali několik fotek, našli kešku, vzali si pár šišek na památku a šli zpátky. Cestou na pokoj jsme ještě pozorovali spouštění lodě z auta na vodu.

Na pokoji jsme rozkrojili meloun a byl luxusní. Nebyl vychlazený, ale i přesto výborný. Zbytek jsme dali do lednice, takže zítra bude ještě lepší. Chvíli ještě plánujeme a kolem jedenácté jdeme spát..

(26.6.2022)

Ráno jsme se vzbudili před šestou, kluci posnídali, sbalili jsme věci a vyrazili jsme směr moře. Cesta Maďarskem byla moc fajn, projíždějí jsme malebnými vesničkami a ani jsme se nenadáli, už jsme přejížděli hranice. Vůbec jsme nečekali, kontrola pasů byla rychlovka. Za hranicemi hned byla benzinka, rozhodli jsme se, že natankujeme, protože nám přišlo, že mají dobrou cenu a báli jsme se, že na dálnici bude benzín drahý.

Pak jsme trošku zmatkovali, protože na hranicích nebyl signál, takže nám nefungovala navigace. Nakonec jsme to zvládli, ale shodli jsme se, že bez navigace bychom asi nedojeli. Ukrajovali jsme kilometr za kilometrem a s úžasem sledovali, jak se postupně mění chorvatská krajina. Udělali jsme si pauzu na odpočívadle a bez zdržení (i na mýtnici to bylo bez front) jsme ujížděli do cíle.

Cesta kolem moře už utekla rychle a po malých zmatcích s parkováním jsme se shledali s paní Hankou a Oliverem, našimi hostiteli.

Rychle jsme se zabydleli, dali si guláš a po málem odpočinku vyrazili k moři. Chvilku jsme hledali, kterou plážičku si vybereme, Samík už byl netrpělivý. Nakonec jsme se na několikrát s dekou stěhovali, ale u moře do moc fajn. Kluci i my jsme si to užívali. I Berník se nebál být v moři, tak to jsme byli rádi.

Do místního obchodu jsme si zašli koupit večeři. Dali jsme si párky a Berník toast s marmeládou. Na večer jsme ještě vyrazili kouknout do města a na zmrzlinu. Městečko opravdu žije, i když hlavní sezóna ještě nevypukla na plno.

Byli jsme se podívat i na místní kostelík, kde právě probíhala bohoslužba. Pak jsem ještě zašli kouknout na pláž. Samíkovi se líbila, ale mě moc nenadchla. Ta, na které jsme byli dnes, se mi líbila více. Tak uvidíme, kde zakotvíme zítra. Teď už všichni chrní a já tady dopisuji blog na balkoně a komáři si na mě vesele pochutnávají, takže mířím do hajan za Míšou.

.

(25.6.2022)

Tak jsme se všichni dočkali. Kluci už nemohli natěšením dospat, Maki zase z nervozity nemohla usnout a Míša to pro změnu letos nijak zvlášť neřešil. Takže cesta k moři, teda k tomu teplému a ne na sever. Tedy ne, že by se nám to na severu nelíbilo, ale musíme to trošku střídat. Takže jedeme do Chorvatska. Maki už s paní z ubytování navázala blízký vztah a vše důkladně probrala a zařídila. Míša pro změnu vybral ubytování v Maďarsku, kde si dáme v půli cesty zastávku na odpočinek. Vše tedy připraveno, Maki krásné zabalila věci, Míša nachystal navigaci a ráno vstáváme celkem brzy, a bychom i brzy vyrazili. Chillinka asi ještě spí – u tety Lucky to má lepší než na nějakém wellness.

Zpátky tedy k nám. Po snídani a umytí zubů se Míša pokusil sbalené věci nacpat do Bronzíka. Zpočátku myslel, že se to nepodaří, ale mírná změna uspořádání, zanechání některých nepotřebných věcí doma pomohlo. Pak ještě následovala mírná výměna názorů mezi Míšou a Samíkem, který si na dovolenou chtěl brát fotbalový míč a druhý velký fotoaparát. Věci jsme nechali doma a Samík byl samozřejmě dostatečně naštvaný. No ale co, naštěstí to nebylo až tak vážné.

Cesta přes Slovensko utíkala a až na zastávku na benzínce s pěkným výhledem na hrad jsme nic zvláštního nezažili. Příjezd do Maďarska byl zvláštní – projíždělo se rozbořenou a opuštěnou celní stanicí. Ale jinak cesta v Maďarsku také utíkala jako po másle. Oproti Slovensku jsme nejeli po dálnici, ale normální okrsky s devadesátkou a občasný průjezd městečkem či vesnicí padesátkou nám vyhovoval. Trošku jsme se neshodli na zastávce, Maki si totiž vysnila zastávku na svačinu někde u jednoho z krásných dětských hřišť, které zde hojně jsou, ale než jsme je objevili a rozhodli se, tak Míša místo projel. Nakonec zastavil na odpočívadle, kde si nejspíše většina lidí chodila ulevit – aspoň soudě podle kapesníčků kolem, a Maki byla zklamaná. Ale svačinu jsme si dali, nohy jsme protáhli a mohli jsme pokračovat dále do Lenti, kde jsme měli zamluvené ubytování.

Do Lenti jsme dorazili nějak kolem třetí, docela dobrý čas, vyrazili jsme v osm, cesta kolem šesti hodin a nějaké ty přestávky. Spotřeba byla zhruba něco nad šest litrů, takže paráda.

V ubytování Maki navázala kontakt s majiteli a lámanou němčinou, angličtinou, maďarštinou jsme vše zdárně domluvili. Ubytování moc krásné, dokonce s vlastní klimatizací, jsme moc rádi, že se výběr povedl a těšíme se zde i na noc, kdy pojedeme zpět domů. Po ubytování jsme si trošku oddechli a vyrazili na místní koupaliště. Cestou jsme potkali čápa, těch je tu spousty a Míša navrhoval, že dovolenou pojmenuje Čapí dovolená..

Na koupališti jsme se taky domluvili anglicky – uf a po zakoupení vstupenek jsme se vydali zkoušet různé bazény. Těch zde byla spousta, ale kluky samozřejmě zajímaly nejvíce ty s klouzačkami a tobogány. No pěkný relax. Z koupaliště jsme to vzali do místní restaurace hotelu Denis, na kterou Míša četl dobré recenze. A udělali jsme dobře. Výborné jídlo, vychlazené pivo a vše levněji než u nás – no prostě parádní završení krásného prvního dne. Restauraci schválil i náš kritik Samík a to je co říct!

Večer jsme pak ještě sepsali blog a šli spát, zítra nás čeká dalších 500 km až do Rogoznice..