Chorvatsko – den první

(25.6.2022)

Tak jsme se všichni dočkali. Kluci už nemohli natěšením dospat, Maki zase z nervozity nemohla usnout a Míša to pro změnu letos nijak zvlášť neřešil. Takže cesta k moři, teda k tomu teplému a ne na sever. Tedy ne, že by se nám to na severu nelíbilo, ale musíme to trošku střídat. Takže jedeme do Chorvatska. Maki už s paní z ubytování navázala blízký vztah a vše důkladně probrala a zařídila. Míša pro změnu vybral ubytování v Maďarsku, kde si dáme v půli cesty zastávku na odpočinek. Vše tedy připraveno, Maki krásné zabalila věci, Míša nachystal navigaci a ráno vstáváme celkem brzy, a bychom i brzy vyrazili. Chillinka asi ještě spí – u tety Lucky to má lepší než na nějakém wellness.

Zpátky tedy k nám. Po snídani a umytí zubů se Míša pokusil sbalené věci nacpat do Bronzíka. Zpočátku myslel, že se to nepodaří, ale mírná změna uspořádání, zanechání některých nepotřebných věcí doma pomohlo. Pak ještě následovala mírná výměna názorů mezi Míšou a Samíkem, který si na dovolenou chtěl brát fotbalový míč a druhý velký fotoaparát. Věci jsme nechali doma a Samík byl samozřejmě dostatečně naštvaný. No ale co, naštěstí to nebylo až tak vážné.

Cesta přes Slovensko utíkala a až na zastávku na benzínce s pěkným výhledem na hrad jsme nic zvláštního nezažili. Příjezd do Maďarska byl zvláštní – projíždělo se rozbořenou a opuštěnou celní stanicí. Ale jinak cesta v Maďarsku také utíkala jako po másle. Oproti Slovensku jsme nejeli po dálnici, ale normální okrsky s devadesátkou a občasný průjezd městečkem či vesnicí padesátkou nám vyhovoval. Trošku jsme se neshodli na zastávce, Maki si totiž vysnila zastávku na svačinu někde u jednoho z krásných dětských hřišť, které zde hojně jsou, ale než jsme je objevili a rozhodli se, tak Míša místo projel. Nakonec zastavil na odpočívadle, kde si nejspíše většina lidí chodila ulevit – aspoň soudě podle kapesníčků kolem, a Maki byla zklamaná. Ale svačinu jsme si dali, nohy jsme protáhli a mohli jsme pokračovat dále do Lenti, kde jsme měli zamluvené ubytování.

Do Lenti jsme dorazili nějak kolem třetí, docela dobrý čas, vyrazili jsme v osm, cesta kolem šesti hodin a nějaké ty přestávky. Spotřeba byla zhruba něco nad šest litrů, takže paráda.

V ubytování Maki navázala kontakt s majiteli a lámanou němčinou, angličtinou, maďarštinou jsme vše zdárně domluvili. Ubytování moc krásné, dokonce s vlastní klimatizací, jsme moc rádi, že se výběr povedl a těšíme se zde i na noc, kdy pojedeme zpět domů. Po ubytování jsme si trošku oddechli a vyrazili na místní koupaliště. Cestou jsme potkali čápa, těch je tu spousty a Míša navrhoval, že dovolenou pojmenuje Čapí dovolená..

Na koupališti jsme se taky domluvili anglicky – uf a po zakoupení vstupenek jsme se vydali zkoušet různé bazény. Těch zde byla spousta, ale kluky samozřejmě zajímaly nejvíce ty s klouzačkami a tobogány. No pěkný relax. Z koupaliště jsme to vzali do místní restaurace hotelu Denis, na kterou Míša četl dobré recenze. A udělali jsme dobře. Výborné jídlo, vychlazené pivo a vše levněji než u nás – no prostě parádní završení krásného prvního dne. Restauraci schválil i náš kritik Samík a to je co říct!

Večer jsme pak ještě sepsali blog a šli spát, zítra nás čeká dalších 500 km až do Rogoznice..