(26.6.2022)
Ráno jsme se vzbudili před šestou, kluci posnídali, sbalili jsme věci a vyrazili jsme směr moře. Cesta Maďarskem byla moc fajn, projíždějí jsme malebnými vesničkami a ani jsme se nenadáli, už jsme přejížděli hranice. Vůbec jsme nečekali, kontrola pasů byla rychlovka. Za hranicemi hned byla benzinka, rozhodli jsme se, že natankujeme, protože nám přišlo, že mají dobrou cenu a báli jsme se, že na dálnici bude benzín drahý.
Pak jsme trošku zmatkovali, protože na hranicích nebyl signál, takže nám nefungovala navigace. Nakonec jsme to zvládli, ale shodli jsme se, že bez navigace bychom asi nedojeli. Ukrajovali jsme kilometr za kilometrem a s úžasem sledovali, jak se postupně mění chorvatská krajina. Udělali jsme si pauzu na odpočívadle a bez zdržení (i na mýtnici to bylo bez front) jsme ujížděli do cíle.
Cesta kolem moře už utekla rychle a po malých zmatcích s parkováním jsme se shledali s paní Hankou a Oliverem, našimi hostiteli.
Rychle jsme se zabydleli, dali si guláš a po málem odpočinku vyrazili k moři. Chvilku jsme hledali, kterou plážičku si vybereme, Samík už byl netrpělivý. Nakonec jsme se na několikrát s dekou stěhovali, ale u moře do moc fajn. Kluci i my jsme si to užívali. I Berník se nebál být v moři, tak to jsme byli rádi.
Do místního obchodu jsme si zašli koupit večeři. Dali jsme si párky a Berník toast s marmeládou. Na večer jsme ještě vyrazili kouknout do města a na zmrzlinu. Městečko opravdu žije, i když hlavní sezóna ještě nevypukla na plno.
Byli jsme se podívat i na místní kostelík, kde právě probíhala bohoslužba. Pak jsem ještě zašli kouknout na pláž. Samíkovi se líbila, ale mě moc nenadchla. Ta, na které jsme byli dnes, se mi líbila více. Tak uvidíme, kde zakotvíme zítra. Teď už všichni chrní a já tady dopisuji blog na balkoně a komáři si na mě vesele pochutnávají, takže mířím do hajan za Míšou.
.
Marásci 