Chorvatsko – den třetí

(27.6.2022)

První vstávání v městečku Rogoznica. Ráno se nás snažil vzbudit kostel a rackové, Maki to úspěšně vzbudilo, kdežto Míša a kluci spali klidně dále. Po chvíli se teda vzbudil i Berník a tak Maki s Berníkem zašli do pekárny.

Když jsme se z postele dostali všichni, kluci si dali snídani a docela ohromovali nos nad zdejšími dobrotami – plněnými croissanty marmeládou. Pak už jsme jen balili všechnu tu výbavu k vodě. Bylo toho požehnaně, ale dokázali jsme to pobrat.

Maki vybrala pláž na jiném místě než jsme byli včera a chvíli trvalo, než jsme tam dorazili. Pěkné místo. Míša sice chtěl projít celou pláž a podívat se i kousek vedle, ale Samík zase vyžadoval co nejrychlejší koupání. Tak jsme vybrali místo pod slunečníkem.

Samík na nic nečekal a chtěl hned hupsnout do vody. No ale zjistil, se ve vodě je dost mořských ježků. To bylo nadávání, kdejaký dlaždič by se nemusel stydět.. No je pravda, že ježků tak bylo dost a že bylo nepříjemné se bát kam šlápnout i přesto, že jsme měli boty do vody. Každopádně jsme se odhodlali a voda byla fajn. Berník se odhodlal zkusit potápění a docela mu to šlo. Bavilo ho koukat se pod hladinu. Samík šnorchloval v masce a s ploutvemi úplně sám a byli jsme z něho trošku nervózní když plaval v dáli a ani nám nedával vědět..

Míša si taky chtěl vyzkoušet šnorchlování, ale zjistil, že to přes knír nepůjde ani s novými brýlemi. No knír bude muset dolů.. Maki si pak taky zkusila masku na potápění a byla taky nadšená. Nakonec Samík objevil, že kousek dále je vstup do moře téměř bez ježků, takže byl spokojený i on.

Před polednem jsme se vrátili na pokoj, trošku jsme bloudili uličkami, ale aspoň jsme viděli fíkovníky, olivovníky a spousty dalších stromů, které u nás jen tak nerostou. Na pokoji jsme se osprchovali a převlékli a šli se podívat na trh a do obchodu. V obchodu jsme nakoupili nějaké mňamky, Míša holítko a rozhodli jsme se, že plánovaný meloun radši koupíme na trhu i přesto, že v obchodě je levnější. Na trhu jsme pak vybrali meloun, měl přes 10 kilo a to byl jeden z těch nejmenších. Těšíme se až ho rozkrojíme. Pak už zbývalo jen oběd – rajská s kuličkami a těstovinami, které je vařili zhruba půl hodiny, protože jsme ze začátku úplně nepochopili přepínač na varné desce. A po obědě siesta, Míša se prospal a Maki krotila kluky.

Odpoledne jsme pak vyrazili na jinou pláž. Pláž byla pěkná, bez ježků, vysypaná jemným štěrkem a pozvolně se svažovala. Teda pozvolně – asi tak deset metrů byla pozvolná, kde jsme v pohodě dosáhli a pak náhle zlom a moře bylo dost hluboké. Zase jsme si vyzkoušeli šnorchlování, lehátka a plavání, radost nám kazil nepořádek v moři, kdy k nám připlaval párek, náplast a vajgl.. No a na dně v hloubce toho nebylo moc k vidění, jen plno mořských okurek či hoven, ale občas jsme měli štěstí na proplouvající hejna rybiček.

Zpátky domů to šlo rychle, zase sprcha a večeře, kdy jsme dojídali párky, které chtěl Samík (sice ne přímo tyto, ale v jiném balení ty stejné) a které samozřejmě nejedl. No s chorvatským chlebem a kozími rohy nám chutnaly nějak více. V průběhu dne kluci samozřejmě různě zlobili, dostali trest, že večer nebude zmrzlina, ale když jsme vyrazili na slané jezero Zmajovo oko, bylo nám jich líto a zmrzku jsme si dali. Samík měl kolu, Bernik zelené jablko, Míša tmavou čokoládu a Maki oreo. Všechny výborné. Kluci je měli v kelímku, takže odpadl stres s topící se zmrzkou a jako bonus měli lžičku.

Cesta k jezeru byla pěkná a ani to nebylo daleko. Jezero bylo zajímavé, dalo se tam i koupat. Pak jsme ještě pokračovali na vrcholek kopce, kde měl být pěkný výhled do okolí a dokonce i keška. Pěkná procházka, ale v dusnu trošku únavná. Na místě jsme si udělali několik fotek, našli kešku, vzali si pár šišek na památku a šli zpátky. Cestou na pokoj jsme ještě pozorovali spouštění lodě z auta na vodu.

Na pokoji jsme rozkrojili meloun a byl luxusní. Nebyl vychlazený, ale i přesto výborný. Zbytek jsme dali do lednice, takže zítra bude ještě lepší. Chvíli ještě plánujeme a kolem jedenácté jdeme spát..