Chorvatsko – den šestý

(30.06.2022)

Dneska ráno jsme se při krmení želviček seznámili s dětmi sousedů z vedlejšího apartmánu. Kryštof a Viki se rychle seznámili s našimi kluky a za chvilku hráli všichni společně fotbal s míčem, který si Samík koupil jako suvenýr.

Děti se dohodly, že dneska půjdeme na pláž společně, protože jsme měli program až k večeru, tak jsme byli pro. Vyrazili jsme sice později než obvykle, ale všichni jsme si to u moře užili. Dokonce jsme ve vodě viděli hvězdici, a taky jsme si bezvadně zaházeli s novým míčkem do vody.

Míša skočil nakoupit a já mezitím klukům ohřála oběd. Pak jsme si i my dali výborný segedínský guláš z hotovky.cz a dali si šlofíčka. Ten se trochu neplánovaně protáhl až do 16 hodiny.

Rychle jsme se teda vypravili a vyrazili autem do Šibeniku, je to cesta asi na 45 minut, Míša už si předem vygooglil, kde je nejlepší zaparkovat. V autě jsme se trošku zchladili, ale jakmile jsme vystoupili z auta, zase z nás okamžitě lilo. Šli jsme promenádou kolem pláže a Šibenik jsme z vyhlídky měli jako na dlani. Zapadli jsme do nejbližších úzkých uliček, protože tam bylo příjemně, byl to doslova únik před vedrem. Tak jsme došli až ke katedrále, do které se vybíralo vstupné. Takže jsme návštěvu oželeli. To nás trochu zlobí, že tady v Chorvatsku vybírají vstupné i do náboženských svatostánků…

Pak jsme se ještě chviličku motali v uličkách a nakonec nabrali směr pevnost sv. Michaela. V bývalých cisternách na vodu tam byly udělané 3D projekce, které kluky nadchly. Hlavně Berník měl pak hlavičku celý večer plnou otázek. Z ochozů pevnosti pak byly nádherné výhledy do okolí a jako bonus jsme slyšeli zvukovou zkoušku na připravovaný koncert. Nicméně nic dalšího krom vyhlídky, projekce a pěkných záchodů zde nebylo a Míša byl trošku zklamaný. No historické památky tady moc neumí..

Už při cestě k pevnosti si Samík všimnul hezké pizzerie, takže jsme si tam cestou zpátky dali pizzu a palačinku. Zjistili jsme, že podle recenzí má podnik Koky skvělé hodnocení, takže to byla dobrá volba.

Mínusem bylo delší čekání a taky, že se dalo platit jen v hotovosti, takže nás zase čekala cesta k bankomatu. Naštěstí to bylo cca 500 metrů a procházeli jasně hezkým parkem, kde zrovna byla nějaká akce pro děti. Pak už jsme se po nábřeží procházkou vrátili zpátky k parkovišti a jeli jsme domů. Kluky jsme hned zahnali do hajan, protože zítra nás čeká dlouhý den – výlet lodí do národního parku.