Chorvatsko – den sedmý

(01.07.2022)

Na dnešek jsme měli už dopředu domluvený výlet lodí do národního parku Krka. Budík byl nachystaný, ale mám pocit, že jsme toho stejnak moc nenaspali. Vzduch se v apartmánu téměř nehnul a bylo pořádně dusno. Ráno jsme propocení vylezli z postele, dali si studenou sprchu, nachystali snídani, pití a věci na výlet a šli jsme vzbudit kluky.

To se Maki moc nedařilo, ale nakonec se kluci uráčili vylézt z postele. Rychlá snídaně, umytí zubů a už jsme šli na domluvené místo, odkud nás pan kapitán vezme k přístavu autem. Maki nám všem pořídila pruhované trička a když nás viděla paní domácí, musela si nás vyfotit. Tak moc nám to slušelo 🙂

Kapitán nás svezl do Primoštenu a během chvilky jsme přestoupili na loď. Míša měl zafixované, že nám paní domácí řádila sednout si za kormidlo vlevo, ale ta nám radila, že si máme sednout jen za kormidlo. Tak jsme si předešli a bohužel to byla špatná volba. Celou cestu jsme se pražili na sluníčku, což nás značně vyčerpalo. Jinak ale byla cesta moc pěkná.

Míjeli jsme pevnost u Šibeniku, bunkry pro ponorky, samotný Šibenik, kde jsme byli včera a pokračovali dále do národního parku. Kolem jedenácté jsme dostali výborný oběd, ke kterému jsme dostali i láhev vína. Trošku jsme si dali, ale nedopili jsme ji, protože bychom buď krmili ryby a nebo bychom to zalomili někde pod prvním stromem ve stínu.

V parku jsme pak měli zhruba dvě a půl hodiny na to si park prohlídnout a vrátit se na loď. Podle paní z lodě nám prohlídka s Berníkem měla zabrat zhruba hodinu a půl, takže to mělo být v pohodě. Vydali jsme se tedy na okruh parkem. Hned ze startu nás přivítaly davy lidí, všemožné stánky s občerstvením, bebechy a suvenýry, ale kousek za nimi byly krásné vodopády. Udělali jsme foto a pokračovali dále do kopce po schodech. Narazili jsme na zbytky staré vodní elektrárny a Berník hned poznal vystavenou starou turbínu.

No ale hned po tom začal záchodový turismus – Berníkovi se chtělo na záchod. Naštěstí opodál byly záchody, pěkné a dokonce zdarma, takže jsme byli zachráněni. Pokračovali jsme dál okruhem, míjeli jsme asi starý mlýn, kde krom pár exponátů a starých fotek nic nebylo. Okruh byl značený na náš vkus podivně a nebyli jsme si chvílemi jisti zda jdeme dobře. Vzhledem k tomu, že jsme s Berníkem strávili 20 minut na záchodě, měli jsme strach, ať se vrátíme na loď včas.

No nakonec jsme šli s davem a podle značek, které byly naštěstí správné. Taky jsme nasadili rychlejší tempo, abychom doopravdy nepřišli pozdě. Procházka to byla opravdu krásná. Šli jsme po dřevěných lávkách a všude kolem nás tekla voda, rostly stromy, voda byla plná ryb, v okolí poletovaly vážky, no paráda. A taky se všude potulovaly hromady turistů, z nichž někteří totálně ignorovali zákazy a koupali se ve vodopádech a potůčcích.

No nakonec jsme dorazili k úvodním vodopádům za zhruba hodinu a tím pádem nám zbývalo hafo času. Dali jsme si tedy zmrzlinu, kluci do kelímku a Míša s Maki točenou, která byla mega obrovská. Mňam.

Pak už jsme se pomalu vraceli k lodi, opět návštěva záchodů – nicméně tentokráte jiných a placených. No mé skromné hodnocení – příroda nádherná, opravdu to za to stálo, ale jinak nic extra z historie, skoro žádné exponáty (možná jsme je přešli) a snaha vytřískat z turistů co nejvíce kun (placené záchody i přesto, že máte zakoupenou vstupenku, milión stánků s občerstvením a bebechy). Zatím tedy máme trošku smůlu, protože ve většině turistických míst, i přesto, že samotné památky či místa jsou nádherné, nic moc není a všude cítíme snahu turisty dostatečně zkásnout. I tak jsme ale rádi, že nesedíme jen u moře a na apartmánu a že poznáváme další kus světa.

Na lodi jsme sedli na opačnou stranu a Míša pak odhadoval, kam bude svítit slunce. Usoudil, že když se loď otočí, bude svítit na naše místo a tak jsme přesedli na opačnou stranu. Naše sousedy z ubytování, kteří jeli s námi to asi dost mátlo, protože to vypadalo, že si od nich odsedáme, ale bylo to čistě jen strategické rozhodnutí. Které fungovalo. Ale bohužel jen asi že třetiny, protože když jsme pokračovali v cestě a loď se různě natáčela, sluníčko si nás nakonec našlo.

Kluci cestou řádně dováděli (nás k šílenství). Berník řádil jako černá ruka, tančil, vytáhl zámek na kolo a něco na lodi montoval a Samík ho povzbuzoval šíleným opičím smíchem. Taky zpívali nějakou písničku Kůrovec je surovec, kterou si nacvičili ještě v parku. Když ho to po dlouhé době zdolalo usnul na stole jako správný hospodský povaleč. Samík pak šel na příď a pozoroval cestu lodí odtama a Míša se k němu ke konci plavby přidal. U lodi jsme zase přesedli do auta a kapitán nás během chvilky dovezl zpět do Rogoznice.

Došli je na pokoj, Maki a Samík se šli ještě zchladit do moře, Míša si dal už jen studenou sprchu a Berník taky odpočíval na pokoji. Na osvěžení Míša udělal ledovou Cedevitu – místní instantní pomerančový nápoj a nakrájel meloun. To byla paráda. Míša ale byl stále schvácený a tak místo večerní procházky městem radši zůstal na gauči, kde žhne a píše blog. Možná ještě Maki s kluky přidají nějaký zážitek z města a když ne, tak si počteme až zítřejší den, který bude psát Maki.