(08.04.2023)

Bernášek má asi v hlavě zabudovaný budík a tak jsme zase vstávali o půl sedmé. Velcí kluci ještě dospávali, takže my jsme si nachystali snídani a taky svačinu na výlet. Míša vstanul tentokrát taky celkem brzy, jen Samíka jsme z postele museli tahat.

Po deváté jsme vyrazili na tramvaj. Ještě než jela, zašli jsme se podívat do Biedronky, protože paní domácí nám na stole nechala výborné krowky, které jsme si chtěli přivézt i domů. Kupodivu jsme je tam našli, nakoupili a pádili na tramvajový ostrůvek. Tramvají jsme jeli do části Wroclawi, kde jsme ještě nebyli, a pak hezkým nábřežím, kde byla vytvořená odpočinková zóna, jsme procházkou došli ke komplexu bývalé vodárny ve Wroclawi, která nyní slouží jako muzeum Hydropolis. Předložili jsme včerejší vstupenku ze ZOO, bundy jsme nechali v šatně a vyrazili jsme do muzea.

Vše bylo moderní a interaktivní. Na můj vkus až moc, ale kluci byli nadšení. Musela jsem mít oči i vzadu, protože Bernášek neustále někam utíkal a vůbec neposlouchal. Všude bylo přítmí, takže jsem měla strach, že se nám ztratí. Samíka zaujala virtuální exkurze k vrakům potopených lodí, Berníka zase hraní her s podmořskou tématikou. A taky ryby, které žiji v těch největších hlubinách oceánů. Některé vypadaly opravdu strašidelně.

U páry, na kterou se promítaly různé animace, jsme taky strávili dlouhou dobu. Sama fascinovaly také přesné zmenšené repliky lodí. Ta od Kryštofa Kolomba vypadala ve srovnání s největším ropným tankerem na světě úplně jako malá hračička pro panenky. Zajímavé byly i vodní hodiny či panel, kde jsme zjistily z kolika procent vody jsou tvořeny orgány v lidském těle.

Bylo to vše moc zajímavé, ale nedokážeme si představit návštěvu v sezóně, i teď bylo problém se k některým exponátům dostat a v klidu si je vyzkoušet.

Po návštěvě muzea jsme tak trochu nevěděli, co si počít a už jsme byli dost unavení (rodičové), rozjívení (děti) a protivní (všichni). Vydali jsme se do centra odlovit nějaké další trpaslíky a pak se rozhodli, že zajedeme k Hale Stulecia a podíváme se na japonskou zahradu. Tu jsme si celou prošli, bylo to moc hezké, i když díky zimě ještě moc kytiček nerostlo. Pak jsme odlovili kešku a trochu litovali, že ještě není v provozu nádherná obrovská fontána na výstavišti. To musí být opravdu skvělá podívaná. Prošli jsme se okolo ní a vydali se zase na tramvaj. Přes ostrov Tumski jsme došli do centra a po bezcílném chození jsem nakonec rozhodla, že se najíme na ubytku. Kaufland měl mít podle Googlu otevřeno, takže jsme na Rynku nastoupili na tramvaj a jeli jsme. Už z tramvaje jsme viděli úplně prázdné parkoviště, to nebylo dobré znamení… A opravdu bylo zavřeno. Ještě, že existují Žabky, kde jsme nakoupili věci na těstoviny, a naše bříška tak byla zachráněna.

Kluci si šli hrát na hřiště a my jsme uvařili obědo večeři. Pak už jsme unavení z celodenního chození jen odpočívali a taky pomalu balili.

V neděli ráno jsme chtěli ještě vyrazit do Moszny na zámek, ale počasí nám vůbec nepřálo, lilo jako z konve, takže jsme se rozhodli jet přímo domů a zámek necháváme jako plán na květen, kdy tam budou kvést rododendrony.

(07.04.2023)

Protože jsem spala s Berníkem, abych ho měla pod kontrolou, kdyby měl ještě nějaké blicí potíže, měla jsem budíček o půl sedmé. Samík s tatínkem měli ještě půlnoc, ale my jsme si nachystali snídani, nachystala jsem nám svačinu na výlet, a když se konečně i velcí kluci vyhrabali z pelíšků, nedočkavě jsem je uháněla, že už vyrážíme.

Vyšli jsme ven a zjistili, že prší. Trochu mi to zkazilo náladu, ale naštěstí jen mrholilo. Přišli jsme akorát včas, za pár minut nám jela tramvaj č. 10 přímo k ZOO. Koupili jsme si rodinnou vstupenku v kombinaci s muzeem Hydropolis, které navštívíme zítra.

Mezitím přestalo pršet, tak jsme si řekli, že budeme zatím chodit venku a Afrykarium si necháme na později. Asi po hodině jsem byla ale tak zmrzlá, že jsem přestávala cítit dva prsty, a tak jsem zavelela, že je tak akorát čas. Dali jsme si bundy do šatny a vyrazili do první tropické části. Procházeli jsme pralesem a sestoupili pod zem, kde jsme pod hladinou viděli prohánět se kapustňáky a taky spoustu ryb. Vše dokreslovala krásná hudba. Pak jsme po schodišti vyšli do patra, kde jsme mohli kapustňáky pozorovat shora. Bylo tam i pár jiných exotických zvířátek, ale kluci už pospíchali dále.

V duchu jsem si říkala, jestli už to není všechno, protože to vypadalo, že více expozic tam není, ale pak jsme se dostali k dalším akváriím, ve kterých kromě různých rybek pluli i rejnoci. Pokračovali jsme  dále do podzemí a ocitli se v podmořském království. Viděli jsme různé rybky, rejnoky, ale i žraloky z úplné blízkosti. Pak jsme se dostali k akváriu s úplně zelenou vodou. Říkali jsme si, koho tam objevíme, ale když jsme viděli cedulku, že v tomhle akváriu jsou hroši, byla nám ta barva vody jasná. Nakonec Sam jednoho ve vodě objevil. Obyvatelé dalších akvárií byli rozdělení podle toho, ve kterém africkém jezeře žijí. Pak jsme se schodištěm dostali do výběhu hrochů a mohli jsme je vidět v plné kráse. Ale to nejlepší – podmořský tunel – jsme měli ještě před sebou. Vešli jsme do tunelu a rejnoci, žraloci, dokonce kareta obrovská, plavali kolem nás, dokonce i nad našimi hlavami. Viděli jsme ryby, které jsme nikdy dříve neviděli. Byla to nádherná podívaná. Neskutečná krása. Byli jsme z toho tak nadšení, že jsme se vydali na celý okruh ještě jednou.

Pak nesměla chybět zastávka v obchůdku se suvenýry, kde si Berník vybral bloček s magnetkem a Samík přívěsek na klíče s kapustňákem. Pak jsme vyzvedli bundy ze šatny a šli si dát ven svačinu. Bohužel se rozpršelo, takže jsme se snažili chodit co nejvíce do různých pavilonů. Koukli jsme na šimpanzy, kteří měli svůj pavilon, který už měl nejlepší léta za sebou. I přesto jsem byla překvapená, jak měli zvířátka všude krásně uklizeno, jídlo naservírované v čistých nerezových miskách..

V dalším pavilonu byli kromě různých opiček taky dva lenochodi. Takže jsme nějakou dobu strávili pozorováním jejich pomalých pohybů. Cestou ke sloninci jsme ještě potkali kapybaru. Sloninec byl historická budova z konce 19. století, bohužel v něm zrovna probíhalo čištění, takže jsme mohli nahlédnout jen přes dveře.

Pak už jsme si říkali, že máme docela hlad, tak že bychom pomalu vyrazili někam se najíst, ale Samík ještě chtěl vidět terária s pavouky, takže nás podle mapky zavedl k zámku, do kterého jsme před tím nešli, protože jsem si říkala, že to bez tak bude jen restaurace. Ale to, co nás čekalo vevnitř, to předčilo všechna naše očekávání. Dvě patra plná terárií, různý hmyz, ještěrky, hadi i ti pavouci. A jako bonus motýlarium. Myslela jsem, že se Berník bude bát, ale po náletu velkého motýla utekl ven Samík.

Poprvé v životě jsem na živo viděla baziliška, kobru.. Pobavili nás i kajmani, to, že jsou živí, jsme poznali jen podle toho, že jeden mrknul.

Po hodině strávené mezi terárii už nám ale opravdu vyhládlo. Samík si teda ještě koupil minci s pavoukem a Bernie vzápětí našel ležet na zemi jednu s hadem, což Samovi okamžitě zkazilo radost.

Ale to už jsme spěchali na tramvaj a přemýšleli, kde si naplníme bříška. Míša chtěl na nějaké výborné hamburgery, ale tam měli bohužel zavřeno, v druhé restauraci, kterou jsme vybrali, měli čekačku na stůl, což bychom teda nezvládli, tak jsme šli zkusit štěstí do restaurace, kterou jsme viděli z tramvaje. Míša ještě za chůze kontroloval hodnocení, 4,6 takže super. Měli naštěstí poslední volné místo pro 4. Po chvilce rozmýšlení jsme s Míšou zvolili denní menu, Berník si vybral tresku a Sam byl hrozně naštvaný, protože z takových jídel on si rozhodně nevybere a odmítnul i pití. No co už, puberťáka nemá cenu přemlouvat…

Po výborném jídle jsme ještě zašli koupit koblížky, Samovi něco do Mekáče, ať nejsme za nejhorší rodiče pod sluncem, a jeli jsme tramvají zpátky na ubytko. Doma jsme si ke koblížkům uvařili výbornou kávu z kávovaru, a pak už jen lenošili.