(07.04.2023)
Protože jsem spala s Berníkem, abych ho měla pod kontrolou, kdyby měl ještě nějaké blicí potíže, měla jsem budíček o půl sedmé. Samík s tatínkem měli ještě půlnoc, ale my jsme si nachystali snídani, nachystala jsem nám svačinu na výlet, a když se konečně i velcí kluci vyhrabali z pelíšků, nedočkavě jsem je uháněla, že už vyrážíme.
Vyšli jsme ven a zjistili, že prší. Trochu mi to zkazilo náladu, ale naštěstí jen mrholilo. Přišli jsme akorát včas, za pár minut nám jela tramvaj č. 10 přímo k ZOO. Koupili jsme si rodinnou vstupenku v kombinaci s muzeem Hydropolis, které navštívíme zítra.
Mezitím přestalo pršet, tak jsme si řekli, že budeme zatím chodit venku a Afrykarium si necháme na později. Asi po hodině jsem byla ale tak zmrzlá, že jsem přestávala cítit dva prsty, a tak jsem zavelela, že je tak akorát čas. Dali jsme si bundy do šatny a vyrazili do první tropické části. Procházeli jsme pralesem a sestoupili pod zem, kde jsme pod hladinou viděli prohánět se kapustňáky a taky spoustu ryb. Vše dokreslovala krásná hudba. Pak jsme po schodišti vyšli do patra, kde jsme mohli kapustňáky pozorovat shora. Bylo tam i pár jiných exotických zvířátek, ale kluci už pospíchali dále.
V duchu jsem si říkala, jestli už to není všechno, protože to vypadalo, že více expozic tam není, ale pak jsme se dostali k dalším akváriím, ve kterých kromě různých rybek pluli i rejnoci. Pokračovali jsme dále do podzemí a ocitli se v podmořském království. Viděli jsme různé rybky, rejnoky, ale i žraloky z úplné blízkosti. Pak jsme se dostali k akváriu s úplně zelenou vodou. Říkali jsme si, koho tam objevíme, ale když jsme viděli cedulku, že v tomhle akváriu jsou hroši, byla nám ta barva vody jasná. Nakonec Sam jednoho ve vodě objevil. Obyvatelé dalších akvárií byli rozdělení podle toho, ve kterém africkém jezeře žijí. Pak jsme se schodištěm dostali do výběhu hrochů a mohli jsme je vidět v plné kráse. Ale to nejlepší – podmořský tunel – jsme měli ještě před sebou. Vešli jsme do tunelu a rejnoci, žraloci, dokonce kareta obrovská, plavali kolem nás, dokonce i nad našimi hlavami. Viděli jsme ryby, které jsme nikdy dříve neviděli. Byla to nádherná podívaná. Neskutečná krása. Byli jsme z toho tak nadšení, že jsme se vydali na celý okruh ještě jednou.
Pak nesměla chybět zastávka v obchůdku se suvenýry, kde si Berník vybral bloček s magnetkem a Samík přívěsek na klíče s kapustňákem. Pak jsme vyzvedli bundy ze šatny a šli si dát ven svačinu. Bohužel se rozpršelo, takže jsme se snažili chodit co nejvíce do různých pavilonů. Koukli jsme na šimpanzy, kteří měli svůj pavilon, který už měl nejlepší léta za sebou. I přesto jsem byla překvapená, jak měli zvířátka všude krásně uklizeno, jídlo naservírované v čistých nerezových miskách..
V dalším pavilonu byli kromě různých opiček taky dva lenochodi. Takže jsme nějakou dobu strávili pozorováním jejich pomalých pohybů. Cestou ke sloninci jsme ještě potkali kapybaru. Sloninec byl historická budova z konce 19. století, bohužel v něm zrovna probíhalo čištění, takže jsme mohli nahlédnout jen přes dveře.
Pak už jsme si říkali, že máme docela hlad, tak že bychom pomalu vyrazili někam se najíst, ale Samík ještě chtěl vidět terária s pavouky, takže nás podle mapky zavedl k zámku, do kterého jsme před tím nešli, protože jsem si říkala, že to bez tak bude jen restaurace. Ale to, co nás čekalo vevnitř, to předčilo všechna naše očekávání. Dvě patra plná terárií, různý hmyz, ještěrky, hadi i ti pavouci. A jako bonus motýlarium. Myslela jsem, že se Berník bude bát, ale po náletu velkého motýla utekl ven Samík.
Poprvé v životě jsem na živo viděla baziliška, kobru.. Pobavili nás i kajmani, to, že jsou živí, jsme poznali jen podle toho, že jeden mrknul.
Po hodině strávené mezi terárii už nám ale opravdu vyhládlo. Samík si teda ještě koupil minci s pavoukem a Bernie vzápětí našel ležet na zemi jednu s hadem, což Samovi okamžitě zkazilo radost.
Ale to už jsme spěchali na tramvaj a přemýšleli, kde si naplníme bříška. Míša chtěl na nějaké výborné hamburgery, ale tam měli bohužel zavřeno, v druhé restauraci, kterou jsme vybrali, měli čekačku na stůl, což bychom teda nezvládli, tak jsme šli zkusit štěstí do restaurace, kterou jsme viděli z tramvaje. Míša ještě za chůze kontroloval hodnocení, 4,6 takže super. Měli naštěstí poslední volné místo pro 4. Po chvilce rozmýšlení jsme s Míšou zvolili denní menu, Berník si vybral tresku a Sam byl hrozně naštvaný, protože z takových jídel on si rozhodně nevybere a odmítnul i pití. No co už, puberťáka nemá cenu přemlouvat…
Po výborném jídle jsme ještě zašli koupit koblížky, Samovi něco do Mekáče, ať nejsme za nejhorší rodiče pod sluncem, a jeli jsme tramvají zpátky na ubytko. Doma jsme si ke koblížkům uvařili výbornou kávu z kávovaru, a pak už jen lenošili.
Marásci 