(08.07.2023)

Nastalo poslední ráno naší expedice a poslední tradiční bábovková snídaně. Berník si ji nenechal ujít a s gustem si ji vychutnal. Lucka s Ani už měli sbaleno a chtěly co nejdříve vyrazit na cestu domů. Po šílených peripetiích s autem zvolili raději přímou cestu bez zastávek.

My jsme se nakonec na poslední chvíli rozhodli přidat se k taťkovi a Terce s Eliškou a jeli jsme ještě do Lehoty navštívit tetu a uja Andrášíkovy. Navigace nás vedla úplně někam do pryč, ale naštěstí si maminka pamatovala zhruba, ve které ulici je jejich domeček.

Bylo to hezké setkání. Kluci tam byli naprosto nadšení z pejska a hlavně z malého koťátka. Snažili se nás ukecat, že si ho vezmeme domů. Ale já sotva jsem si ho vzala na ruce, tak jsem začala pčikat a slzet, to by prostě neklaplo. Samík vyzvídal, jestli má o prázdninách nějaký týden volný. Když jsem mu odkývala, že ano, tak se hned ptal, jestli by ho mohl strávit tady v Lehotě 😀 Celou cestu na hrad pak na střídačku mňoukali a dělali si ze mě srandičky, až jsem si říkala, jestli přece jen nemají kotě někde schované.

Naší poslední slovenskou zastávkou byl hrad Beckov. Už z dálky jsme ho viděli, na masivní skále, dominanta celého kraje. Nádherný pohled. Pohodlně jsme zaparkovali ve stínu stromů, parkovné zaplatili QR kódem. Takhle to má vypadat, byli jsme nadšení. K hradu to byl jen kousíček do kopce, koupili jsme vstupenku a už jsme se ocitli za bránou na nádvoří. Na hradě probíhala akce se včelaři, ale byli jsme natěšeni na průzkum hradu, takže jsme vyrazili na obhlídku kolem domečku dravců. Po příkrých schodech jsme sestoupili ke studni, kterou hlídal drak. Po krátkém odpočinku jsme zase tu spoustu schodů vyšli nahoru a pokračovali dál v prozkoumávání hradu.

Bernášek měl na starosti mapu, takže nám dělal průvodce a moc mu to šlo. Hrad byl opravdu rozlehlý, probíhají na něm rekonstrukce, a jak jsme se dozvěděli od průvodce, tak už příští rok se otevřou zatím nepřístupné prostory a k dispozici bude také virtuální realita. Po prohlídce hradu jsme se vrátili zpátky na nádvoří, kde si kluci vyhlídli suvenýry u místního kováče (kováře), Samík už moc dobře ví, že jen u takových suvenýrů s přidanou hodnotou má šanci, že náš obměkčí a my pustíme chlup peněz 😀 Takže začalo systematické přemlouvání a vyjednávání. My jsme se na sebe s Míšou podívali a vypadalo to, že budou úspěšní 🙂

Mezitím si kluci ještě nazdobili medové perníčky a já tajně doufala, že na suvenýry zapomenou, ale haha. Takže jsme nakonec neodolali ani my a Berník si vybral kovaný prstýnek a Samíšek moc hezký nůž. Nadšení neznalo mezí. My jsme pak ještě koupili živý šípkový ocet pro Lilku za hlídání Chilli a taky jeden višňový pro nás.

Pak už nás čekala cesta domů. Vyzvedli jsme Chillinku, která vypadala, že se jí s námi ani nechce a už jsme za chvilku byli doma. Vybalili jsme, odpočinuli jsme si a shodli jsme se všichni, že to byla moc prima dovolená.

(07.07.2023)

V pátek jsme se museli rozdělit, protože našemu taťkovi zemřel dědeček, takže brzy ráno odjel do Ostravy na jeho poslední rozloučení. Bylo nám líto, že nepojedeme všichni, ale pro mě zase bylo moc důležité prohlédnout si místa, kde vyrůstal můj děda, který nám odešel v lednu. My ostatní jsme po snídani vyrazili na procházku po Velkém Zálužie. Nejprve jsme šli na místní hřbitov, kde jsme zanesli kytičku na hrob prababičky Marie, pradědy Františka a strejdy Ďuliho. Pak jsme šli kolem školy až k místu, kde stál dědův rodný dům. Bohužel už zůstala jen původní brána a stará lípa vzadu na dvorku. Lucka chvíli koketovala s myšlenkou na nové majitele zazvonit, ale nesebrali jsme dost odvahy.

Pak jsme procházkou pokračovali do pražírny, kterou jsme si moc oblíbili. Dali jsme si kafe a kluci Grankočíno, které si zamilovali. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali na pokoje, kde jsme si trochu odpočinuli, pak jsme si zašli dolů do restaurace na polévku a po malém obídku jsme se rozdělili do aut k dědovi Luďkovi a tetě Lucce a vyrazili jsme do Nitry.

Lucka našla super neplacené parkoviště, zaparkovali jsme do stínku pod stromy a vyrazili jsme do kopce k Nitranskému hradu. Když jsme vyfuněli nahoru, tak Terka zjistila, že nemá mobil. Taťka se začal strachovat, že mu kvůli tomu vybijou okýnko od auta, takže se obrátil a fičel zase zpátky na parkoviště. My jsme si mezitím koupili vstup na hrad a šli k velké soše Papeže, o které Eliška říkala, že se jí bojí. Pokusili jsme se vyfotit všechny 4 děti najednou, ale to byl nadliský úkol. Pak už volal taťka, že mobil byl zapomenutý na zadní sedačce a že nás počká dole pod hradem. Za chvilku ale volal, kde jsme, že je před branou. Takže si s námi prošel nádhernou katedrálu a ochozy Nitranského hradu, ze kterého byly nádherné výhledy do okolí.

Pak jsme se ještě procházkou vydali najít McDonalds, protože mladší účastníky výpravy přepadl hrad. Procházka to byla v tom horku docela úmorná, ale zvládli jsme to. Naplnili jsme si bříška a po korzu – pěší zóně jsme se vydali zpátky k parkovišti. Přejezd k domu tety Gitky a strejdy Miloše byl krátký, bydlí v moc hezké čtvrti v kopci nad Nitrou. Když kluci uviděli na zahradě obrovský bazén, oči se jim úplně rozzářily. Nemohli se dočkat, až strejda odhrne krytí a oni se vrhnou do vody. Spolu s Ani, Eliškou a tetou Terkou řádili ve vodě pěkně dlouho. Já se smažila na břehu, ale nechtělo se mi převlíkat do plavek. Na večeři jsme si dali výborné grilované maso a přijeli ještě Zuzka s dětmi a manželem. Kluci si rozuměli s Maťkem, bratránkem z třetího kolena 🙂 Šli znova do bazénu a taky pak hráli fotbal. Moc si to užili a vůbec nechtěli domů. Ale Eli a děda už byli dost unavení, takže jsme vyrazili na cestu zpět do penziónu. Pak jsme ještě s tetou Luckou dali pár partiček Uno a Samíšek z balkónu jejich pokoje vyhlížel taťku. Za půl hodinky se dočkal a kluci si ještě zašli na pivko a malinovku 😉 Pak už jsme se všichni svalili do postýlek a v okamžiku usli.

(06.07.2023)

Po ranním vstávání a snídani u tety Lucky jsme se vydali navštívit lokální pražírnu kávy. Posadili jsme se na terásku a každý si vychutnával svůj nápoj – grankočíno, espresso, dopio, džus, atd..

Míša ještě Maki přemlouval na hrníčky, které v pražírně měli, a Maki po chvilce souhlasila. Šli jsme si tedy vybrat barvu a s koupenými suvenýry šli pomalu zpátky na ubytování. Děda mezitím volal s mechanikem, který se měl tetě Lucce podívat na auto a hurá – mechanik přislíbil, že se na auto podívá. Děda teda nasadil ďábelské tempo a sprintoval k autu, aby byl u mechanika co nejdřív.

My ostatní jsme se mezitím chystali a balili na bazén. Až dorazil děda, tak nastal mírný komunikační šum s odjezdem, ale k akvaparku jsme všichni úspěšně dojeli.

Na místě bylo bezplatné parkoviště, čemuž jsme nemohli uvěřit a šli zkontrolovat k bráně, jestli tomu tak opravdu je. A bylo. Takže paráda. Koupili jsme si vstupenky a šli jsme hledat místo, kde rozložíme deky. Trošku nás zklamal vstup do akvaparku, kde jsme museli projít uličkou se suvenýry, ale potom už bylo vše parádní. Do hlídané skříňky jsme si dali cennosti a nestresovali jsme se s hlídáním deky a šli jsme si užívat vody.

Bazénů byla spousta, od úplně nejmenších pro děti, přes zábavné s lany, horolezeckou stěnou, přes termální horké bazény, po bazén, kde dokonce Berník dosáhl a kde jsme se ho pokoušeli učit plavat. Samíkovi lezení po horolezecké stěně parádně šlo a i Míša se hecnul a podařilo se mu vydrápat nahoru.

Po poledni jsme si zašli na langoš, kde nás zklamala cenová politika (langoš 3 eura, kečup 1.5 a sýr dalších 1.5 eur), jelikož za podobnou cenu bychom místo langoše měli jinde pizzu. Česnek na langoších jsme hledali marně, ale co už..

Odpoledne jsme pak věnovali velkou část času tobogánům. Míša trošku zazmatkoval kvůli Berníka, protože tobogány byly od šesti let, na nejmenší nesměli dospělí a na velké zase malé děti, a malé děti měli jet s dospělým. Takže docela nesplnitelné pravidla. Nicméně Berník zvládl parádně nejmenší tobogán sám a nadšeně sjížděl dolů a běhal zpátky nahoru.

Samík chtěl vyzkoušet všechny tobogány a tentokrát je s ním překvapivě absolvoval Míša. Zkusili i závodit na tobogánech, jde se jezdilo na podložce, ale bohužel se mu nepodařilo nad Míšou zvítězit. Na závěr jsme si zkusili obrovský tobogán v gumovém člunu pro dva a byl to parádní sešup.

Cesta na ubytování byla klidná, krom krátkého úseku, kdy jsme se museli plazit za pomalu jedoucím traktorem. Jelikož ostatní jeli z koupaliště dříve a dávali si zrovna večeři, objednali jsme si po Terce pizzy, abychom nemuseli dlouze čekat.

Pizzy byly opravdu vydatné, dali jsme si jen tři a měli jsme co dělat, abychom je spořádali. U večeře jsme si všimli jak jsme všichni přismahlí. Míša měl na čele opálené prsty od Maki, která mu mazala hlavu a zajela jen do půlky čela 🙂

Auto měla teta Lucka už opravené, děda ho projel a všechno vypadalo v pořádku, takže jsme byli všichni rádi, že se to podařilo dědovi vyřešit.

Míša pak ještě chvíli poseděl se Samíkem v restauraci, na pokoji jsme ještě sledovali zajímavý dokument o Baťovi a pak už jen šli spát. V noci se Samikovi udělalo zle a byl blinkat, tak doufáme, že bude další den v pořádku.

(05.07.2023)

V lednu nám zemřel dědeček, který pocházel z jižního Slovenska, konkrétně z obce Velké Zálužie, proto mě napadlo, že bychom se tam mohli zajet podívat, ukázat klukům, kde je historie naší rodiny. Když jsem o svých plánech řekla rodině, tak se s nadšením přidal také taťka, ségra s Eliškou a Lucka s Ani.

Původní plán byl první den cesty navštívit Bratislavu, ale vyhodnotili jsme, že chození po městě nebude pro Terku, Elišku a taťku to právé ořechové. Proto se plány změnily a novou zastávkou po cestě do Velkého Žálužie se staly Bojnice.

Ráno probíhalo kupodivu překvapivě klidně. Chilli už byla na welness pobytu u tety Lilky a kluci tentokrát ani nezlobili. Možná to bylo tím, že jsme vstávali kolem páté ráno, možná se blýská na lepší časy…

Navigaci jsme měli připravenou, jen jsme zvolili cíl a vyrazili. Kupodivu nám propojení přes Android auto nezlobilo a my dojeli do Bojnic bez výpadku spojení mezi autem a mobilem. Parkoviště jsme našli bez problémů, sbalili jsme věci do batohů a šli k zámku, kde už čekala Lucka s Ani.

No a pak trochu stresu, kdy jsem se vracel pro mikinu od Maki do auta, jelikož součástí prohlídky zámku měla být i návštěva jeskyně. No ale dobře to dopadlo, u zámku jsme byli za chvíli a spatřili jsme i Lucku s Ani, které čekali vepředu ve frontě. Bylo nám trapné se předbíhat, a tak nakonec Lucka s Ani došly k nám dozadu na konec fronty.

Jelikož byla první středa v měsíci, měli jsme vstup zdarma. Super 🙂

Zbývalo počkat si zhruba půl hodinu ve frontě a mohli jsme se kochat prohlídkou zámku. Zámek byl nádherný, rozlehlý a i plný vymožeností (měli zde například výtah). Prohlídka zámku kluky, Maki I Lucku s Ani docela unavila, Míša se ale kochal a únavu nepociťoval.

Ko konci prohlídky do města dorazila i Terka s Eliškou a taťkou, ale ti šli rovnou do přilehlé zoo. Tam jsme se zanedlouho sešli a začali prohlídku moc pěkné zoo. Bylo vedro a prohlídka byla náročná, ale nakonec jsme ji všichni úspěšně zvládli. Míša měl nějaké štěstí na kadění, a když fotil zvířata, tak se mu podařilo zachytit slona i nandu pampového přímo při tom..

Ze zoo jsme ještě šli ještě do města, ale brzo jsme se rozešli a každý se se po své ose vydal do penzionu ve Velkém Zálužie, kde jsme měli zamluvený nocleh. Cesta byla v pohodě, teda krom Lucky, které se po dotankování pokazilo auto a dojela jen s omezenými otáčkami a rychlostí.

V penzionu jsme se ubytovali a šli rovnou na jídlo. Jídla byla dost a všechno bylo chutné. Nakonec to vyhrál Míša, který krom svého jídla dojedl těstoviny od Aničky, smažený oštěpok od Lucky a kuřecí řízek a hranolky od Berníka. No nažral se jak čuně a pak chvíli jen těžce oddychoval na pokoji.

Pomalu se blížil večer a my jsme stále měli energii, a proto jsme se šli projít ven. Nejprve jsme se pokoušeli neúspěšně najít hrob rodiny Balážiové, což se nám na místním hřbitově nepovedlo. Nicméně děda ví, kde hrob je, tak příště půjdeme na jistotu. Pak jsme se šli projít k místní pražírně kávy, která už byla sice zavřená, ale aspoň jsme si řekli, že ji musíme navštívit, když bude otevřená.

Pak už jen návrat na ubytování, sprcha, mytí zubů a pacifikace kluků, kteří se stále tvářili, že nemají dost.

Zítra máme v plánu navštívit akvapark a termály, ale ještě uvidíme, co bude, jelikož priorita bude dát do kupy Lucčino auto..