(06.07.2023)
Po ranním vstávání a snídani u tety Lucky jsme se vydali navštívit lokální pražírnu kávy. Posadili jsme se na terásku a každý si vychutnával svůj nápoj – grankočíno, espresso, dopio, džus, atd..
Míša ještě Maki přemlouval na hrníčky, které v pražírně měli, a Maki po chvilce souhlasila. Šli jsme si tedy vybrat barvu a s koupenými suvenýry šli pomalu zpátky na ubytování. Děda mezitím volal s mechanikem, který se měl tetě Lucce podívat na auto a hurá – mechanik přislíbil, že se na auto podívá. Děda teda nasadil ďábelské tempo a sprintoval k autu, aby byl u mechanika co nejdřív.
My ostatní jsme se mezitím chystali a balili na bazén. Až dorazil děda, tak nastal mírný komunikační šum s odjezdem, ale k akvaparku jsme všichni úspěšně dojeli.
Na místě bylo bezplatné parkoviště, čemuž jsme nemohli uvěřit a šli zkontrolovat k bráně, jestli tomu tak opravdu je. A bylo. Takže paráda. Koupili jsme si vstupenky a šli jsme hledat místo, kde rozložíme deky. Trošku nás zklamal vstup do akvaparku, kde jsme museli projít uličkou se suvenýry, ale potom už bylo vše parádní. Do hlídané skříňky jsme si dali cennosti a nestresovali jsme se s hlídáním deky a šli jsme si užívat vody.
Bazénů byla spousta, od úplně nejmenších pro děti, přes zábavné s lany, horolezeckou stěnou, přes termální horké bazény, po bazén, kde dokonce Berník dosáhl a kde jsme se ho pokoušeli učit plavat. Samíkovi lezení po horolezecké stěně parádně šlo a i Míša se hecnul a podařilo se mu vydrápat nahoru.
Po poledni jsme si zašli na langoš, kde nás zklamala cenová politika (langoš 3 eura, kečup 1.5 a sýr dalších 1.5 eur), jelikož za podobnou cenu bychom místo langoše měli jinde pizzu. Česnek na langoších jsme hledali marně, ale co už..
Odpoledne jsme pak věnovali velkou část času tobogánům. Míša trošku zazmatkoval kvůli Berníka, protože tobogány byly od šesti let, na nejmenší nesměli dospělí a na velké zase malé děti, a malé děti měli jet s dospělým. Takže docela nesplnitelné pravidla. Nicméně Berník zvládl parádně nejmenší tobogán sám a nadšeně sjížděl dolů a běhal zpátky nahoru.
Samík chtěl vyzkoušet všechny tobogány a tentokrát je s ním překvapivě absolvoval Míša. Zkusili i závodit na tobogánech, jde se jezdilo na podložce, ale bohužel se mu nepodařilo nad Míšou zvítězit. Na závěr jsme si zkusili obrovský tobogán v gumovém člunu pro dva a byl to parádní sešup.
Cesta na ubytování byla klidná, krom krátkého úseku, kdy jsme se museli plazit za pomalu jedoucím traktorem. Jelikož ostatní jeli z koupaliště dříve a dávali si zrovna večeři, objednali jsme si po Terce pizzy, abychom nemuseli dlouze čekat.
Pizzy byly opravdu vydatné, dali jsme si jen tři a měli jsme co dělat, abychom je spořádali. U večeře jsme si všimli jak jsme všichni přismahlí. Míša měl na čele opálené prsty od Maki, která mu mazala hlavu a zajela jen do půlky čela 🙂
Auto měla teta Lucka už opravené, děda ho projel a všechno vypadalo v pořádku, takže jsme byli všichni rádi, že se to podařilo dědovi vyřešit.
Míša pak ještě chvíli poseděl se Samíkem v restauraci, na pokoji jsme ještě sledovali zajímavý dokument o Baťovi a pak už jen šli spát. V noci se Samikovi udělalo zle a byl blinkat, tak doufáme, že bude další den v pořádku.
Marásci 