(16.08.2023)
Maki se v přípravě dovolených neustále zlepšuje (i když už není moc co zlepšovat) a tak měla připravený podrobný plán na každý den včetně záložních aktivit. Den před odjezdem jsme ještě vyřídili pár věcí a zavezli Chilli k tetě Lucce na wellness pobyt. Doma jsme pak sbalili věci a nachystali vydatnou snídani, svačinu a vůbec jídlo na cestu.
Ráno pak proběhlo nějak klidně, až jsme z toho byli nervózní 🙂 No takže celkem bez problémů jsme vyjeli, navigace hlásila cestu kolem necelých sedmi hodin. Za hranicí jsme ještě sjeli z dálnice natankovat a Maki si vyzkoušela platbu Revolutem. No a pak jsme se vrátili na dálnici, kde jsme měli jet skoro 600 km bez žádné odbočky.
Cesta ubíhala v pohodě, zhruba v půlce jsme se zastavili na odpočívadle a dali si svačinu. Po svačině pak hurá zpátky na dálnici. Krom zácpy u Gdynie, kde jsme popojížděli krokem přes půl hodiny byla cesta fakt luxusní. Před příjezdem jsme chtěli ještě dotankovat, Maki hodila do Waze Orlen, ale když nám navigace hlásila, že jsme na místě, tak jsme žádnou benzinku neviděli.
No co už, jedeme dál, snažíme se kontaktovat majitelku ubytování a přes pár komplikací s mobilem se nám to daří. Benzínku jsme taky objevili, doplňujeme palivo a Samík poznamenává, že už vidí ubytování. My ve stresu ať majitelka nečeká to moc nevnímáme, ale opravdu jsme za chvíli na místě. Parkujeme na určeném místě a čekáme na majitelku.
Po chvilce přijela velmi příjemná paní, ukázala nám byt, vše vysvětlila a slíbila, že pošle tipy na restaurace. Byt byl velmi podobný tomu ve Wroclavi, takže pohoda. Akorát nemá tak luxusní vybavení jako espresso a dvě velké televize. No a Maki nemůže najít fén, takže je zpruzená.
Pak trošku zmatkujeme, všichni chtějí k moři, Míša je opět pomalý a tak si měníme názory. Nakonec ještě skočíme nakoupit do krásného obchodu, který je hned před domem.
A hurá směrem k moři. Cesta nám zabrala zhruba 15 minut, našli jsme schody k moři a … Docela zklamání, voda byla tmavá, plná nějaké trávy nebo chaluh, no prostě celkem hnus. Rozhodujeme se, že se po písku projdeme až do města, kde má být normální udržovaná pláž. A tak jdeme.
No a jsme zklamání ještě více. Jdeme po úzkém pruhu písku, moře je plné zelené hmoty a po levé straně docela pěkná místa, kde by se dalo vegetit v soukromí, ale plná bordelu ve formě plechovek od piva, lahví a podobně. Občas jsou některé láhve rozbité a máme strach, ať nešlápneme na nějaký střep.
Nakonec lezeme od moře po schodech na chodník a po chvilce přicházíme k normální pláži, kde to vypadá jako obvykle. Jemný písek, čisté moře a lidi, kteří se koupou. No paráda, roztahujeme deku a kluci v plavkách vyrazí do moře. My s Maki zůstáváme na desce a odpočíváme.
Na pláži pak začne foukat a zjišťujeme, že je docela chladno. Necháváme kluky ještě chvíli užívat si vody a pak vyrážíme dále do města. Jdeme se podívat na molo, cestou míjíme stánky a diskutujeme s kluky, že si nemusíme dávat zmrzlinu hned v prvním stánku. Neodoláme dlouho, protože Berník je protivný a kluci si dávají malou zmrzlinu, která je ve skutečnosti dost velká. Berník se místo zmrzliny věnuje kdoví čemu a za chvíli je celý zkypaný. Ještě si nechal uletět ubrousek, který si důležitě položil na lavičku a který se mu záhadné zmizel.. Maki pění, její romantické představy dostávají zabrat..
Procházíme město a těšíme se až vyzkoušíme místní restaurace. Dneska ale máme ještě zásobu housek, s čímž se nechce smířit pro změnu Samík a dává nám to sežrat.
Přes město přicházíme do bytu, dáváme si večeři a pomalu odpočíváme a připravujeme klukům spaní. Usínáme ani nevíme jak.. Zítra nás čeká cesta vlakem na Hel..
Marásci 