(17.08.2023)
Ráno se probouzíme z velmi měkkých postelí, na což nejsme moc zvyklí, ale překvapivě nás nic nebolelo. Maki ráno vyšla z koupelny celá šťastná – objevila totiž v jednom šuplíku včera tak moc hledaný fén. Takže super, teď už nám nic nechybí 🙂
Klukům se samozřejmě nechtělo vstávat, tak nám chvilku trvalo než jsme se vydali na nádraží. Dneska je totiž v plánu cesta na poloostrov Hel vlakem. Na nádraží jsme byli za 5 minut, takže paráda. Chtěli jsme se zeptat na pokladně na dětské lístky pro kluky, protože Maki četla různé diskuze, že někteří průvodci mají s dětskými lístky pro zahraniční děti problém. Nádraží je ale v rekonstrukci a tak jdeme do dočasně přistavené budky, kde je ale pokladna jen pro busy. Zkoušíme tedy ještě prodejní automat, ale podmínky jsme nenašli. U automatu potkáváme jinou českou rodinku, kterou jsme včera shodou okolností potkali na pláži. Maki mezitím zkouší i aplikaci v mobilu, kde jsou lístky levnější. Nedaří se nám v časové tísni aplikací proklikat a tak se vracíme k automatu a dostáváme rady od druhé rodinky, která mezitím dobojovala s automatem. Lístky koupeny, hurá na vlak.
Místa ve vlaku je dost, vybíráme sedadla a pomalu vyjíždíme. Dětské lístky prošly bez problémů a my koukáme z okna a těšíme se na Hel.
Tak a jsme na Helu a venku poprchává. Oblékame mikiny a jdeme z nádraží. A začíná opravdu lít. Tak jsme se schovali do přístřešku ke dřevěným sochám, jako většina lidí kolem. Naštěstí liják za chvilku přestal a vyrazili jsme do muzea opevnění v Helu. Bylo to kousek, koupili jsme lístky a šli si prohlídnout jak venkovní, tak vnitřní expozice. Bylo tam toho celkem dost, kluci všechno prolezli a Berník nám pořád někde utíkal. No tak bohaté na exponáty jako pevnost v Svinoústí to nebylo, ale i tak jsme si prohlídku užili.
Pak jsme pokračovali po modré trase lesem. Příroda byla nádherná, v krásném borovicovém lese rostly brusinky, vřesy, lišejníky a do toho se tu a tam objevily písečné oblasti. Kousek od stezky měl být u moře maják, a tak jsme odbočili. Vystoupali jsme na kopec a pod námi se ukázala nádherná pláž, bez lidí a nepořádku, prostě idylka. Maják byl trošku dále od pláže a my se rozhodli radši jít po pláži. A tak jsme šli a užívali si písek, moře a klid. Řekli jsme si, že bychom takto mohli dojít až do města.
Po nějaké době jsme situaci přehodnotili, jelikož chůze v písku byla náročnější, než jsme čekali. Nechali jsme tedy kluky na chvíli pohrát si v písku a odpočinuli si na dece. Pak už jsme vyrazili z pláže do města na oběd.
Měli jsme tip na dobrou restauraci a cestou už jsme vybírali z jídelního lístku, který jsme stáhli do mobilu. Dříve než restauraci jsme našli dlouhatánskou frontu, která k restauraci vedla. Bylo samozřejmě plno a čekalo se ve frontě až se uvolní nějaký stůl.
V okolních restauracích to vypadalo podobně a do toho se všude kolem nás tlačily davy lidí. Nic pro nás. Nakonec jsme zapadli do nějaké smažalny ryb, kde byl volný stůl. Samík si dal pizzu, Berník kuřecí kousky a my rybu dorzsa, kterou už známe. V restauraci bylo dost rušno, ale jídlo jsme dostali relativně rychle. Porce nebyly moc velké a my jsme měli velký hlad a tak jsme to měli spořádané během chvilky.
Berník byl už unavený, ale chtěli jsme se ještě podívat na pláž na konci Helu a tak jsme šli pomalým tempem dále po stezce. Cestou jsme minuli několik krytů a stanovišť dělostřelectva a některé jsme i prozkoumali. Došli jsme pak na vysněné místo, udělali pár fotek a vyrazili zpět.
Cestou si Samík koupil suvenýr – plážové žabky v žlutorůžovomodré barvě, no úplný Mitch Bjukenen. Berník si suvenýr koupil už na bunkru – přívěsek z náboje, ale i tak otravoval s dalšími bebechy. Byli jsme unavení a radši jsme šli dále. Ještě jsme se stavili v koblížkarně a koupili si sladkou svačinu. Na nádraží to už pak byl kousek. V automatu jsme už zkušeně koupili lístek a i přes to, že do odjezdu zbývalo asi 40 minut, jsme si šli sednout do vlaku.
A dobře jsme udělali, protože vlak má odjíždět asi za 20 minut a už je úplně plný a venku čekají další lidé. Teď čekáme na odjezd, v Pucku už jen plánujeme nakoupit na večeři a odpočívat..V nohách máme přes 17 kilometrů a tešíme se na postel.
Marásci 