(19.10.2023)
Dneska jsme měli budíček už v 6 ráno, protože bylo třeba stihnout vlak v 8:07 do Gdynie. Po zkušenostech u automatu na jízdenky jsme věděli, že musíme mít dostatečnou časovou rezervu. Před námi u automatu maturovali Němci, kteří v kastlíku nechali 9 groszů, no to bylo radosti u kluků 😃
Lístky už jsme koupili zkušeně během minutky a čekali jsme na příjezd vlaku. Cesta uběhla hladce a rychle a už jsme vystupovali na velikém nádraží v Gdynii. Město nás uvítalo mlhou a teplem, kombinací, na kterou nejsme zvyklí. Podle mapy jsme se vydali k muzeu – válečné lodi ORP Blyskawica. To otevíralo až v 10, takže jsme se rozhodli zbývající čas využít návštěvou kavárny. Dali jsme si s Míšou Americano a všichni společně pozorovali cvrkot v přístavu.
Ale to už se přiblížila 10 hodina a my jsme šli koupit lístky. Zaujala nás nabídka výhodného vstupného i do muzea námořnictva a rádi jsme jí využili. Po můstku jsme vešli na válečnou loď a přes zadní palubu vstoupili do útrob lodi. Nejprve nás čekala expozice o lodi a pak jsme se dostali přímo do strojovny, do srdce lodi. Pěkně to tam smrdělo, ale bylo to moc zajímavé.. Když jsme pak po prohlídce vyšli zase na palubu, vítalo nás sluníčko.
Podél městské pláže jsme se vydali do muzea námořnictva, kde byla expozice různých raket a min, přístrojů a věcí denní potřeby námořníků. Různé uniformy a nádherné modely lodí. Venku pak byly vystavené různé druhy lodních děl, vrtulník, část ponorky, kotvy a děla. Také se zde daly na stolečku zahrát klasické lodě.
Po prohlídkách nám už pěkně vyhládlo, ale rozhodli jsme se ještě vyjet lanovou dráhou na vyhlídku Kawcia góra. Do kabiny se ale vlezlo jen 6 lidí a před námi byla docela velká skupina polských skautů. Takže jsme nakonec nahoru vyrazili pěšky. Nebylo to vůbec daleko, ale pořádně do kopce. Za chvíli jsme byli nahoře, byl zde hezký výhled na Gdyni, bohužel moře bylo stále v oparu.
Nahoře překvapivě fronta na lanovku nebyla, takže jsme jí vyzkoušeli aspoň směrem dolů. Bylo tam hrozné vedro.
Podle recenzí jsme vybrali kebab restauraci, protože jsme Samovi slíbili, že si ho dneska dáme. Objednali jsme si a šli jsme čekat ke stolečku na ulici. A čekali jsme docela dlouho, po 15 minutách už začala být maminka nervózní, ale za dalších 5 minut jsme měli jídlo konečně na stole. Pěkně mě to v puse štípalo a navíc jsem ve své housce objevila cibuli. Chybička se vloudila, měla jsem jídlo od Míši. Po výměně už bylo vše ok. Kluci měli kebab v tortile a vyhodnotili jsme, že ten byl mnohem lepší.
Po jídle už jsme se vydali zpátky na nádraží. V tom velkém mraveništi jsme zvládli koupit lístky a najít nástupiště. Vlak už byl na koleji, takže jsme nastoupili a s úlevou sedli do měkkých sedaček.
Cesta vlakem byla dost úmorná, sedli jsme si totiž do horního patra vagónu, svítilo na nás sluníčko a bylo nám velké vedro. Ale cesta utekla rychle a po třičtvrtě hodině jsme vystupovali v Pucku. Pak jen obligátní nákup v Polo a hurá do apartmánu.
Chvilku jsme si odpočinuli, ale protože bylo nádherně a teplo, sbalili jsme věci na pláž a vyrazili. Pláž byla docela plná, ale místečko jsme ještě našli. Protože už bylo po 16 hodině, lidí postupně ubývalo. Puck leží u zálivu, dalo se jít několik set metrů a člověk měl vodu maximálně po pás. Plavat se moc nedalo,ale na dozorování dětí báječné. Mohli jsme sedět na pláži a kluci spolu dováděli ve vodě, nebo stavěli kanály a hráze z písku.
Odpoledne u vody jsme si moc užili, balení věcí na písku už méně, ale to k tomu patří. Už teď vím, že doma budeme mít po příjezdu písek na menší pískoviště. Ale nevadí, i tak to stálo za to, včetně procházky zpátky na apartmán.
Dali jsme si večeři, každý, na co měl chuť, osprchovali se a postupně to podle stupně únavy zalomili.
Marásci 