(21.08.2023)
Podle plánu jsme se vydali na dalekou cestu do přístavu Swibno, abychom mohli plout lodí a vidět tuleně neboli polsky foki. Vyjížděli jsme už v 8:00 ráno, protože jsme se báli, abychom někde neuvízli v zácpě. Do přístavu jsme proto dorazili s hodinovou rezervou a šli jsme se trochu poohlédnout okolo. Míša fotil krásný viselský kanál a za chvilku říká: „Hm, došla baterka..“. To maminku trošku rozčílilo, protože baterka vždycky dojde v tu nejblbější dobu. Tatínek slíbil, že pár fotek z toho ještě vymáčkne. No to jsme zvědaví.
Za chvilku se k přístavu začali scházet další lidé, proto už jsme šli k vodě, abychom našli místo, odkud bude naše loď odplouvat. V Přístavu kotvila také rybářská loď a typičtí námořníci tam kuchali a čistili ryby. Za chvilku se na hladině objevil kormorán a najednou zmizel pod vodou. Vynořil se v těsné blízkosti lodí a v zobáku měl rybu.
Ale to už se na obzoru objevila naše loď, která se vracela z předchozí výpravy. Nalodili jsme se, děti vyfasovali záchranné vesty a také jsme dostali půjčený velký dalekohled. Nejprve jsme pluli viselským kanálem až k ptačí rezervaci. Nejsem žádný ornitolog a proto jsem poznala pouze kormorány a labutě, ale různých druhů ptáků tam bylo mnohem víc a byla to nádherná podívaná.
To už nám kapitán ukazoval výspu, na které se vyhřívali foky. Fotili jsme ostošest, abychom posléze zjistili že plujeme ještě blíže. Ale to už baterka foťáku definitivně umřela. Nakonec to nevadilo, protože jsme se aspoň mohli koukat dalekohledem na tuleně v divoké přírodě. Byl to nádherný zážitek, který jsme naposledy s Míšou prožili ještě když jsme byli sami bez dětí na ostrově Skye ve Skotsku.
Výspu jsme několikrát obkroužili lodí, abychom se mohli dosyta podívat na dovádějící tuleně. Cestu zpátky nám kapitán zpestřil výkladem o tuleních a také o stavbě viselského kanálu.
Po vylodění jsme šli k autu a zjistili jsme, že parkoviště je už úplně plné. To jsme teda měli štěstí na čas plavby. Vydali jsme se na únavnou cestu zpět do Pucku. Několikrát jsme popojížděli v koloně a přijeli domů až kolem čtvrt na tři. Hladoví jsme se vrhli na zbylou pizzu z předešlého večera. Jak teď přišla vhod, super.
Po krátkém odpočinku, kdy vytuhla dokonce i maminka, jsme se vydali na pláž. Cestou jsme se zastavili do kavárny u pláže a objednali si Americano s sebou. Mňam, kafíčko bylo výborné a na dece u vody to byl skvělý chill. Kluci se zase snažili prokopat až na dno moře a my v klidu relaxovali. Do vody se nám moc nechtělo.
Pak jsme se ještě vydali na zmrzku, smetanová byla úžasná, chutnala jako z Mekáče. Míša a Samík si dali místo zmrzliny shake a taky to měli výborné. Šli jsme se projít na molo a mysleli jsme, že počkáme na západ sluníčka. Ale už bylo dost chladno, takže jsme to vzdali. Už jsme ani neměli hlad na večeři, takže jsme si dali kvarteto, Černého Petra, sprchu a šli do hajan.
Marásci 