(22.08.2023)
Ráno jsme vstávali bez budíku, ale i tak jsme byli vzhůru docela brzy. Po snídani jsme dlouho rozmýšleli, kam vůbec vyrazíme. Přemýšleli jsme o kukuřičném labyrintu nebo pohádkové zahradě, ale vstupné kolem dvou tisíc za celou rodinu nám přišlo jako obrovský úlet. Takže jsme nakonec vymysleli že půjdeme na takzvané warsztaty neboli workshopy, kde si kluci budou moci vyrobit mozaiku ze skla a odpoledne že pak strávíme na pláži.
Taky dneska slavím narozeniny, takže kluci mi hned ráno popřáli. Dostala jsem nádherný prstýnek a krásné dvoje náušnice, které jsem si vybrala v Gdaňsku v Mariacké ulici, která je proslulá obchůdky s jantarem.
Před 11:00 jsme teda konečně vyrazili z apartmánu a došli jsme na náměstí. Workshop ale otevírá až v 11:00, proto jsme se šli projít k bývalému přístavu. Byla to krátká procházka podél moře po chodníku. Vedle nechyběla zde velmi častá cyklostezka. Na místě byly hezké informační tabule a taky odpočívadlo s lavicemi a stolem. Bohužel zde taky byly odpadky, které jsou všudypřítomné, je to velká škoda, protože to hyzdí jinak nádhernou přírodu.
Cestou zpátky jsme taky objevili vyhlídlou smažalniu ryb, takže jsme věděli, kde pak po vyrábění zajdeme na oběd. Sklárna už byla otevřená, takže nic nebránilo tomu jít vyrábět. Původně si kluci chtěli vyrobit výrobek z taveného skla, ale bohužel by to bylo hotové až po vypálení v peci zhruba za týden, takže jsme nakonec vybrali nalepování sklíček a tvorbu mozaiky.
Kluci se po krátké instruktáži hned pustili do díla. Bernášek si vybral, že bude vyrábět rybičku a Samík po několika pokusech vyrobil moře s plachetnicí. Oběma se jim to moc povedlo. Nejtěžší pak bylo každé sklíčko nalepit přesně tam, kam patří. Z krásných výrobků jsme měli radost úplně všichni
Protože nám vyhládlo a hospůdka byla nedaleko, vyrazili jsme na dobrou rybičku. Tradiční smažalnia měla krásnou mořskou atmosféru, všude voněly ryby a mě se tam moc líbilo. Z jednoduchého menu jsme si rychle vybrali a zanedlouho už jsme měli ryby na stole. Porce byly docela velké a opravdu moc jsme si pochutnali. Talíře se odnášeli do okýnka a tam jsem pánovi řekla, že to bylo opravdu výborné. Na to nás venku dohonila paní a ptala se nás jestli jsme z Česka a měla radost že nás vidí.A dokonce strčila Brrníkovi do ruky kus jantaru. Takže to bylo takové milé zakončení a návštěvy téhle stylové restaurace. Jak se dalo čekat, Samík byl naštvaný, že jantar nedostal i on a nakonec jsme se rozhodli, že tatínek z něho vyrobí přívěšek. Ještě uvidíme, jak to dopadne a kdo ho teda nakonec bude nosit.
Po obědě jsme šli zpátky na apartmán, kde jsme odpočívali. Kluci už pak začali zlobit, takže jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas vyrazit na pláž. Jenomže všichni, místo aby se chystali, ze mě měli akorát srandu. To už jsem teda dneska vypěnila a rozhodla se, že vyrazím na pláž sama. Zkusila jsem jít delší cestou kolem moře a byla to opravdu krásná procházka. Úplně mi zlepšila náladu. Rozhodla jsem se, že si zajdu na kávu a posadila jsem se s ní na molu. Zanedlouho přišli taky kluci. Já jsem byla pořád ještě trochu napružená, takže se vydali na pláž beze mě. Jasně, že mi to pak nedalo, proto jsem došla za nimi. Užili jsme si koupání, stavění a kopání. Voda byla příjemná, osvěžující a sluníčko svítilo, takže jsme se i trošku opálili. Když už sluníčko začalo zacházet za stromy, všechno jsme pobalili, a vydali jsme se ještě do místní kavárny na gofry. Samík, Míša a já jsme si vybrali se šlehačkou a čerstvým ovocem a Bernášek s nutellou a ovocem. Bylo to luxusní mňam.
Totálně přecpaní jsme se zašli podívat ještě na molo na západ sluníčka. Udělala jsem pár krásných fotek a přemluvila kluky, že půjdeme domů delší cestou podél moře. Odpoledne se mi to zdálo mnohem kratší, teď to bylo zdlouhavé, ale aspoň jsme nemuseli tak dávat pozor na provoz a bylo to pohodovější. Teď si ještě užívám, že tento blog můžu rychle nadiktovat a nemusím ho vypisovat. Za chvilku už všichni zase padneme do peřin. Tak dobrou noc.
Marásci 