(27.09.2023)
Září uteklo jako voda a my se včera po práci sbalili a dneska před šestou ráno vyrazili směr Kleinarl do Rakouska. Nikdy bych nepomyslela, že se tam vydáme, ale když nás v červnu pozvala kamarádka Lucia, ať za nimi někdy přijedeme, neváhali jsme a této super nabídky využili. S manželem Tomášem a dcerami Eliškou a Emou tady žijí již 11 let a my jsme spočítaly, že jsme se takových 20 let neviděly. Nejvyšší čas to napravit.
Cesta byla celkem pohodová, nejdelší zdržení nás čekalo kolem Vídně, ale jinak to frčelo krásně. Druhou půlku cesty jsme se kochali krásnými panoramaty hor.
Kolem třetí jsme dorazili do Wagrainu, kde bydlí Lucka s rodinou. Děti se hned skamarádily, takže si hráli spolu. No a my jsme si měli o čem povídat dlouho a dlouho. Kluci po chvilce zmizeli s holkami venku a když jsme je pak šli večer hledat, našli jsme je u sousedů na statku. Byli se podívat na čerstvě narozené telátko a taky si hráli s koťaty. Ale museli jsme se vrátit a jeli jsme se ubytovat do sousední vesnice do penzionu Anja, kde Lucka pracuje.
Dostali jsme krásný apartmán i s kuchyňkou a velkým balkónem, ze kterého je úchvatný výhled na hory okolo. Kluci si ještě šli pohrát do herny, pak jsem jim udělala rychlou večeři, dali jsme si sprchu, zahráli Dragomino a šup do peřin, ať jsme vyspaní na zítřejší výlety.
Marásci 