(28.09.2023)
Ráno jsme postupně všichni začali chodit na záchod, takže jsme už před sedmou byli vzhůru. Dali jsme si snídani, sbalili batohy a vyrazili na první dnešní výlet na Lichtensteinklamm. Jeli jsme přes městečko St.Johann s krásným kostelem. Na benzínce tady měli levný benzín (dokonce levnější než u nás), takže jsme natankovali do plnou nádrž. Taťkovi se ještě povedlo přejet odbočku, ale Samík naštěstí dával pozor, takže jsme to vyřešili dříve než se navigace vzpamatovala. Zaparkovali jsme a pomalu vyrazili k soutěsce.
Berníka bolela noha, takže to bylo dost náročné. Nevěděli jsme, jestli to přehrává nebo ho noha fakt bolí. Na pokladně jsme koupili lístky a přes turniket vešli dovnitř na trasu soutěsky. Prošli jsme nějaké tunely a schody, všude okolo burácela voda z horského potoka a byla to nádherná podívaná. Pak jsme se ocitli u ikonických točitých schodů.
Berník hrozně kulhal, tak se ho Míša rozhodl vzít na koně, což v kombinaci s točitými schody do nitra soutěsky byl pro mě teda slušný adrenalin. Ale zvládli jsme to, a pak už šel Berník po svých až k nádhernému vodopádu.
Tam jsme si udělali ještě nějaké fotky do rodinného alba a vydali jsme se na cestu zpátky. Lidí postupně přibývalo, když jsme se vrátili zpátky, parkoviště už bylo úplně plné.
Cestou domů jsme zajeli do Sparu v St. Johannu. Byla tam podzemní garáž, takže jsme v pohodě zaparkovali. Udělali jsme velký nákup, koupili jsme i plno dobrotek a jeli jsme na ubytko uvařit si obědě.
Bernášek byl stále trochu jetý, takže ho Míša poslal se prospat a on fakt usnul. Takže i my ostatní jsme si udělali pohodičku a odpočinuli si.
Před třetí odpoledne jsme šli na zahrádku penzionu, kde jsme si zahráli velké šachy, kluci si vyzkoušeli atrakce pro děti a pak Samík objevil pod lavičkou malého králíčka, takže než dorazila Lucka s rodinkou, měli jsme o zábavu postaráno.
Pak jsme se auta přesunuli k jezeru Jägersee, kde jsme nakrmili kačenky a labutě a pak ho celé dokola obešli. Byla to moc hezká procházka i kolem řeky, která jezero napájí ,a která po nedávných původních úplně změnila koryto toku.
Posadili jsme se na zahrádce u břehu jezera, ale to by si Míša nemohl dát pivo s námi, takže jsme se rozhodli, že se přesuneme zpět do Kleinarlu a dáme si pivko u Daniela, jejich prvního zaměstnavatele. Děcka se vyblbnou na trampolíně, Bernie i zapomene, že ho bolí nožička.
Pak už si jen na pokoji zahrajeme dráčky, kluci ještě chvíli blbnou na postelích, až máme strach, že se na nás zřítí. No a pak už usínáme.,
Marásci 