(29.09.2023)
Ráno jsem vstávala na budík, abych stihla nachystat svačiny, uvařit čajíky, dát všem snídani a abychom v 9 ráno byli všichni připraveni na výlet. Dneska jsme měli před sebou túru na Tapperkasee. Trochu jsme si to usnadnili a po zaplacení 6 euro jsme mohli dojet až na parkoviště pod spodní stanicí nákladové lanovky. Ušetřili jsme asi 4 km tam i zpátky, které bychom museli jít od Jägersee.
Cesta pozvolna stoupala serpentinami vzhůru a s každou zatáčkou se nám rozprostíraly hezčí a hezčí výhledy. Děti statečně šlapaly vzhůru, dokonce ani Berník si nestěžoval na nožku a cesta opravdu svižně utíkala. Občas jsme si dali krátkou přestávku na lavičce, ale zhruba za dvě hodiny stoupání jsme byli odměněni nádherným výhledem na horské jezero. Kluci už chtěli sundávat boty, ale nakonec jsme je přesvědčili, ať dojdeme ještě k horské chatě. Ta byla bohužel zavřená a chyběl i symbol zdejšího jezera – vycpaný svišť.
Svačinku jsme naštěstí měli s sebou, ale slibovaná cola pro děti, to jsem nevěděla, jak splníme. Naštěstí Tomáš trochu tušil, že by mohlo být zavřeno, takže z batohu vytáhnul 4 plechovky Coca coly. Odměna za výstup byla zachráněna.
Sundali jsme boty a ponožky a šli otestovat vodu v jezeře. Byla opravdu ledová, ale krásně průzračná. My dospělí jsme pak odpočívali na břehu a děti si hráli u vody. Nejvíce je bavilo házení žabek.
Když jsme si dosyta odpočinuli, vydali jsme se na cestu dolů. Ta mi přišla mnohem prudší, než když jsme to šli nahoru. Kolena dostávala zabrat. Emma nasadila ďábelské tempo a že začátku jí stačil jenom Míša.
Berníka jsme museli trochu přemlouvat, protože mu více mlela pusa než šly nohy. Tak moc, že nakonec teta Lucka navrhla soutěž, kdo vydrží déle mlčet. Zapla jsem stopky na hodinkách a Bernie s Emmou to vydrželi půl hodiny až do doby, než jsme sešli úplně dolů k parkovišti.
Dali jsme to všichni, hlavně na malošky jsme byli pyšní.
Po cestě do penzionu jsme se stavili do Sparu nakoupit, taťka si vybral i dobrou čokoládu, protože měl dneska svátek a kluci si vybrali za odměnu za výstup nanuk.
Na pokoji jsme uvařili oběd a po pozdním obědě jsme se rozhodli vyrazit ještě odlovit nějaké kešky a taky se podívat do městečka. Při hledání mostu přes řeku jsme objevili úžasnou nákladní lanovku. Po tom, co jsme objevili most, tak také super značku Pozor lanovka.
Šli jsme cestou mezi pastvinami a postupně odlovili tři kešky. Všechny našli kluci a u té poslední nás čekalo prima překvapení – krásné dětské hřiště. Kluci si chvíli pohráli a pak jsme se vydali na cestu zpátky do penzionu.
Zahráli jsme si zase dráčky, dali sprchu a zničení ulehli do hajan. Tedy my rodiče, dětem se ještě vůbec nechce spát a zase dělají nahoře srandičky. Já to dopíšu a padnu.
Marásci 