(30.09.2023)
Ráno jsme se probudili a zjistili jsme, že venku prší. Takže náš plán, že pojedeme lanovkou na velké horské dětské hřiště padl. Museli jsme teda rychle vymyslet náhradní plán.
Nakonec jsme se s Luckou rozhodly, že pojedeme do Salzburgu do Hause der Nature. Zburcovala jsem tedy kluky a vyjížděli jsme jen s deseti minutovým zpožděním do Wagrainu k Lucce. Pak jsme vyrazili na hodinu a půl dlouhou cestu do Salzburgu.
V centru jsme trochu zmatkovali s parkováním – asi 20 minut jsme jezdili různě tam a zpátky, než jsme našli velké podzemní parkoviště. Bohužel jsme vjeli dolů do prvního patra, kde nebylo moc míst na parkování. Navíc byla místa hrozně úzké, takže to bylo něco na Míšovy nervy. Nakonec to nějak zaparkoval, ale byl hrozně naštvaný. O to víc, když zjistil, že parkoviště má více pater a ostatní patra byla víceméně prízdná..
Ale nějak jsme ten stres všichni vydýchali a protože už bylo před obědem, tak si kluci dali rychlou svačinu a vyrazili jsme dovnitř muzea.
Nejprve byli v přízemí dinosauři a mořský svět. Také zajímavá dioramata nebo jak to nazvat, různé scenérie ze života kočovníků, které vypadaly krásně plasticky a reálně. Další patro patřilo minerálům, drahokamům, vesmíru, ale i různým vycpaným zvířatům.
Ve třetím patře byla hala alá Dolní oblast Vítkovic nebo Vida v Brně. Kluci se tady zabavili na dlouho a z proskleného výklenku byl krásný výhled na Salzburg. Pak jsme bohužel minuli oddělení s lidským tělem a sešli druhou stranou do patra, které bylo věnováno preparování a vycpávání zvířat.
Potom už jsme se šli projít do centra, kde jsme se zase potkali i s Luckou a její rodinkou. Při procházení po městě Míša objevil sushi restauraci, která vypadala moc dobře, takže jsme se na oběd vypravili tam. Dali jsme si různé sety sushi a Samík si vybral nudle se smaženým kuřecím. Moc jsme si všichni pochutnali a nacpali si bříška. Lucka s Tomášem už chtěli jet domů, ale protože se vyčasilo, tak my jsme naopak chtěli využít odpoledne pro průzkum Salzburgu. Takže jsme se u restaurace rozloučili a vyrazili vzhůru do kopce směrem k Salzburgskému hradu. Cestou jsme minuli lanovku, která vyvážela turisty k hradu, ale přece nejsme žádné béčka. Za 10 minut jsme byli nahoře.
Po krátkém přemýšlení jsme se rozhodli, že si koupíme vstupenky, i přesto, že už bylo 16 hodin. Vybrali jsme kombinaci s lanovkou v ceně, aby si ji kluci užili alespoň dolů. Hrad to byl rozlehlý a my jsme se báli, ať si ho stihneme prohlédnout celý do zavíračky. Prošli jsme si venkovní a moc krásné vnitřní prostory. Na chvilku jsme si připadali, že jsme se přenesli o pár desítek let zpátky. Vnitřní expozice byla věnována období 1. světové války a my tam našli spoustu odkazů souvisejicích i s Českem.
Prošmejdili jsme prostory hradu skrz na skrz, a pak už jsme se vydali na cestu lanovkou dolů. Byl to rychlý a zajímavý zážitek. Pak už jsme se vydali směrem, kde jsme tušili naše podzemní parkoviště a už za šera se vydali do spleti podzemních chodeb. Zpátky na penzión jsme dorazili za tmy. Rychle jsme pobalili kufry, dali sprchu a šli do hajan, protože zítra nás čekala dlouhá cesta domů.
Marásci 