(24.12.2023)
Letos jsme si krásně užili adventní období, byli jsme všichni zdraví, jezdili jsme bruslit na Ostravici, pekli cukroví a těšili se na Štědrý den. Hodně radosti už ale den před Štědrým dnem přivezl děda Luděk, u kterého byl Ježíšek dříve. Kluci se tak už mohli darovat z prvních dárečků. Dostali také prázdninový výlet s dědou do muzea Sinsheim v Německu.
Na Štědrý den ráno jsme posnídali tradiční domácí vánočku, jejíž kynutí a pečení bylo předešlý večer trochu dobrodružné, protože na hodinu a půl vypadla elektřina. Ale nakonec se výtečně povedla a my si na ni mohli pochutnat. Pak jsme jeli vyzvednout babičku Irču do Ostravy a cestou domů jsme se zastavili na hřbitovy zapálit svíčky dědovi Mirkovi a dědovi Standovi.
Protože počasí bylo nic moc, čekali jsme u pohádek na první hvězdičku, a pak už jsme mohli zasednout k slavnostní štědrovečerní tabuli. Moc jsme si pochutnali, a pak už hurá do pokojíčku zpívát a hrát koledy a vyhlížet z okna Ježíška. Konečně se ozval zvoneček, hurááááá. Pod stromečkem byla kupa dárečků a kluci se nedočkavě pustili do jejich rozdělování a hlavně rozbalování. To bylo radosti.
Po pohodově stráveném večeru nás už čekal tradiční maraton návštěv, kterou přerušila Míšova nemoc. Kluci ještě stihli vyzkoušet lyžařský trenažér, což byl jeden z vánočních dárků u babičky Věrky a dědy Zdeňka.
Taky jsme v oslabení – jen Berník a já, vyrazili s Terkou a Eliškou Sokolovými na mezivánoční procházku na Morávku. Bylo to fajn. Došli jsme k dřevěnému betlému na Morávce, v hotelu Morávka se posilnili výbornou pizzou a cestou zpátky se zastavili na výbornou kávičku u Zrnka.
Protože Míšu nemoc skolila, museli jsme zrušit domluvený Silvestr u Kačky s Martinem a užili si čekání na nový rok 2024 pohodičkou doma.
Marásci 