(06.07.2021)

Zbýval nám poslední den z báječného prodlouženého víkendu. Už dlouho jsem měla v hlavě výlet na zříceninu hradu Vikštejn. Tento tip na výlet jsem objevila na jednom blogu a říkala jsem si, že to je přesně to, co kluci milují a musíme sem zajet.

Takže jsem ráno nachystala svačinu, sbalili jsme věci a vyrazili jsme na cestu. Po hodině a půl jsme dorazili na malé parkoviště, odkud jsme vyrazili k hradu. Je to krátká cesta, cca po 500 metrech jsme byli na místě. Kluci se s baterkou hned vrhli na prozkoumání sklepení. Pak jsme pokračovali dál do bývalého středu hradu, kde byla další sklepení a různá zákoutí. Vše muselo být důsledně prohledáno a zdokumentováno. Nechyběly popisky s historiíí hradu a s pověstí o bílé paní. Vystoupili jsme taky na malou věž, ze které byl hezký výhled do okolí. Samík snil o tom, že by se chtěl vrátit o pár století zpět a vidět, jak hrad vypadal v plné síle a rozkvětu.

Při svačině na bývalém hradním nádvoří jsme přemýšleli, kam se ještě podíváme. Navrhovala jsem Muzeum břidlice, nebo vodní mlýn. Míša chtěl na místo bývalého zlatého dolu, ve kterém se navzdory jménu těžilo stříbro.

Nakonec zvítězil vodní mlýn Wesselsky a dobře jsme se rozhodli. Po příjezdu na místo se nám ujal veselý pán správce a dal nám do ruky mobil, na kterém se přehrával výklad průvodce. Platit prý budeme až se vrátíme z prohlídky. Zavřeli jsme pusy, aby nám do nich nevletěli mouchy a s radostí, že tady je svět ještě v pořádku, se vydali na prohlídku. Začali jsme venku u obrovského mlýnského kola. Pak jsme vešli do samotného mlýna a s hlasovým průvodcem, který nás zahrnoval spoustou zajímavých informací, procházeli jednotlivé podlahy starobylého mlýna. Seznámili jsme se s tím, jak vše fungovalo, ale v expozici byli i starobylé předměty běžné mlýnské domácnosti – hračky, kola, sáňky, ale i nádobí, toaletní potřeby, truhly s oblečení a mnoho dalšího. Jen bylo hodně těžké uhlídat Bernieho, který se nudil, a zároveň poslouchat zajímavý výklad. Myslím si, že toto je jedno z míst, kde se někdy vrátíme, až bude Berník větší, abychom z toho měli věichni ještě lepší zážitek. Po prohlídce jsme si dali ještě birell a džus ve stylovém posezení u pokladny mlýna. Pak už jsme frčeli domů. Krásný prodloužený víkend utekl jako voda a kromě Samíka, který si užívá prázdniny, musíme zítra do práce a do školky. Ale nevadí, ještě máme před sebou spoustu letních zážitků.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

(1.7. – 4.7.2021)

Ve čtvrtek začaly Samíkovi prázdniny, Berník dostal omluvenku ze školky a Maki si vzala v práci dovolenou. Parádní volno prodloužené o dva státní svátky mohlo začít.

Předpověď počasí vypadala všelijak, ale rozhodla jsem se zariskovat a tak jsme ve třech, protože Míša zůstal doma pilně pracovat, vyrazili na výlet do ZOO. Jeli jsme z Raškovic do Ostravy autobusem a tam jsme přestoupili na trolejbus, který nás za pár minut dovezl do ZOO. Cestou autobusem pořádně sprchlo, ale dešti jsme ujeli a pak už jsme si celý den v ZOO užívali sluníčka. Uvítali nás růžoví plameňáci a pak už jsme přes japonskou zahradu a statek, kde nás nejvíce rozesmála malá selátka, profrčeli k relativně novému super obrovskému hřišti. Kluci se mi okamžite ztratili ve změti drátového labyrintu a já jen stihla zakřičet na Samíka, ať dává pozor na Bernieho. Naštěstí po chvilce vyjeli z tobogánu a když to ještě několikrát zopakovali, konečně jsem je přemluvila a vyrazili jsme dál za zvířátky. Největší úspěch ale měla černá díra na mince v pavilonu u žiraf.. A pak taky klouzačka u žirafího venkovního výběhu. Objevili jsme ještě nový okruh mokřady, nakrmili kapříky a kačeny v rybníku a vydali se na vláček, který nás dovezl zase ke vstupu do ZOO. Dali jsme si oběd a už jsme se přesunuli do centra trolejbusem. Tentokrát jsme jeli domů vláčkem a ve Frýdku přestoupili na autobus, který nás dovezl do Raškovic.

V pátek jsme si dali odpočinkový den a odpoledne zavezli Berníka k tetě Lucce, strejdovi Honzovi a Aničce.

My ostatní jsme v sobotu ráno vyrazili do Ostravy. Míša se Samíkem a Chilli pomoct babičce Irči vymalovat byt po tom, co jí dělali novou elektřinu, a já jela za Terkou a Eliškou do Heřmanic.

Poznala jsem naši malou novou neteř Elišku a dosyta si ji ponosila na rukách, protože to je takřka jediná doba, kdy nepláče 🙂 S Terkou jsme si na oběd připravily pstruhy, které ulovil Samík, a po obědě jsme vyrazily na procházku kolem Heřmanického rybníka. Nikdy jsem u něj ještě nebyla, tak jsem koukala, jaké to tam je hezké. Sice nás cestou málem sežrali komáři, ale nakonec jsme jim utekly a i Eliška v kočárku usla, takže jsme zvládly v pohodě cestu zpátky domů. Večer mě kluci zase vyzvedli a jeli jsme domů.

V neděli po oběde se nám vrátil z víkendu Berník, a protože Míša byl zase pomáhat babičce v Ostravě, vyrazili jsme na Morávku na bazén. Kluci byli nadšení a pořádně se vyblbli. Divím se, že v bazénu ještě zůstala nějaká voda. Stavili jsme se ještě na nanuk a pak už zase jeli zpátky domů.

Protože Terka má stále Míšu v nemocnici a je jí doma samotné s Eliškou smutno, domluvili jsme se, že i v pondělí vyrazíme do ZOO. Aby Eli měla klid na spaní, šli jsme tentokrát stezkou vody, kde jsme objevili krásné nové voliéry ptáků, ale taky hřiště, u kterého jsme dříve nebyli. Na sluneční louce, kterou máme moc rádi už z dřívějška se kluci vyblbli na klouzačce a Eliška si dala mlíčko. Ale spát se jí moc nechtělo, zabrala až v pořadném šramotu na hlavní trase ZOO u pavilonu evoluce a spinkala pak až domů. Takže my jsme si v klidu mohli projít i kolem všech zvířátek. U vchodu jsme se s Terkou a s Eliškou rozloučily a frčeli jsme domů.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

(13.06.2021)

I když je neděle, museli jsme si na ráno natáhnout budík, protože pro kluky si už v 8 přijel děda Luděk a vzal je do Místku do Sokolíku na závody modelů aut na dálková ovládání. Počasí vypadalo všelijak, ale nakonec nepršelo a kluci se vrátili až na oběd. Berník nevydržel sledovat závody dlouho, takže to střídali i s nedalakým dětským hřištěm. Kluci i děda přijeli domů nadšení 🙂

Po obědě jsme nevěděli, co si počít s načatým dnem, ale nakonec jsme se hecli a vyrazili na Prašivou, kde byla dneska pouť. Sice jsme šli lehce proti proudu vracejících se lidí, ale Bernie krásně šel do kopce a i když naše tempo bylo hlemýždí, tak hlavně, že stoupal vzhůru a nebrblal 🙂 Samík, to už je zkušený turista a Prašivá je pro něj taková malá rozcvička.

Nahoře už bylo jen pár posledních stánků, ale kostelík byl otevřený, toho jsme museli využít. Dokonce jsem dostala nabídku vyzkoušet místní varhany, ale přece jenom Ovčáci čtveráci, to by bylo v kostele docela fópa…Takže jsem to přenechala zkušenějším. Potom jsme se zašli podívat na náš domeček z vrcholu Prašivé. Ten pohled miluji. Každý den koukám z okna nahoru na tu lysinku na Prašivé, z které startují paragladisti, takže když občas koukám z lysinky dolů do vesnice, je to zase jinačí, ale stejně hezký pocit. Kluci ještě chvilku blbli na dětském hřišti, ale začalo se nějak černit, takže jsme pak raději vyrazili zpátky dolů. Pro změnu po červené a pak spojkou od Kohutky zpět ke kříži do Vyšních a přes jez zpátky domů do Raškovic. Rychlý a krásný odpolední výlet, který se neomrzí.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

(09.05.2021)

V týdnu jsem si všimla na webu overenorodici.cz, že v sousední vesnici je nové dětské hřiště. A vypadalo moc krásně a lákavě. Takže bylo rozhodnuto, o víkendu ho vyrazíme omrknout. Nejprve jsme mysleli, že pojedeme na kolech, ale nějak nás doběhla jarní únava, takže jsme pro přesun zvolili auto. Zaparkovali jsme na parkovišti vedle kostela a asi 300 metrů k fotbalovému hřišti došli pěšky. Vešli jsme do areálu, propletli se mezi zázemím pro fotbalisty a už jsme před sebou měli všechny atrakce.

Kluci nevěděli kam dříve. Vyzkoušeli houpačky a klouzačku, a pak jsme si prošli takový malinký okruh, naučnou stezku, na které byly informační tabule se spoustou zajímavých informací a interaktivních stanovišť. V lese se taky ukrývalo spousta roztomilých zvířátek. Pak se kluci vyblbli na lanových drahách a různých opičích prolézačkách. Nejvíce je bavila dlouhá nerezová klouzačka, to jsme si my rodiče mohli jen tak posedět na lavičce a slunit se. To byla paráda. Cestou z výletu jsme se ještě stavili na zmrzlinu na Pražmo, vanilková s pistáciovou byly tou pravou sladkou tečkou za hezkým víkendem.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

(13. 2. 2021)

Probudili jsme se do zasněženého sobotního rána a teploměr na balkóně ukazoval mínus 7. Chtěli jsme vyrazit na výlet a přemýšleli kam, abychom nepřecenili své síly. Samík nás začal přemlouvat, ať jdeme na Prašivou, že bychom to zpátky sjeli dolů na saních. Zrovna včera jsme se v práci bavily, že nájemce chaty Prašivé nabízí vývoz sáňkařů autem, což nám teda přijde naprosto na hlavu, ale když si to člověk vyšlápne vlastními silami a pak při sjezdu dolů jede opatrně a nenechá to úplně pustit… No, nakonec jsme svolili, že to zkusíme.

Po snídani jsme se pořádně oblékli, vytáhli sáňkařský vozový park a vydali se na cestu. Chtěli jsme, ať Berník jde pěšky, takže to šlo pomalu. Chumelilo a my začali trošku pochybovat, jestli to zvládneme. Vzdát se nám nechtělo, takže jsme zatli zuby a šli mezi sněhovými vločkami, které nás vytrvale zasypávaly. Ale pak už to nějak šlo a my ukusovali kilometr za kilometrem. Berník střídavě šel a vezl se na saních, Samík šel a ani ho nenapadlo to vzdát, protože měl před sebou vidinu dlouhé jízdy na saních dolů. Když jsme došli k vodopádům, věděli jsme, že už to zvládnem. Míša je borec, protože táhnout saně do kopce je opravdu makačka.

Nahoře jsme si dali tatranku a teplý čaj z termosky. Míša se zašel ještě podívat přes louku ke kostelíku, na výhledy na Raškovice a náš dům, ale viděl jen velkou mlhu.

Pak už jsme seběhli na začátek kopce, rozdělili si vozítka – Maki s Berníkem jeli na velkých saních, Samík na malých sáňkách a Míša na zipfech. Vyrazili jsme a jelo to skvěle. Svištěli jsme docela rychle a zdravili veselým ahoj ty, kteří teprve tahali své sáňky nahoru.

U vodopádu jsme s Berníkem na velké kluky počkali, Samík měl menší karambol, ale nakonec to vybral. Dosvištěli jsme až dolů k prvním domům ve Vyšních Lhotách a shodli jsme se, že to byl parádní zážitek a že to Samík dobře vymyslel, ten dnešní výlet. Pak už jsme Berníka posadili do saní a rychlým krokem ukrojili poslední kilometry k nám domů. Přes jez, kolem Feraku a školky a pak už jsme cítili teplo našeho bytu. Červené tváře od mrazu máme ještě teď, ale stálo to za to.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

( 31.01.2021)

Probudili jsme se do krásného nedělního rána, sluníčko svítilo a obloha byla krásně modrá. Dopoledne jsme rychle uklidili a uvařili oběd a těšili se na odpoledne, kdy měli přijet Terka s Míšou, které už jsme od léta neviděli.

Naplánovali jsme si výlet – 10 km okruh mimo turistickou značku. Vyrazili jsme od domu směr Pražmo, u kříže jsme zabočili k raškovické pile a dále jsme pokračovali kolem řeky. Za loukou už to bylo hodně zledovatělé, takže jsme nasadili nesmeky. Samík byl šťastný, protože jsme pořídili nové a on se nemohl dočkat, až je konečně vyzkouší. První kilometry cesty byly pohodové a vedly po asfaltce. Pak ale mapa ukazovala, že máme uhnout vlevo a před námi byl docela škrpál bez vyšlapaných stop.

Posilnili jsme se před výstupem výborným brownies z červené řepy a vyrazili vzhůru. Před námi šlo jen nějaké docela velké zvíře – tedy to jsme odhadovali podle stop, které jsme viděli před sebou. Musíme z chytré knížky zjistit, co za zvíře to mohlo být a pak to sem doplníme 😉

Po náročném stoupání jsme byli odměněni úžasným výhledem na Pražmo, Travný a Lysou horu. To byla panoramata. Berník už byl docela zmrzlý, takže jsme ho vytáhli z krosny a šel po svých. Bohužel cesta byla spíš neprošlapaná a šlo se mu těžko a bylo to dost zdlouhavé. Takže asi po 400 metrech šel zase zpátky do krosny.

Vysuté vodopády vůbec v tomto ročním období nevypadaly jako vodopády, budeme si muset udělat výlet na jaře, až bude tát sníh. Teď jsme obdivovali pouze krásné a veliké rampouchy a dávali pozor, kam šlapeme, protože cesta byla místy dost podmáčená. Sluneční paprsky mají opravdu velikou sílu.

Po chvilce se nám ještě znova ukázal krásný výhled na Lysou horu a pak už jsme pomalu začali kleset a asi po kilometru se napojili na modrou turistickou značku, která nás dovedla dolů k řece do Raškovic.

Byl to moc povedený výlet a už se těšíme, až zase někam vyrazíme.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Přípravy na Vánoce jsme začali na první adventní neděli, kdy jsme vyzdobili byt světýlky (letos poprvé i na balkóně) a zapálili si první svíčku na adventním svícnu, který jsem vyrobila. Taky jsme upekli perníčky, kluci mi moc pomáhali, jak s pečením, tak se zdobením.

Třetí adventní neděli se Míša se Samíkem vydali na plantáž do Bašky vybrat vánoční stromeček. Vlastnoručně jej uřezali a přijeli doma jako dvě koule bláta. Ale vybrali moc krásný stromeček. Hned jsme ho ozdobili a taky jsme upekli další druhy cukroví.

Poslední adventní víkend bylo třeba ještě udělat všemi oblíbené marcipánové kuličky a taky jsme zkusili udělat novinku – kuličky z jedlých kaštanů. Protože se mi pokazil mixér, nebyly úplně podle mých představ, ale i tak docela dobré.

22. prosince jsme vyrazili s babičkou Libuškou a babičkou a dědou Sladkými do místeckého parku podívat se na lipový betlém a taky spolu pobýt, protože jsme letos nikoho ani sebe nechtěli ohrozit nějakým hnusným bacilem.. Z procházky jsme si dovezli koblížky z frýdeckého Just Donut, na kterých jsme si pak doma pochutnali.

A už nezbývalo než čekat na Štědrý den. Probudili jsme se do nevlídného upršeného rána a tak jsme ani neměli moc chuť vyrazit na procházku. Takže jsme se váleli u televize a koukali na pohádky. Odpoledne jsme připravili kapra, slavnostně se oblékli a pak už nastala ta chvíle. Zasedli jsme ke štědrovečerní večeři. Všichni jsme si pochutnali na hrachové polévce a bramborovém salátu – my rodiče ho měli s kaprem a kluci s lososem. Když už jsme měli plná bříška, šli jsme jako tradičně čistit zoubky a pak zpívat Ježíškovi koledy, aby věděl, že už máme po večeři a může k nám přijít s dárečky. Se zatajeným dechem jsme vyhlíželi z okna a čekali, jestli uslyšíme zvoneček.

A už to bylo tady: cililink, cililink. Berník se s křikem Ježíšek, Ježíšek rozeběhl ke dveřím a chtěl otevírat domovní dveře. Tak jsme mu vysvětlili, že Ježíšek chodí tajně, aby nebyl vidět a že musí jít kouknout ke stromečku. A opravdu, pod stromečkem už byla hromada dárečků.

Kluci se nedočkavě vrhli na rozbalování. Balící papír lítal po celém obýváku a za chvilku už se ozývaly nadšené výkřiky. V mezičase jsme stíhali rozbalovat i my rodiče.

Z dárečků měli všichni obrovskou radost, kluci hned vše zkoušeli a u toho jsme koukali na pohádky. Pak už jsme šli všichni do hajan.

Na první svátek vánoční jsme se vzbudili docela pozdě a zjistili jsme, že pod stromečkem jsou další dárečky. Byly všechny pro kluky a oni si je nedočkavě rozbalili. Samík se zajímal, jestli to tak teď bude každý rok. My dospěláci věříme, že ne, bylo to kvůli tomu, že bychom se neměli tak moc setkávat a být dlouho pohromadě, proto Ježíšek přišel přímo k nám, místo k babičkám..

Pak jsme vyrazili za dědou Luďkem a babi a dědou Balážiovými. Zašli jsme na krátkou procházku a předali si dárečky. Protože stále bylo škaredě a nic moc počasí, zbytek dne jsme strávili koukáním na pohádky.

Na druhý svátek vánoční jsme jeli do Ostravy za babi Irčou. Stále bylo nic moc počasí, ale naštěstí místo pršení trochu posněhávalo. Zašli jsme na procházku do Běláku a zavzpomínali na staré časy, kdy jsme tudy chodili každý den na procházky s Chilli.

Doma jsme hráli hry a odpočívali.

V neděli jsme se konečně probudili do slunečného rána. Ráno šla Maki s Berníkem na zahradu za Janou, kde měli menší vánoční setkání a odpoledne ještě přijela Lucka s Aničkou na menší procházku.

Zítra konečně chceme vyrazit na hory, tak snad bude tak krásné počasí jako dneska.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

21.11.2020

I když už se dost ochladilo a teploměr ráno hlásil teploty kolem 0, tak po obědě vykouklo sluníčko, takže by byl hřích zůstat doma.

Maki zavelela a kluci sice s brbláním, ale přece jenom zvedli dupky z gauče, do auta jsme naložili koloodrážedlo pro Berníka a skateboard pro Samíka a vyrazili jsme směr přehrada Baška.

Naposledy jsme tam byli hodně dávno, takže jsme byli překvapení, jak je tam hezky a jak to tam prokouklo. Kluci se vyřádili na svých dopravních prostředcích a dokonce jsme objevili dětské hřiště, na kterém nikdo nebyl, takže se kluci do sytosti vyřádili.

Byla to moc hezká procházka, takže jsme tady určitě nebyli naposledy.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

15.11.2020

Bylo krásné nedělní ráno a protože není moc možností, kam vyrazit, rozhodli jsme se, že si uděláme výlet na Morávku. Zaparkovali jsme na Úspolce a vydali se po zelené značce kolem říčky Skalky. Neměli jsme žádný cíl, říkali jsme si, že půjdeme, dokud Berník nebude brblat. Míša ještě nebyl po prodělané nemoci úplně ve formě, takže jsme nebrali ani krosnu. Nakonec jsme došli až na rozcestí Úspolka – Horák, bylo to asi 2,5 km a Bernie krásně šel.

Říkali jsme si, že 5 km bude tak akorát, takže jsme se pak vydali na cestu zpátky. Ke konci už začal Bernie fňukat, ale naštěstí zabrala oblíbená hra přeskakování odtokových kanálů. Naštěstí mu ani nevadilo, že tam žádné nejsou 🙂 Takže jsme zdárně došli zpátky k autu a frčeli domů dát si obídek.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

28.07.2020

Na úvod jen napíšu, že i přes dokonale naplánovaný výlet stačí maličkost a všechna příprava, nálada a těšení může přijít na zmar. Tentokráte tou maličkostí byl jogurt..

Jogurt, nejogurt, vyrazili jsme do Frenštátu pod Radhoštěm. Vznikla tam naučná stezka Beskydské nebe, kterou jsme chtěli dneska prozkoumat. Vyjeli jsme až ke skokanskému můstku, kde jsme zaparkovali auto. Na vlastní oči jsme se přesvědčili, že skokani na lyžích asi opravdu nemůžou trpět závratěmi z výšky :). Vydali jsme se podívat na krásný amfiteátr se siluetami dravých ptáků a pak se prošli po chodníku v korunách stromů, na kterém bylo několik zajímavých zastavení. Další zastávkou byl bosý chodníček, který jsme nejprve nemohli najít. Po cestě jsme narazili na krásné lesní hřiště. Pak už jsme viděli nádhernou zvoničku a za ní objevil Samík i bosý chodníček, který jsme hned vyzkoušeli.

Výhled trošku kazila opuštěná útulna Pantáta a Panimáma, opravdu velká škoda, že tak nádherné budovy chátrají.

Další zastávkou pak byla krásná Lurdská kaplička, v jejíž těsné blízkosti byla další opuštěná stavba – Koliba nad Vlčinou. U kapličky jsme si dali svačinu a pokračovali k Mařenčině studánce. Pak jsme kolem památníku Břetislava Bartoše sešli do údolí k řece Lubině. A najednou jsme byli dole pod můstky. Lanovka nebyla v provozu, takže nám nezbylo nic jiného než si vyšlápnout nahoru všech 428 schodů. No, mákli jsme si slušně.

Na oběd jsme si zajeli do Hospůdky Na Maraláku, na kterou jsme slyšeli samou chválu, a i my se musíme přidat. Opravdu jsme si pochutnali. Teda až na Berníka, kterému jsme objednali jeho oblíbené těstoviny a které Berník okomentoval, že jsou blé a prostě je nechtěl..

Pak jsme se ještě zajeli podívat po téměř 10 letech na místo činu, tedy k památníku v Trojanovicích, kde jsme si řekli s Míšou ano 🙂 Samík nám tam udělal nějaké vzpomínkové fotky a pak už jsme frčeli domů.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•