(10.04.2021)

S přicházejícím jarem a nedostatkem výletů jsme se rozhodli, že když bude hezky, tak vyrazíme k řece, vybereme jedno z mnoha existujících ohnišť a opečeme si buřty. Plán by byl, špekáčky čekaly v lednici na svou přiležitost a dnes nastal ten správný den. Předpověď počasí slibovala pěkných 15 stupňů a od rána už krásně svítilo sluníčko.

Po obědě jsme se tedy sbalili a vyrazili k řece. Usadili jsme se u jednoho z ohnišť, roztáhli deku a relaxovali. Chilli odpočívala a zkoumala okolí, Samík vymýšlel nový způsob zavěšení ešusu nad ohništěm a Berník vytvářel své vlastní miniaturní ohniště. My rodiče jsme si půjčili Samíkův ragbyový míč a házeli si. K tomu nás krásně hřálo sluníčko, no prostě paráda.

Pak nastal pomalu čas chystat oheň na opékaní. Míša sehnal pruty na buřty a u ohniště jsme si chystali křesadla, které jsme hodlali vyzkoušet. Samík jako profík hned zapálil přichystanou vatu, ale bohužel si zapomněl nachystat nějaké palivo a vata za chvíli shořela a bylo po ohni. Míša zkoušel křesadlem podpálit suchou trávu, ale moc se mu nedařilo. Zkusil tedy vatu a ta po chvilce chytnula. Radost ale za chvíli vystřídalo zklamání, jelikož na mokrém ohništi a s vlhkým a nebo čoudícím dřevem ohníček po chvíli zhasnul. Pak nastalo trápení, kdy Míša spotřeboval nespočet zápalek a kdy oheň vždy po chvilce zhasnul. Nakonec, asi po hodině usilovného podpalování, se Míšovi podařilo udržet malý ohníček, na kterém jsme si ohřáli (opravdu ohřáli, o opečení se opravdu nejednalo) buřty. No nic moc, ale i tak jsme je snědli.

Nakonec i přes fiasko s nevydařeným opékáním jsme si odpoledne na sluníčku užili a domů se vraceli pěkně unavení.

(06.02.2021)

Víkend. Už je zase tady. Hurá 🙂 Míša se těšil na nějaký další výlet a plánoval, že konečně zkusí červenou značku vedoucí až na Kyčeru. Ráno jsme přemýšleli, jak to uděláme, ale Maki si vzpomněla, že musí ještě nakoupit a tak navrhla, že se s Berníkem projde do obchodu a my se Samíkem můžeme na hory.

Než jsme se vytetelili, sbalili, převlékli a vyrazili, bylo skoro půl jedenácté. Na výlet už docela pozdě, ale nechali jsme tomu volný průběh a říkali jsme si, že půjdeme dokud se nám bude chtít a uvidíme kam dorazíme.

Venku byla docela hustá mlha, teplota kolem mrazu a lehce začínalo sněžit. Půda byla rozmáčená a bahnitá, ale v kombinaci se sněhem nic hrozného. Přešli jsme přes pole, šli chvíli podél cesty, prošli na konec Raškovic a odbočili na červenou značku. Ta pak vedla do kopce až jsme dorazili na lesní cestu. Tam jsme špatně odbočili (tedy pokračovali špatně rovně), ale po kontrole na mapách v telefonu jsme se vrátili a pokračovali správně. V husté mlze šly turistické značky špatně vidět, ale značka kopírovala širokou lesní cestu a tak už jsme podruhé z cesty nesešli.

Samíkovi se zpočátku moc nechtělo, ale nakonec jsme došli až k rozcestníku Kabát, od kterého už to bylo jen 3 km na Kyčeru. Rozhodli jsme se, že už je docela pozdě (už jsme se těšili na oběd) a tak jsme se udělali pár fotek (včetně rampouchu v Míšových vousech), dali si Horalku a vydali se zpátky. Určitě zde nejsme naposled a Kyčeru zdoláme příště.

Cesta zpátky utíkala rychle, mlha se trošku rozestoupila a nám se zdálo, že jdeme jinou cestou i přes to, že jsme se vraceli ve svých stopách. Najednou jsme totiž viděli kousek dál než pár metrů (i když ne zas tak daleko) a krajina vypadala opravdu jinak.

Domů jsme tedy dorazili docela rychle a nás čekal zasloužený oběd.

(17.01.2021)

Po dalších Vánocích na suchu to konečně přišlo.. Se sněhem jakoby se roztrhl pytel a z oken nás teď těší zasněžené kopce hor..

Ráno, když jsem se vrátil z procházky s Chilli, kdy jsme se prodírali čerstvou nadílkou sněhu na poli a prošlapávali neporušenou vrstvu sněhu a kdy nám k tomu krásně svítilo sluníčko, jsem to byl vyjímečně já, kdo ostatní popoháněl do oblíkání a vypravování.

Vymyslel jsem trasu směrem na nedaleký rozcestník Husinec a případně dále na Baštice, obojí na svazích Kyčery. Plán to byl hezký, realita dopadla trošku jinak..

Když jsme vyšli, sluníčko se schovalo za mraky, ale i tak bylo hezky. Berník osedlal saně, druhé jsme zaháknuli do vleku a já se zapřáhl jako tažný kůň a hurá do polí. Na poli to bylo dost náročné – prošlapávat čerstvě napadaný sníh a do toho dávat pozor, abych nevyklopil Berníka mě celkem dost zahřálo. Do toho někdo nad námi roztrhl další pytel se sněhem a tak nám krásně hustě sněžilo.

Další úsek vedl po cestě, která již byla prohrnutá a to byla pohodička. Míjeli jsme zasněžené pole, domy a vůbec celé okolí bylo pod velkými nánosy čestvě napadaného prašanu. Mezitím nám došlo, že na náš původní cíl učitě nedojdeme. Sice jsme právě šli po prohrnuté cestě, která ale s posledními domy končila a pak následoval úsek do kopce s neprošápnutou cestou. Došli jsme tedy až k poslednímu domu, na chvíli si odpočinuli a vydali se zpět.

Zpátky to bylo mírně z kopce, tak to šlo skoro samo. Cestou domů si ještě kluci párkrát sjeli místní kopec a pak už jsme šli připravovat oběd pro ty naše hladové krky 🙂

(31.12.2020, 1.1.2021)

Poslední den v roce 2020 a první den v roce 2021 se nám podařilo začít hezkými procházkami. Oba dva dny bylo téměř stejné počasí – ráno mrazík, dopoledne krásně slunečno a odpoledne mlha. Nám se podařilo oba dva dny vyrazit dopoledne, kdy země byla ještě zmzrzlá, ale s přibývajícím sluníčkem nám pod nohami postupně rozmrzala. To samé platilo i s vegetací – ta byla na začátku výletu zmrzlá, potom postupně rozmrzala, tedy až na místa ve stínu, kde na ni slunce nedosáhlo.

Poslední den v roce 2020 jsme tedy vyrazili na severní trasu nad Pražmem. Vyšli jsme z domu, prošli přes řeku kolem restaurace u Bobra a vydali jsme se kolem řeky a cestou nahoru na Kršle. Chvíli jsme šli po modré značce až jsme došli ke kapličce. Od ní jsme dále pokračovali směrem do Pražma dolů. Míjeli jsme chatky a dorazili až dolů k rozcestí, které jsme v létě několikrát míjeli při našich výletech na kole. Pak už to byl jen kousek do Pražma a kolem cesty jsme se vrátili zpet domů. Celkem 6,3 km, které Berník ušel krásně po svých (Samík a Chilli i my rodiče samozřejmě taky).

Odpoledne jsme nachystali občerstvení na silvestrovský večer, který jsme strávili pojídáním dobrot, koukáním na televizi, hraním Desítky a lenošením. Po přípitku o půlnoci jsme byli přecpaní a unavení a šli jsme spát.

Dopoledne jsme pak po klasických ranních rutinách museli zařídit menší logistickou operaci s dovozem obědu, ale to jsme hravě zvládli a spojili ji s již zmíněným výletem. Tentokráte to byla trasa na jih od Pražma – klasicky po modré na Přeláč a zpět. Tentokráte to měl Míša težší – Berník se celou cestu na Přeláč nesl v krosně a tu celou prospal. Vzbudil se až u houpačky, kterou si se Samíkem vyzkoušeli. Po svačince jsme vyrazili všichni po svých a cesta dolů nám utekla rychle.

Odpoledne pak okolí zase zahalila mlha, první den v novém roce stejně jako poslední den v předchozím roce..

(29.11.2020)

Prosinec nám klepe na dveře a tak se nebylo čemu divit, že nás dnes po ránu přivítala bílá sněhová nadílka. Kluci i Chilli byli nadšení. Berník se Samíkem šli hned před dům stavět bunkr (už to zvládli úplně sami, šikulky) a když se vrátili domů, byli celí mokří, ale štastní. Odpoledne jsme nazdobili okna a balkón a pak se šli projít s Chilli na pole. Ta si sníh užívala taky – utíkala, blbla, lízala a jedla sníh a podobně. Nicméně cestou zpátky se už chudák klepala jak osika a pak byla ráda, že je doma v teple.

Kluci s Maki pak ještě v podvečer stihli ozdobit napečené perníčky a večer jsme si zapálili první advetní svíčku na věnci.

(25.10.2020)

Venku ubíhá krásný podzim, nicméně možnosti výletů jsou v této divné době COVID-19 dosti omezené. Rozhodli jsme se alespoň pro krátkou procházku nad Pražmem.

Začali jsme nad hřbitovem a pokračovali dále do lesa. Tam byl celkem klid a až na pár dalších výletníků jsme na nikoho nenarazili. Většina lidí šla jen na hřbitov – blíží se totiž Dušičky..

Berník se zpočátku vezl na koníčkovi Míšovi a vesele si zpíval. Samík taky notoval, no krásný klid lesa byl tatam. Zhruba v půlce cesty Míša Berníka sesadil a nechal ho jít po svých. Berník se bránil, ztropil scénu, ale pak si dal říct a nakonec došel celou cestu zpět až k autu.

V lese si kluci hráli na vojáky, objevovali muchomůrky a dále nezřízeně blbnuli.. 🙂 Míša s Maki se do toho snažili trošku relaxovat, ale přes všechno to divočení kluků to bylo docela náročné. I tak jsme si všichni výlet užili a tešíme se na další..

(03.10.2020)

Na dnešní sobotu jsme neměli žádné speciální plány. Ráno měl doma Samík ještě kamarády a když jeli domů, byl už čas oběda. Nicméně jsme se rozhodli, že hned po obědě vyrazíme na Pustevny a stezku Valašku, kterou už jsme chtěli navštívit delší dobu.

Oběd byl výborný a všichni se pořádně nadlábli. Potom jsme se dle plánu začali chystat na výlet. To znamená sbalit nějakou sváču, pití, obléct přes veškerý odpor kluky, uklidňovat Chilli, která se plete pod nohy, popohánět Míšu, který má na vše čas, ukliďnovat Maki, aby z toho všeho nezešílela a podobně.. Prostě šílenství, ale dneska jsme to docela zvládli. Ještě zbývalo prohodit klukům sedačky v autě, protože nám Berník roste a měl trošku problém poskládat v dětské sedačce nohy…

Cesta probíhala v pohodě (až na menší nervy s couváním hned u domu) akorát po vydatném obědě a ve vyhřátém autě nás to pomalu bralo na spaní. Prvně odpadl Berník, pak usnul Samík a nakonec se spaní a únava pokoušela i o Míšu a Maki. Což bylo docela blbé, protože Míša řídil.. Nakonec jsme to nehrotili a dali si krátkou pauzu na krajnici. Míša si na chvíli odpočinul a mohli jsme pokračovat dále. Cestou jsme se sice ještě zastavili koupit frgál na doma (výborný), ale na Pustevnách jsme už byli za chvilku. Při stoupání do kopce jsme se trošku vylekali, protože první cedule ukazovala, že parkoviště na Pustevnách je plné, ale další cedule už ukazovala pár míst a my jsme opravdu nahoře místo na parkovišti naštěstí našli.

Od parkoviště jsme vyrazili k již zmíněné stezce Valaška. Bylo to opravdu kousek. Minuli jsme lanovku, krásně zrekonstruovanou chatu Libušín, sochy z písku až jsme byli u vchodu. Jelikož probíhala akce kraje, tak byl vstup zdarma a my jsme mohli otevřenou bránou vstoupit do výšek. Míša měl obavy (výšky nemá vůbec rád) a navíc foukal opravdu silný vítr, ale schovaný za objektivem fotoaparátu mu to šlo docela dobře. Dokonce zvládl i himalájský chodník, což překvapilo Maki i kluky.

Nahoře na stezce jsme se ještě prošli, pokochali se okolím, kluci vyykoušeli trampolíny, Samík lezeckou trasu mezi patry a pak už jsme šli pomalu zpátky. Berník měl ještě síly na rozdávání a tak jsme se šli ještě projít směrem k altánku na trase k Radegastovi. Udělali jsme ještě několik fotek, došli k altánku a počáteční nadšení z kluků opadlo. No co, i tak Berník ušel dost po svých a tak jsme se otočili a šli zpátky k autu. Kousek od pěšinky na parkoviště pak ještě Samík našel dva parádní kozáky březové. S tímto úlovkem jsme došli k autu a vydali se domů.

V Ostravici jsme si ještě dali zmrzku a kluci trošku poblbli na hřišti, ale to už byla opravdu poslední zastávka a dál už jsme se jen těšili až si doma odpočineme..