30.7. – 2.8.2020

Den první – Velké Losiny

Letošní rok je ve znamení zmatků s koronavirem, kdy se nařízení vlády a států mění chaoticky ze dne na den a není jistota, že se bude dát bez problémů někam odcestovat a vrátit se zpět.

Proto naše hlavní dovolenková a výletová specialistka Maki naplánovala menší prodloužený víkend v Jeseníkách. Plán byl jednoduchý – dát Chilli na hlídání k tetě Lucce a na oplátku vzít jejich Aničku s sebou. Vše bylo domluveno, ale těsně před odjezdem si to Anička rozmyslela a my tedy jeli jak bez Chilli, tak i bez Aničky.

Cesta do Velkých Losin proběhla bez problémů a zamluvené ubytování jsme našli během chvilky. Apartmán v Penzionu a kempu mlýn byl dost prostorný, ale bylo patrné, že je v provozu už delší dobu a chtělo by to některé části opravit či zrenovovat. Každopádně jsme se ubytovali a vyrazili hledat nějaké místo, kde bychom si mohli dát oběd. Míša mrknul na mapy a po chvilce hledání ho zaujala Jídelna, prostě taková retro jídelna. Rozhodli jsme se jí vyzkoušet a nelitovali jsme. Výběr z pěti jídel nám ulehčil trápení s rozhodováním a my jsme se parádně nacpali a to za pár korun. Porce byly dostatečné i pro Míšu (což je co říct). Například malá polévka nebyla vůbec malá a zajímalo by nás jak asi vypadá ta velká.. Paní, která obsluhovala za pultem byla i velmi vtipná (např. „Toto jídlo je dost ostré, pro děti bych ho vůbec nedoporučovala.“. Paní se zalekla a už chtěla i pro sebe objednat něco jiného, ale dostalo se jí odpovědi: „Nebojte, vy to zvládnete..“). No prostě dobrý výběr se vším všudy.

Po jídle jsme se šli projít, protože jsme na zamluvenou prohlídku v papírnách měli ještě čas. Cestou jsme narazili na zmrzlinu a taky na úžasnou cukrárnu, kde jsme neodolali a dali si dezert. Pak už jsme šli procházkovým tempem a oklikou až ke zmíněné papírně.

Prohlídka byla zajímavá, ale Berník se dost projevoval a zlobil a my se styděli, že přerušuje výklad a prohlídku. Nicméně jsme to nakonec zvládli a šli se podívat do papírenského obchodu na suvenýry. Nakonec jsme nic nevybrali a odcházeli s naštvaným Samíkem.

Po prohlídce jsme se šli podívat do lázeňského parku, viděli jsme tam chatu Terezku a pokusili se najít jednu kešku. Ta ale byla nejspíš schovaná někde v zarostlém lese (a nebo jsme její souřadnice spočítali špatně) a tak jsme si ji nechali ujít, protože jsme nechtěli chytit klíšťata a prodírat se křovím. I tak si ale Samík s Míšou zkusili přejít potok po kládě, naštěstí úspěšně bez koupání. Procházka pokračovala dále k léčivému pramení, který zapáchal a i chutnal po vejcích. Hned vedle byl pak termal park, kam jsme chtěli původně jít další den, ale nakonec nevíme jestli se nerozhodneme jinak.

Pak už jen následovala cesta zpět na ubytování, hraní Příšerek ze skříně a ještě jedné kratší procházky kolem řeky. Večer už jsme jen spočívali, dokonce i Berník chtěl dobrovolně do postele.

Zítra máme v plánu koupání, tak doufáme, že vyjde počasí a že se nám místo, které jsme vybrali bude líbit.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Den druhý – koupání

Na dnešní den jsme měli plánováno koupání a nakonec jsme se rozhodli pro přírodní koupaliště Vlčí důl. Ráno to ale venku na koupání moc nevypadalo a tak jsme se šli projít k zámku Velké Losiny. Cestou jsme si vyslechli stížnosti kluků, jak je tato dovolená naprd a podobně a my jsme zavzpomínali na naše předchozí návštěvy Velkých Losin před sedmi lety a dříve.

Zámek jsme shlédli jen z nádvoří a taky jsme si prošli jeho okolí. Procházka to byla moc pěkná a dokonce se všem líbila. Cestou na ubytování jsme se ještě zastavili na parádním hřišti, které tady při naší poslední návštěvě ještě nestálo a trošku si poblbli a zacvičili. Mezitím vylezlo sluníčko a rázem bylo tepleji. Nicméně taky pokročil den a už se pomalu blížila doba oběda. Rozhodli jsme se, že před koupáním si ještě zajdeme na oběd. Prošli jsme se tedy do naší oblíbené Jídelny. Míša si zavzpomínal na školní jídelny i menzu a dal si vepřenky s cibulí, Maki plátek s rýží a kluci vepřové kostky s těstovinami. Všichni si nakonec pochutnali, k našemu překvapení i Samík snědl těstoviny s omáčkou..

Pak už jsme vyrazili na koupaliště. Bylo to asi dvacet minut jízdy autem a pomocí navigace jsme to našli bez problémů. Berník usnul, tak s ním Míša zůstal ještě chvíli v autě a Maki se Samíkem šli obhlédnout terén. Postavili přístřešek proti slunci, roztáhli deky a mezitím už dorazil i Míša s Berníkem.

Koupaliště byli parádní, opět takové retro, ale moc se nám všem líbilo. Voda byla teplá, koupaliště obrovské a nikde se netlačily davy lidí. Vydrželi jsme tam celé odpoledne. Berník se dokonce odhodlal plavat s rukávkami a s páskem a když na to přišel, byl problém ho dostat z vody, i přesto, že jektal zuby. Samík chtěl ještě před odjezdem ochutnat langoš, ale fronta byla veliká a my jsme mu nabídli alternativu ve formě pizzy. Souhlasil a jeli jsme teda zpátky.

Na pokoji jsme se osprchovali a vyrazili na slíbenou pizzu. Cestou jsme si vytrpěli s Berníkem, kterému se chtělo na záchod, ale do restaurace jsme nakonec došli. Tam se situace opakovala, ale všechno nakonec dobře dopadlo a i přes různé trapasy s dětmi jsme se najedli.

Pak už jsme šli zpátky, Maki s Berníkem na pokoj a Míša se Samíkem ještě na hřiště, kde si zase trošku zacvičili. No a potom už jen do postele, protože zítra budeme brzo vstávat, abychom stihli jízdu úzkokolejkou..

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Den třetí a čtvrtý – výlet úzkokolejkou a za Vlaďkou do Povelic

Ráno se nikomu nechtělo z postele, ale nedalo se nic dělat, v 10:45 odjížděl z Třemešné parní vláček, kterým jsme se chtěli svézt, a protože to tam bylo přes hodinu cesty, museli jsme vyjet relativně brzy. Navíc se Maki nepodařilo udělat rezervaci místenek, tak tam chtěla být už kolem 10 hodiny.

Vyjeli jsem v super čas, ale po prvních serpentinách začaly problémy. Samíkovi začalo být z jízdy horami špatně, i když jsme mu před odjezdem dali Kinedryl. Míša zastavil, aby to Sam rozdýchal…Po chvilce jsme pokračovali a vzadu byl klid. Před bouří. Po několika dalších zatáčkách začal blinkat Berník. A to ne málo. Naštěstí bylo po pár set metrech parkoviště, takže jsme mohli zastavit. Nebudu zabíhat do detailů, ale byl to mazec… Chvilku jsem uvažovala, že na vláček kašleme a pojedeme rovnou k Vlaďce a Pepovi, za kterými jsme měli přijet až po poledni. Ale měli jsme časovou rezervu, takže jsme po převlečení Bernieho pokračovali dál směr Červenohorské sedlo. Když už jsme sjíždělí dolů, nevydržel to Samík. Naštěstí se trefil do sáčku, takže pauza byla kratší a my museli spěchat, ať vláček stihneme.

Do Třemešné jsme dorazili o půl hodiny později, než bylo v plánu a rychle jsme se přesunuli na nádraží, kde už stál vláček s parní lokomotivou. Horko těžko jsme našli volné místečko a za chvilku už se zvednul oblak páry a my zamávali taťkovi a vyrazili po trati směr Osoblaha. Míša nasedl zpátky do auta a vyrazil do stejného cíle po silnici.

Nejprve jsme byli smutní, protože jsme pořádně neviděli ven, jak byla mašinka opravdu plná lidí, ale nakonec se uvolnilo místečko a my po zbytek cesty viděli parádně. Po hodince a půl jsme dorazili do Osoblahy, kde nás už čekal Míša a vyrazili jsme zase na čtyřech kolech do vesničky kousek vedle – Horních Povelic, kde mají chaloupku Vlaďka s Pepou. Na oběd jsme dostali vynikající buřt guláš a pak už kluci chtěli nedočkavě do bazénu. Maki šla taky a bylo to úžasné osvěžení.

Odpoledne pak ještě dojeli Vendy s Honzou a Jonáškem. Dovezli štěně piva, které hned narazili a párty mohla začít. Kluci se vyřádili v bazénu a v Samíkovi jsme objevili netušený talent na čepování piva. Někteří čepaři (jak nazývá výčepní) by se od něj mohli učit 🙂 Pepa nám ugriloval báječné oštiepky, kuřečí křidýlka a vepřové plecko. Vše bylo luxusní a my si naprosto přecpali břicha… Pak už jsme si povídali, pozorovali měsíc hvězdářským dalekohledem, zase si povídali a postupně další a další odpadali do postýlek.

Ráno nám Berník nachystal budíček docela brzy, takže jsme s ním vyrazili k bazénu, ať ostatní můžou ještě spát. Za hodinku se k nám přidali Vendy s Jonáškem a pak už tak postupně vstali všichni. Dali jsme si báječnou snídani (co dům dal) a pak už byl čas se rozloučit a vyrazit domů. Zítra nás čeká zase práce, školka a příměstský tábor, ale už brzy zase vyrazíme poznávat další krásný kout České Republiky..

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

28.07.2020

Na úvod jen napíšu, že i přes dokonale naplánovaný výlet stačí maličkost a všechna příprava, nálada a těšení může přijít na zmar. Tentokráte tou maličkostí byl jogurt..

Jogurt, nejogurt, vyrazili jsme do Frenštátu pod Radhoštěm. Vznikla tam naučná stezka Beskydské nebe, kterou jsme chtěli dneska prozkoumat. Vyjeli jsme až ke skokanskému můstku, kde jsme zaparkovali auto. Na vlastní oči jsme se přesvědčili, že skokani na lyžích asi opravdu nemůžou trpět závratěmi z výšky :). Vydali jsme se podívat na krásný amfiteátr se siluetami dravých ptáků a pak se prošli po chodníku v korunách stromů, na kterém bylo několik zajímavých zastavení. Další zastávkou byl bosý chodníček, který jsme nejprve nemohli najít. Po cestě jsme narazili na krásné lesní hřiště. Pak už jsme viděli nádhernou zvoničku a za ní objevil Samík i bosý chodníček, který jsme hned vyzkoušeli.

Výhled trošku kazila opuštěná útulna Pantáta a Panimáma, opravdu velká škoda, že tak nádherné budovy chátrají.

Další zastávkou pak byla krásná Lurdská kaplička, v jejíž těsné blízkosti byla další opuštěná stavba – Koliba nad Vlčinou. U kapličky jsme si dali svačinu a pokračovali k Mařenčině studánce. Pak jsme kolem památníku Břetislava Bartoše sešli do údolí k řece Lubině. A najednou jsme byli dole pod můstky. Lanovka nebyla v provozu, takže nám nezbylo nic jiného než si vyšlápnout nahoru všech 428 schodů. No, mákli jsme si slušně.

Na oběd jsme si zajeli do Hospůdky Na Maraláku, na kterou jsme slyšeli samou chválu, a i my se musíme přidat. Opravdu jsme si pochutnali. Teda až na Berníka, kterému jsme objednali jeho oblíbené těstoviny a které Berník okomentoval, že jsou blé a prostě je nechtěl..

Pak jsme se ještě zajeli podívat po téměř 10 letech na místo činu, tedy k památníku v Trojanovicích, kde jsme si řekli s Míšou ano 🙂 Samík nám tam udělal nějaké vzpomínkové fotky a pak už jsme frčeli domů.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

27.07.2020

Konečně je tady čas dovolené a touto dobou jsme měli poprvé všichni společně letět letadlem. Nicméně to nevyšlo, ale my se nenecháme rozhodit. Vždyť i u nás je tak krásně. Aspoň zajedeme na výlety, které jsme neustále odkládali až na někdy.

Dneska jsme vyrazili na Bílou. Ve spodní stanici lanovky jsme si koupili lístky a půjčili si pašerácký vak. Čtyřmístná lanovka nás vyvezla nahoru na začátek pašerácké stezky. Vydali jsme se po stopách pašeráků, okusili něco málo dobrodružství, která zažívali a dozvěděli se spoustu zajímavých věcí. Samík využil i nový kompas, který dostal od tety Terky k narozeninám a naučil se s ním pracovat. Berník byl nadšený ze všech lan a průlízek a ač malý vzrůstem, bezhlavě se vrhal vstříc všem překážkám.

Na konci stezky byla ještě odbočka k obůrce, takže jsme se vyrazili podívat i tam. Obdivovali jsme daňky, jeleny a muflony. Jen jezevec se nám neukázal a to jsme se na něho tak těšili… Zpátky jsme se vydali kolem Loveckého zámečku a podél řeky zpátky k parkovišti. Po cestě je několik krásných hřišť, pingpong, workoutové hřiště, takže se cesta docela protáhla. Berník, který to skoro vše ušel sám, byl už značně unavený, takže jsme se rozhodli, že návštěvu dětského parku necháme na příště a zajeli jsme si na oběd do Frýdlantu Nové vsi do penzionu Ydyskeb na oběd. Čekání na jídlo jsme si s Berniem zkrátili na hezkém dětském hřišti. Po luxusním obědě jsme se autem přesunuli domů. Děti jsou opět plné energie a vymýšlejí, co bychom podnikli, my rodiče jsme zralí jít do postele 😄.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

4.7.2020

Rok utekl jako voda a prázdniny jsou tu. A s prázdniny jsou u nás spojené s oslavami narozenin. Tentokrát se jednalo o oslavu Samíka a Domči od sestry Monči.

Oslava se konala u babičky na chatě, každý dovezl něco a mohlo se slavit a hodovat. Po sfouknutí svíček na dortu dostali kluci dárky – Samík tričko Brawl Stars (i když ne s Leonem) a Domča Lego motorku s kapitánem Amerikou. Po zbytek dne si děti hrály, Berník měl neustále něco na práci – zametání, sekání zahrady, sbírání rybízu, a podobně, Samík s Domčou závodili s auty, Beky se držela Monči a všichni si hráli s vodní dráhou.

Večer jsme si pak opekli špekáčky. Samík se prohlásil správcem ohně a oheň připravil a udržoval. Šlo mu to moc hezky.

Pak následovala diskuze, kdo všechno bude spát venku. Míša měl postavený tarp, tentokrát ve tvaru áčka a bylo domluvené, že tam bude spát se Samíkem. To nalákalo Domču a nakonec to skončilo tím, že Lukáš postavil stan, kde s Domčou spali.

Ráno pak už byla jen snídaně, balení a úklid a hurá domů.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

26. – 27.6.2020

Po minulém ročníku akce spaní pod stanem pro děti jsme se letos těšili na její pokračování a plánovali jsme se zúčastnit všichni i s Berníkem a Chilli. Nakonec s námi jela i Anička od sestřenky Lucky, takže nás bylo jak malých myší..

Počasí se bohužel nevyvíjelo úplně dle představ, jelikož už týden v kuse vytrvale pršelo. Termín se blížil a déšť byl den ode dne silnější. Nakonec se musela akce o týden odložit.

Další týden už to vypadalo s počasím lépe a pršet už nemělo. Přišel pátek, počasí vypadalo slibně, jen na noc to vypadalo na menší přeháňku. Začali jste tedy balit. A že toho bylo – stan, čtyři spacáky, tarp (plachta), karimatky, podložky pod karimatky, jídlo, pití, nějaké to oblečení na večer, misky pro Chilli, no prostě věcí jak na čtrnáctidenní dovolenou, které nám zaplnily celý kufr. Cesta na místo pak trvala pět minut. Pak jsme se dali do vybalování a stavění stanů a přístřešku na spaní.

Stany jsme měli hotové za chvilku, přístřešek z plachty Míša stavěl poprvé a tak mu to zabralo delší dobu. Nakonec se vše povedlo a vyšlo to akorát – právě začínal program pro děti.

Děti se nejprve rozdělily do dvou týmů – Bambusáci a 🐼gang (pandagang).

První soutěž byla o přenášení vody. Větší děti dráhu absolvovaly v těžkých hasičských botech, menší ve svých. Úkolem bylo co nejrychleji přenést vodu z nádrže do svého týmového kbelíku.

U další soutěže měly děti zavázané oči a musely poslepu projít za asistence staršího navigátora soutěžní okruh. Ukázalo se, kdo má problém rozeznat pravou a levou ruku, ale jinak vše proběhlo bez problémů a hlavně diváci se bavili.

Pak ještě následovalo přetahování týmů v provaze a ujídání zavěšených sušenek z branky. Po takovém výkonu obou týmů se všichni posilnili opečenými buřty a mezitím se mohly spočítat výsledky. O chlup soutěž vyhrál 🐼gang, ale zaslouženou a krásnou medaili a diplom dostali všichni soutěžící.

Závěrečným bodem byla pak stezka odvahy, kterou navštívil i čert „z Rakouska“. Po návratu ze stezky jsme se už všichni uložili do stanů. Sice s tím byl trošku zmatek, protože Samík se nemohl rozhodnout, zda bude spát s Frantou a nebo v jiném stanu, a několikrát se stěhoval ze stanu do stanu. Nakonec bylo obsazení stanů následující: Maki + Berník + Chilli, Samík + Anička, Míša. Dali jsme si dobrou noc a hurá spát.

Chvilku po tom začla bouřka a docela silný déšť. Míša zjistil pár nedostatků v postaveném přístřešku a tak mu trošku zateklo pod karimatku, ale po drobných úpravách už byl v suchu. Sice trošku stísněný, ale v suchu. Což se nedalo říct o Maki s Berníkem, kterým do stanu nateklo a musela se s ním a Chilli uprostřed noci stěhovat do rodinného stanů k Frantovi a Tondovi. Několik dalších stanujících se stěhovalo taky – ať už z důvodu mokra a nebo strachu z bouřky..

Ráno už pak bylo o sušení, balení, snídani o loučení. I přes bouřku se akce moc povedla a my děkujeme pořadatelům a všem zúčastněným za parádní zážitky a těšíme se na příští rok.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•