Expedice Slovensko – den třetí

~ marketamurasova ~ Napsat komentář

(07.07.2023)

V pátek jsme se museli rozdělit, protože našemu taťkovi zemřel dědeček, takže brzy ráno odjel do Ostravy na jeho poslední rozloučení. Bylo nám líto, že nepojedeme všichni, ale pro mě zase bylo moc důležité prohlédnout si místa, kde vyrůstal můj děda, který nám odešel v lednu. My ostatní jsme po snídani vyrazili na procházku po Velkém Zálužie. Nejprve jsme šli na místní hřbitov, kde jsme zanesli kytičku na hrob prababičky Marie, pradědy Františka a strejdy Ďuliho. Pak jsme šli kolem školy až k místu, kde stál dědův rodný dům. Bohužel už zůstala jen původní brána a stará lípa vzadu na dvorku. Lucka chvíli koketovala s myšlenkou na nové majitele zazvonit, ale nesebrali jsme dost odvahy.

Pak jsme procházkou pokračovali do pražírny, kterou jsme si moc oblíbili. Dali jsme si kafe a kluci Grankočíno, které si zamilovali. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali na pokoje, kde jsme si trochu odpočinuli, pak jsme si zašli dolů do restaurace na polévku a po malém obídku jsme se rozdělili do aut k dědovi Luďkovi a tetě Lucce a vyrazili jsme do Nitry.

Lucka našla super neplacené parkoviště, zaparkovali jsme do stínku pod stromy a vyrazili jsme do kopce k Nitranskému hradu. Když jsme vyfuněli nahoru, tak Terka zjistila, že nemá mobil. Taťka se začal strachovat, že mu kvůli tomu vybijou okýnko od auta, takže se obrátil a fičel zase zpátky na parkoviště. My jsme si mezitím koupili vstup na hrad a šli k velké soše Papeže, o které Eliška říkala, že se jí bojí. Pokusili jsme se vyfotit všechny 4 děti najednou, ale to byl nadliský úkol. Pak už volal taťka, že mobil byl zapomenutý na zadní sedačce a že nás počká dole pod hradem. Za chvilku ale volal, kde jsme, že je před branou. Takže si s námi prošel nádhernou katedrálu a ochozy Nitranského hradu, ze kterého byly nádherné výhledy do okolí.

Pak jsme se ještě procházkou vydali najít McDonalds, protože mladší účastníky výpravy přepadl hrad. Procházka to byla v tom horku docela úmorná, ale zvládli jsme to. Naplnili jsme si bříška a po korzu – pěší zóně jsme se vydali zpátky k parkovišti. Přejezd k domu tety Gitky a strejdy Miloše byl krátký, bydlí v moc hezké čtvrti v kopci nad Nitrou. Když kluci uviděli na zahradě obrovský bazén, oči se jim úplně rozzářily. Nemohli se dočkat, až strejda odhrne krytí a oni se vrhnou do vody. Spolu s Ani, Eliškou a tetou Terkou řádili ve vodě pěkně dlouho. Já se smažila na břehu, ale nechtělo se mi převlíkat do plavek. Na večeři jsme si dali výborné grilované maso a přijeli ještě Zuzka s dětmi a manželem. Kluci si rozuměli s Maťkem, bratránkem z třetího kolena 🙂 Šli znova do bazénu a taky pak hráli fotbal. Moc si to užili a vůbec nechtěli domů. Ale Eli a děda už byli dost unavení, takže jsme vyrazili na cestu zpět do penziónu. Pak jsme ještě s tetou Luckou dali pár partiček Uno a Samíšek z balkónu jejich pokoje vyhlížel taťku. Za půl hodinky se dočkal a kluci si ještě zašli na pivko a malinovku 😉 Pak už jsme se všichni svalili do postýlek a v okamžiku usli.

Expedice Slovensko – den druhý

~ Michal Muras ~ Napsat komentář

(06.07.2023)

Po ranním vstávání a snídani u tety Lucky jsme se vydali navštívit lokální pražírnu kávy. Posadili jsme se na terásku a každý si vychutnával svůj nápoj – grankočíno, espresso, dopio, džus, atd..

Míša ještě Maki přemlouval na hrníčky, které v pražírně měli, a Maki po chvilce souhlasila. Šli jsme si tedy vybrat barvu a s koupenými suvenýry šli pomalu zpátky na ubytování. Děda mezitím volal s mechanikem, který se měl tetě Lucce podívat na auto a hurá – mechanik přislíbil, že se na auto podívá. Děda teda nasadil ďábelské tempo a sprintoval k autu, aby byl u mechanika co nejdřív.

My ostatní jsme se mezitím chystali a balili na bazén. Až dorazil děda, tak nastal mírný komunikační šum s odjezdem, ale k akvaparku jsme všichni úspěšně dojeli.

Na místě bylo bezplatné parkoviště, čemuž jsme nemohli uvěřit a šli zkontrolovat k bráně, jestli tomu tak opravdu je. A bylo. Takže paráda. Koupili jsme si vstupenky a šli jsme hledat místo, kde rozložíme deky. Trošku nás zklamal vstup do akvaparku, kde jsme museli projít uličkou se suvenýry, ale potom už bylo vše parádní. Do hlídané skříňky jsme si dali cennosti a nestresovali jsme se s hlídáním deky a šli jsme si užívat vody.

Bazénů byla spousta, od úplně nejmenších pro děti, přes zábavné s lany, horolezeckou stěnou, přes termální horké bazény, po bazén, kde dokonce Berník dosáhl a kde jsme se ho pokoušeli učit plavat. Samíkovi lezení po horolezecké stěně parádně šlo a i Míša se hecnul a podařilo se mu vydrápat nahoru.

Po poledni jsme si zašli na langoš, kde nás zklamala cenová politika (langoš 3 eura, kečup 1.5 a sýr dalších 1.5 eur), jelikož za podobnou cenu bychom místo langoše měli jinde pizzu. Česnek na langoších jsme hledali marně, ale co už..

Odpoledne jsme pak věnovali velkou část času tobogánům. Míša trošku zazmatkoval kvůli Berníka, protože tobogány byly od šesti let, na nejmenší nesměli dospělí a na velké zase malé děti, a malé děti měli jet s dospělým. Takže docela nesplnitelné pravidla. Nicméně Berník zvládl parádně nejmenší tobogán sám a nadšeně sjížděl dolů a běhal zpátky nahoru.

Samík chtěl vyzkoušet všechny tobogány a tentokrát je s ním překvapivě absolvoval Míša. Zkusili i závodit na tobogánech, jde se jezdilo na podložce, ale bohužel se mu nepodařilo nad Míšou zvítězit. Na závěr jsme si zkusili obrovský tobogán v gumovém člunu pro dva a byl to parádní sešup.

Cesta na ubytování byla klidná, krom krátkého úseku, kdy jsme se museli plazit za pomalu jedoucím traktorem. Jelikož ostatní jeli z koupaliště dříve a dávali si zrovna večeři, objednali jsme si po Terce pizzy, abychom nemuseli dlouze čekat.

Pizzy byly opravdu vydatné, dali jsme si jen tři a měli jsme co dělat, abychom je spořádali. U večeře jsme si všimli jak jsme všichni přismahlí. Míša měl na čele opálené prsty od Maki, která mu mazala hlavu a zajela jen do půlky čela 🙂

Auto měla teta Lucka už opravené, děda ho projel a všechno vypadalo v pořádku, takže jsme byli všichni rádi, že se to podařilo dědovi vyřešit.

Míša pak ještě chvíli poseděl se Samíkem v restauraci, na pokoji jsme ještě sledovali zajímavý dokument o Baťovi a pak už jen šli spát. V noci se Samikovi udělalo zle a byl blinkat, tak doufáme, že bude další den v pořádku.

fbt

Expedice Slovensko – den první

~ Michal Muras ~ Napsat komentář

(05.07.2023)

V lednu nám zemřel dědeček, který pocházel z jižního Slovenska, konkrétně z obce Velké Zálužie, proto mě napadlo, že bychom se tam mohli zajet podívat, ukázat klukům, kde je historie naší rodiny. Když jsem o svých plánech řekla rodině, tak se s nadšením přidal také taťka, ségra s Eliškou a Lucka s Ani.

Původní plán byl první den cesty navštívit Bratislavu, ale vyhodnotili jsme, že chození po městě nebude pro Terku, Elišku a taťku to právé ořechové. Proto se plány změnily a novou zastávkou po cestě do Velkého Žálužie se staly Bojnice.

Ráno probíhalo kupodivu překvapivě klidně. Chilli už byla na welness pobytu u tety Lilky a kluci tentokrát ani nezlobili. Možná to bylo tím, že jsme vstávali kolem páté ráno, možná se blýská na lepší časy…

Navigaci jsme měli připravenou, jen jsme zvolili cíl a vyrazili. Kupodivu nám propojení přes Android auto nezlobilo a my dojeli do Bojnic bez výpadku spojení mezi autem a mobilem. Parkoviště jsme našli bez problémů, sbalili jsme věci do batohů a šli k zámku, kde už čekala Lucka s Ani.

No a pak trochu stresu, kdy jsem se vracel pro mikinu od Maki do auta, jelikož součástí prohlídky zámku měla být i návštěva jeskyně. No ale dobře to dopadlo, u zámku jsme byli za chvíli a spatřili jsme i Lucku s Ani, které čekali vepředu ve frontě. Bylo nám trapné se předbíhat, a tak nakonec Lucka s Ani došly k nám dozadu na konec fronty.

Jelikož byla první středa v měsíci, měli jsme vstup zdarma. Super 🙂

Zbývalo počkat si zhruba půl hodinu ve frontě a mohli jsme se kochat prohlídkou zámku. Zámek byl nádherný, rozlehlý a i plný vymožeností (měli zde například výtah). Prohlídka zámku kluky, Maki I Lucku s Ani docela unavila, Míša se ale kochal a únavu nepociťoval.

Ko konci prohlídky do města dorazila i Terka s Eliškou a taťkou, ale ti šli rovnou do přilehlé zoo. Tam jsme se zanedlouho sešli a začali prohlídku moc pěkné zoo. Bylo vedro a prohlídka byla náročná, ale nakonec jsme ji všichni úspěšně zvládli. Míša měl nějaké štěstí na kadění, a když fotil zvířata, tak se mu podařilo zachytit slona i nandu pampového přímo při tom..

Ze zoo jsme ještě šli ještě do města, ale brzo jsme se rozešli a každý se se po své ose vydal do penzionu ve Velkém Zálužie, kde jsme měli zamluvený nocleh. Cesta byla v pohodě, teda krom Lucky, které se po dotankování pokazilo auto a dojela jen s omezenými otáčkami a rychlostí.

V penzionu jsme se ubytovali a šli rovnou na jídlo. Jídla byla dost a všechno bylo chutné. Nakonec to vyhrál Míša, který krom svého jídla dojedl těstoviny od Aničky, smažený oštěpok od Lucky a kuřecí řízek a hranolky od Berníka. No nažral se jak čuně a pak chvíli jen těžce oddychoval na pokoji.

Pomalu se blížil večer a my jsme stále měli energii, a proto jsme se šli projít ven. Nejprve jsme se pokoušeli neúspěšně najít hrob rodiny Balážiové, což se nám na místním hřbitově nepovedlo. Nicméně děda ví, kde hrob je, tak příště půjdeme na jistotu. Pak jsme se šli projít k místní pražírně kávy, která už byla sice zavřená, ale aspoň jsme si řekli, že ji musíme navštívit, když bude otevřená.

Pak už jen návrat na ubytování, sprcha, mytí zubů a pacifikace kluků, kteří se stále tvářili, že nemají dost.

Zítra máme v plánu navštívit akvapark a termály, ale ještě uvidíme, co bude, jelikož priorita bude dát do kupy Lucčino auto..

Wroclaw – den třetí

~ marketamurasova ~ Napsat komentář

(08.04.2023)

Bernášek má asi v hlavě zabudovaný budík a tak jsme zase vstávali o půl sedmé. Velcí kluci ještě dospávali, takže my jsme si nachystali snídani a taky svačinu na výlet. Míša vstanul tentokrát taky celkem brzy, jen Samíka jsme z postele museli tahat.

Po deváté jsme vyrazili na tramvaj. Ještě než jela, zašli jsme se podívat do Biedronky, protože paní domácí nám na stole nechala výborné krowky, které jsme si chtěli přivézt i domů. Kupodivu jsme je tam našli, nakoupili a pádili na tramvajový ostrůvek. Tramvají jsme jeli do části Wroclawi, kde jsme ještě nebyli, a pak hezkým nábřežím, kde byla vytvořená odpočinková zóna, jsme procházkou došli ke komplexu bývalé vodárny ve Wroclawi, která nyní slouží jako muzeum Hydropolis. Předložili jsme včerejší vstupenku ze ZOO, bundy jsme nechali v šatně a vyrazili jsme do muzea.

Vše bylo moderní a interaktivní. Na můj vkus až moc, ale kluci byli nadšení. Musela jsem mít oči i vzadu, protože Bernášek neustále někam utíkal a vůbec neposlouchal. Všude bylo přítmí, takže jsem měla strach, že se nám ztratí. Samíka zaujala virtuální exkurze k vrakům potopených lodí, Berníka zase hraní her s podmořskou tématikou. A taky ryby, které žiji v těch největších hlubinách oceánů. Některé vypadaly opravdu strašidelně.

U páry, na kterou se promítaly různé animace, jsme taky strávili dlouhou dobu. Sama fascinovaly také přesné zmenšené repliky lodí. Ta od Kryštofa Kolomba vypadala ve srovnání s největším ropným tankerem na světě úplně jako malá hračička pro panenky. Zajímavé byly i vodní hodiny či panel, kde jsme zjistily z kolika procent vody jsou tvořeny orgány v lidském těle.

Bylo to vše moc zajímavé, ale nedokážeme si představit návštěvu v sezóně, i teď bylo problém se k některým exponátům dostat a v klidu si je vyzkoušet.

Po návštěvě muzea jsme tak trochu nevěděli, co si počít a už jsme byli dost unavení (rodičové), rozjívení (děti) a protivní (všichni). Vydali jsme se do centra odlovit nějaké další trpaslíky a pak se rozhodli, že zajedeme k Hale Stulecia a podíváme se na japonskou zahradu. Tu jsme si celou prošli, bylo to moc hezké, i když díky zimě ještě moc kytiček nerostlo. Pak jsme odlovili kešku a trochu litovali, že ještě není v provozu nádherná obrovská fontána na výstavišti. To musí být opravdu skvělá podívaná. Prošli jsme se okolo ní a vydali se zase na tramvaj. Přes ostrov Tumski jsme došli do centra a po bezcílném chození jsem nakonec rozhodla, že se najíme na ubytku. Kaufland měl mít podle Googlu otevřeno, takže jsme na Rynku nastoupili na tramvaj a jeli jsme. Už z tramvaje jsme viděli úplně prázdné parkoviště, to nebylo dobré znamení… A opravdu bylo zavřeno. Ještě, že existují Žabky, kde jsme nakoupili věci na těstoviny, a naše bříška tak byla zachráněna.

Kluci si šli hrát na hřiště a my jsme uvařili obědo večeři. Pak už jsme unavení z celodenního chození jen odpočívali a taky pomalu balili.

V neděli ráno jsme chtěli ještě vyrazit do Moszny na zámek, ale počasí nám vůbec nepřálo, lilo jako z konve, takže jsme se rozhodli jet přímo domů a zámek necháváme jako plán na květen, kdy tam budou kvést rododendrony.

Wroclaw – den druhý

~ marketamurasova ~ Napsat komentář

(07.04.2023)

Protože jsem spala s Berníkem, abych ho měla pod kontrolou, kdyby měl ještě nějaké blicí potíže, měla jsem budíček o půl sedmé. Samík s tatínkem měli ještě půlnoc, ale my jsme si nachystali snídani, nachystala jsem nám svačinu na výlet, a když se konečně i velcí kluci vyhrabali z pelíšků, nedočkavě jsem je uháněla, že už vyrážíme.

Vyšli jsme ven a zjistili, že prší. Trochu mi to zkazilo náladu, ale naštěstí jen mrholilo. Přišli jsme akorát včas, za pár minut nám jela tramvaj č. 10 přímo k ZOO. Koupili jsme si rodinnou vstupenku v kombinaci s muzeem Hydropolis, které navštívíme zítra.

Mezitím přestalo pršet, tak jsme si řekli, že budeme zatím chodit venku a Afrykarium si necháme na později. Asi po hodině jsem byla ale tak zmrzlá, že jsem přestávala cítit dva prsty, a tak jsem zavelela, že je tak akorát čas. Dali jsme si bundy do šatny a vyrazili do první tropické části. Procházeli jsme pralesem a sestoupili pod zem, kde jsme pod hladinou viděli prohánět se kapustňáky a taky spoustu ryb. Vše dokreslovala krásná hudba. Pak jsme po schodišti vyšli do patra, kde jsme mohli kapustňáky pozorovat shora. Bylo tam i pár jiných exotických zvířátek, ale kluci už pospíchali dále.

V duchu jsem si říkala, jestli už to není všechno, protože to vypadalo, že více expozic tam není, ale pak jsme se dostali k dalším akváriím, ve kterých kromě různých rybek pluli i rejnoci. Pokračovali jsme  dále do podzemí a ocitli se v podmořském království. Viděli jsme různé rybky, rejnoky, ale i žraloky z úplné blízkosti. Pak jsme se dostali k akváriu s úplně zelenou vodou. Říkali jsme si, koho tam objevíme, ale když jsme viděli cedulku, že v tomhle akváriu jsou hroši, byla nám ta barva vody jasná. Nakonec Sam jednoho ve vodě objevil. Obyvatelé dalších akvárií byli rozdělení podle toho, ve kterém africkém jezeře žijí. Pak jsme se schodištěm dostali do výběhu hrochů a mohli jsme je vidět v plné kráse. Ale to nejlepší – podmořský tunel – jsme měli ještě před sebou. Vešli jsme do tunelu a rejnoci, žraloci, dokonce kareta obrovská, plavali kolem nás, dokonce i nad našimi hlavami. Viděli jsme ryby, které jsme nikdy dříve neviděli. Byla to nádherná podívaná. Neskutečná krása. Byli jsme z toho tak nadšení, že jsme se vydali na celý okruh ještě jednou.

Pak nesměla chybět zastávka v obchůdku se suvenýry, kde si Berník vybral bloček s magnetkem a Samík přívěsek na klíče s kapustňákem. Pak jsme vyzvedli bundy ze šatny a šli si dát ven svačinu. Bohužel se rozpršelo, takže jsme se snažili chodit co nejvíce do různých pavilonů. Koukli jsme na šimpanzy, kteří měli svůj pavilon, který už měl nejlepší léta za sebou. I přesto jsem byla překvapená, jak měli zvířátka všude krásně uklizeno, jídlo naservírované v čistých nerezových miskách..

V dalším pavilonu byli kromě různých opiček taky dva lenochodi. Takže jsme nějakou dobu strávili pozorováním jejich pomalých pohybů. Cestou ke sloninci jsme ještě potkali kapybaru. Sloninec byl historická budova z konce 19. století, bohužel v něm zrovna probíhalo čištění, takže jsme mohli nahlédnout jen přes dveře.

Pak už jsme si říkali, že máme docela hlad, tak že bychom pomalu vyrazili někam se najíst, ale Samík ještě chtěl vidět terária s pavouky, takže nás podle mapky zavedl k zámku, do kterého jsme před tím nešli, protože jsem si říkala, že to bez tak bude jen restaurace. Ale to, co nás čekalo vevnitř, to předčilo všechna naše očekávání. Dvě patra plná terárií, různý hmyz, ještěrky, hadi i ti pavouci. A jako bonus motýlarium. Myslela jsem, že se Berník bude bát, ale po náletu velkého motýla utekl ven Samík.

Poprvé v životě jsem na živo viděla baziliška, kobru.. Pobavili nás i kajmani, to, že jsou živí, jsme poznali jen podle toho, že jeden mrknul.

Po hodině strávené mezi terárii už nám ale opravdu vyhládlo. Samík si teda ještě koupil minci s pavoukem a Bernie vzápětí našel ležet na zemi jednu s hadem, což Samovi okamžitě zkazilo radost.

Ale to už jsme spěchali na tramvaj a přemýšleli, kde si naplníme bříška. Míša chtěl na nějaké výborné hamburgery, ale tam měli bohužel zavřeno, v druhé restauraci, kterou jsme vybrali, měli čekačku na stůl, což bychom teda nezvládli, tak jsme šli zkusit štěstí do restaurace, kterou jsme viděli z tramvaje. Míša ještě za chůze kontroloval hodnocení, 4,6 takže super. Měli naštěstí poslední volné místo pro 4. Po chvilce rozmýšlení jsme s Míšou zvolili denní menu, Berník si vybral tresku a Sam byl hrozně naštvaný, protože z takových jídel on si rozhodně nevybere a odmítnul i pití. No co už, puberťáka nemá cenu přemlouvat…

Po výborném jídle jsme ještě zašli koupit koblížky, Samovi něco do Mekáče, ať nejsme za nejhorší rodiče pod sluncem, a jeli jsme tramvají zpátky na ubytko. Doma jsme si ke koblížkům uvařili výbornou kávu z kávovaru, a pak už jen lenošili.

Wroclaw – den první

~ marketamurasova ~ Napsat komentář

(06.04.2023)

Jak se stává hloupým zvykem, zase jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli na naplánovánou mini dovču odjedeme, protože Bernieho trápila střevní chřipka.

Ale nakonec jsme ve čtvrtek odvezli Chilli na wellness k tetě Lucce a vyrazili směr Wroclaw. Cesta ubíhala rychle, i když nás trochu potrápila neustále se vypínající navigace. Přímo ve Wroclawi to byla s autem trochu divočina, ale hladce jsme trefili do ubytování a v komplexu jsme parkovali za deset minut dvě. V ubytku jsme měli být ve 14:00, takže super. Našli jsme správný vchod, kluci vyzkoušeli místní hřiště, a pak už jsme šli do apartmánu. Poprvé jsme bydleli v soukromém bytě, který měl zámek na kód. Ale vše bylo úplně v pohodě.

Apartmán je malinký, ale krásný a účelně zařízený. Dokonce i kávovar, který jsme hned vyzkoušeli. Trochu jsme si odpočinuli, a pak už vyrazili na tramvaj. Ve Wroclawi je v tramvajích podobný systém na nákup jízdenek jako v Ostravě, takže paráda, koupili jsme si 3denní lístky a kochali se hezkou Wroclawí. Vystoupili jsme na Rynku a vyrazili ke Staré radnici.

Po cestě jsme začali potkávat známé wroclawské krasnale neboli trpaslíky. Kluky bavilo je hledat a je pravda, že jsou doslova na každém rohu. Dokonce jsme objevili trpasličí infocentrum, kde jsme Berníkovi koupili mapku s nálepkami.

Pak jsme si prošli historické centrum a došli jsme ke katedrále Maří Magdalény. Její dvě věže jsou propojené Mostkem Pokutnic, na kterém jsou dvě trpasličí holčičky Tekla i Martynka. Nemohli jsme si nechat ujít výstup nahoru, taťka nás jistil zespodu. Schody byly naštěstí celkem v pohodě, i když poslední 4 patra byly železné děrované, takže o adrenalin bylo postaráno. Na mostečku byl nádherný výhled, měli jsme Wroclaw jako na dlani.

Když jsme sestoupili dolů, začali se ozývat naše hladová bříška, proto jsme si zašli na kebab. Velcí kluci si dali v tortile a my s Berníkem na talíři. Pochutnali jsme si, ale shodli jsme se, že na ten v Krakowě to nemělo 😁

Když jsme zahnali hlad, řekli jsme si, že si uděláme ještě procházku na ostrov Tumski. Došli jsme k Hale Targowe, kterou jsme si taky prošli. Je to nádherná, historická budova, kde na vás dýchne nostalgie. Určitě stálo za to tam nakouknout.

Po pár krocích už jsme došli k mostu Tumski a ocitli se na ostrůvku kostelů. Zrovna svolávali na mši, bylo to krása slyšet všechny ty zvony. Prošli jsme se po ostrově, ale už jsme sotva pletli nohama, takže jsme došli na zastávku, našli si jaká tramvaj nám jede k ubytku a vyrazili nazpátek. Ještě jsme se stavili do Kauflandu na zásoby, a pak už jsme se svalili na gauč a odpočívali. Dali jsme si sprchu a pak šupli pod peřinu do hajan a těšili se na další zážitky a dobrodružství.

Za sněženkami do Sedlnice

~ Michal Muras ~ Napsat komentář

(19.03.2023)

Už několik roků jsem chtěla zažít tu sněženkovou nádheru, pro kterou jsou Sedlnice vyhlášené, na vlastní oči. Protože jsme krásné slunečné nedělní odpoledne měli volno, vyrazili jsme. Dojeli jsme na parkoviště k obecnímu úřadu do Sedlnice a vyrazili jsme k místnímu kostelu odlovit kešku. Pak jsme se vydali kolem zchátralého zámku do místního zámeckého parku, který byl celý pokrytý sněženkovým kobercem. Byla to nádhera, ve vzduchu jsme taky cítili a za chvilku i viděli medvědí česnek. Celý park jsme si prošli, udělali jsme spoustu hezkých fotek, a pak jsme zvažovali, jestli vyrazit na další sněženková místa, nebo se jít projít do areálu u Josefova dubu. Kluci moc chtěli zůstat na místním dětském hřišti, ale nakonec jsme vyrazili k dubu. Byla to moc krásná procházka, kterou nám trochu kazila naštvanost kluků, ale když jsme dorazili na místo, tak byli nadšení i oni. Bylo to krásné místo v lesíku s průlezkami a stylovou knihoboudou. Mělo to tam zvláštní kouzlo, ve vzduchu visela tajemná atmosféra. Kousek opodál taky vedly staré nepoužívané koleje.

Míša zjistil, že kousek v lese po kolejích, je ukrytá keška. S nadšením jsme pro ni vyrazili a byla to opravdu super a důmyslná skrýš. Byli jsme zvědaví, k čemu vlastně koleje sloužily. Míša to vygooglil – nedaleko byl muniční sklad, který už je v současnosti nevyužívaný. Úplně jsem klukům na očích viděla, že by to tam nejraději šli okamžitě prozkoumat. Ale znají svoji maminku a manželku, takže spolkli slinu, ale vím, že se určitě někdy vrátí a na průzkum vyrazí.

Na závěr jsme se ještě rozhodovali, jestli půjdeme okruh, nebo se vrátíme stejnou cestou zpátky. Protože se ale už začalo smrákat, vyrazili jsme stejnou, tou kratší, cestou zase zpátky k autu. Kluci se ještě chvilku zastavili na dětském hřišti, a pak už jsme pospíchali na parkoviště a domů.

Prašivá

~ Michal Muras ~ Napsat komentář

(18.03.2023)

Domluvili jsme se s Terezkou, že za námi s Eliškou přijedou na víkend. Holky dorazily v sobotu, trochu se vybalily, a pak jsme všichni vyrazili na Prašivou. Vzali jsme kočárek a pro jistotu Míša na záda i krosnu, kdyby se Eli v krosně nelíbilo. Cesta ubíhala dobře, Eliška v kočárku usnula, takže jsme ukrajovali kilometr za kilometrem, ať stihneme být nahoře, než se Elišák probudí. U vodopádu si ale Bernášek prosadil přestávku a Eli už se kutala z pelíšku. Závěrečný úsek jsme tedy šli poněkud déle, ale vůbec to nevadilo, protože bylo moc hezky a krásně svítilo sluníčko. Nahoře jsme se zašli podívat k houpačce, udělali jsme pár fotek a u kostelíčku rozbalili piknik. Všichni se nadlábli a pak kluci ještě chtěli na hřiště, takže jsme udělali zastávku i tam. Pak už nás čekala cesta dolů. To bylo trochu náročnější, protože Eli nechtěla být ani v kočárku, ani v krosně, takže střídavě šla pěšky a nesla se u Terky v náručí. Ale zvládli jsme dojít domů, kde jsme si všichni dali zasloužený oběd.

Večer jsme uložili děti, povídali a pak taky vyrazili do peřin. Ráno bylo nutné doplnit absenci kofeinu, takže jsme my holky vzaly děti a vyrazili do Zrnka na kávičku. Děcka se vyblbly na koloběžkách a odrážedle. Pak už jen rychlý oběd a Terka s Eli vyrazily domů. My jsme si říkali, že by byla škoda nevyužít krásného odpoledne, a tak jsme se rozhodli udělat výlet za sněženkami.

fbt

Bešeňová 2023

~ Michal Muras ~ Napsat komentář

(05.02. – 07.02.2023)

Naložení v horkém bazénu loni v Bešeňové nás tenkrát napadla myšlenka, že bychom z toho mohli udělat tradici – vždy na jaře vyrazit na dovolenou do Bešeňové. No a letos jsme se našim rozhodnutím řídili.

Dovolená byla zamluvená již dlouhou. U nás se mezitím střídalo počasí, kdy mrazy, ledovka a závěje sněhu byly prokládané oblevou a sluníčkem. Nakonec na nás v den odjezdu čekala malá nadílka čerstvého prašanu, ale nic hrozného. S Chilli v kufru jsme zápasili s tím, kam dáme ještě náš velký kufr, ale nakonec jsme se vlezli.

Chillinku jsme vyložili na wellness pobyt u tety Lucky a jeli nakoupit nějaké mlsky pro nás. Po nákupu jsme přeskládali věci v kufru, kde teď bez přepravky s Chilli bylo místa dost. Nastavili jsme navigaci, pohodlně se usadili a vyrazili. Cesta ubíhala v pohodě, krom občasných kamiónů a netrpělivých spěchajících řidičů jsme dojeli v klidu až do Martina, kde jsme si dali oběd v Mekáči. Berník neměl hlad, byl celkově připrotivnělý a my jsme měli pocit, že na něho něco leze.

Do Bešeňové to už pak uteklo, pokoj jsme měli připravený a vypadal skoro stejně jako ten loni, akorát byl zrcadlově otočený. A taky byl níže – tentokrát jsme dostali 325 ve třetím patře.

Vybalili jsme se, převlékli a pro jistou Berníkovi změřili teplotu. No nedopadlo to dobře, chudák Berník bude muset zůstat na pokoji. Míša se Samíkem vyrazili na bazény a Maki s Bernikem na pokoji hráli hry.

Večer jsme si s Maki odskočili do sauny a Samík s Berníkem koukali na telku. Pak si ještě Míša a Samík zašli do hotelového bazénu, kde měli trochu vzrůšo, jelikož tam vytahovali z bazénu společensky unaveného pána, kterému se z bazénu moc nechtělo.

Ráno jsme si pak zašli na snídani a na bazény pro změnu vyráží Maki a Samík.

Tam si Maki a Samík hlavně házeli balónkem z Chorvatska a zašli si do vodního baru na kafe a Royal Crown Colu.

Míša s Berníkem na pokoji lenošil, zahráli jsme si Uno a Carcassonne. Odpoledne jsme se pak prostřídali a Míša šel se Samíkem na wellness. Samíka všechno zajímalo a tak si vyzkoušel sauny, vířivky, ochlazovací bazénky, ledový vodopád a prolezli jsme všechna zákoutí areálu. Samík byl nadšený. Pak jsme se vystřídali s Maki.

Na večeři jsme si zašli do hotelové restaurace a parádně jsme se nadlábli. Teda krom Berníka, kterému nebylo moc dobře. Ale aspoň zkusil cukrové melouny a tak snědl aspoň několik kousků jak žlutého tak masážního (oranžového) melounu. Samík jako labužník ochutnával všechno možné a všichni krom Berníka jsme večeři završili zmrzlinou.

Večer šel ještě Míša se Samíkem na bazény. Míša si trošku zaplaval, ale Samík si tam na vlnách několikrát lokl a tak už jsme šli na pokoj.

Ráno pak bylo bohužel neveselé. Samíkovi nebylo dobře a Berník měl stále ještě teplotu. Samík ani nechtěl na snídani a tak zůstal na pokoji. Snídaně byla taky o ničem, Berníkovi se po pár soustech udělalo zle a tak jsme běželi na záchod.

No teď balíme a bohužel naší dovču ukončíme o den dříve. Berník si dovču krom hraní air hokeje a hracích automatů neužil vůbec, Samík aspoň trochu a my s Maki tak smíšeně. No mrzí nás to, ale co naděláme. Příště nám to snad vyjde na jedničku.

Za betlémy do Štramberku

~ marketamurasova ~ Napsat komentář

Mezi svátky jsme kromě návštěv stihli taky zajít si s Míšou do sauny. Díky babičce Irči, že nám pohlídala kluky.

Pak jsme se taky vydali do Štramberku, který jsme měli v plánu již v adventním čase, ale bohužel nám nemoci zkřížily plány. Ve Štramberku jsou totiž ve výlohách obchůdků, ale i za okny soukromých domů vystavený různé betlémy. Procházka Štramberkem tak dostává krásné vánoční kouzlo a vůbec nevadilo, že už je po Vánocích. Na náměstí jsme se stavili na naše oblíbené štramberské uši plněné šlehačkou a taky jsme si nakoupili zásoby na doma. Vyšli jsme i nahoru k Trúbě, kde byl nádherný výhled na zapadající sluníčko. Cestou zpátky už se stmívalo a osvětlené betlémy byly opravdu kouzelné. Byla to moc hezká procházka.

Na Silvestra jsme dostali pozvání ke Kačce a Marťovi, které jsme moc rádi přijali. Upekla jsem tradiční šnečky, záviny a párečky v listovém těstu, zabalili jsme chipsy a dobré pití a vyrazili jsme do Pržna. Děti si hned hrály, jen Samík se už cítil jako dospělák, takže seděl s námi a zásoboval nás svými rozumy. Byl to moc fajn večer, hráli jsme Uno, děti nám zahrály divadlo a pak si hrály na Nintendu. Před 11 jsme se rozloučili a ohňostroj už jsme sledovali doma za oknem. Chilli byla letos kupodivu taky úplně v klidu, takže to byl opravdu vydařený večer.