(24.7. – 31.8.2021)
Samík na pravidelném skautském čtrnáctidenním táboře již týden byl a já jsem na druhý týden měl okusit táborový život také. V sobotu ráno jsem vyrazil k Bebkovi, kde jsem nechal Megouše a svezl se s Patrikem na tábořiště. Jelikož jsem dorazil brzo ráno stihl jsem táborovou rozcvičku, kde většina dětí hlasovala pro to, abych rozcvičku vedl já. Začal jsem tedy s rozvičkou z boxerských tréninků a děti jejich nadšení brzo opadlo.. 🙂
Dopoledne jsem si pak postavil stan a zbytek dne jsem se účastnil táborového programu. Při odpolední hře na nosení lístků z esušu (fiktivní latríny) k hajzlbábě, za nestálého pronásledování Průjmy (kteří život brali) jsem si vysloužil roli Zácpy, kde když mne děti chytili, mohli obdržet jeden život zpět. Role to byla náročná, jelikož mne neustále honilo 30 dětí a já jsem byl za chvíli na konci svých sil. Ze hry mi pak zůstala přezdívka Zácpa, kterou mne někteří oslovovali po celý zbytek tábora.
V noci jsem zjistil hlavní nedostatek moderního stanového vybavení. Celý tábor a i můj stan stál ve svahu, stan naštěstí v mírném, ale na rovině nebyl. No a v čem byl ten hlavní nedostatek? Nepromokavé dno stanu, moderní ultralehká nafukovací karimatka i spacák – všechno je ze šustivých klouzavých materiálů. No a večer, když jsem si šel už lehnout do nachystaného spacáku, jsem zjistil jak velký problém to je. Než jsem se nasoukal do spacáku, karimatka sjela až dolů k okraji stanu, spacák taky ujížděl a když jsem se po dvaceti minutách konečně nějak uvelebil, po pár minutách jsem byl stejně úplně jinde. Moc jsem se nevyspal a následující den jsem si karimatku se spacákem dal kolmo na původní směr a jako zarážku jsem použil krosnu s věcmi. Stále to nebylo ono a tak jsem v průběhu týdne ještě spaní vylepšil zlepšovákem, který ujíždění karimatky skoro eliminoval – mezi karimatku a dno stanu jsem roztáhl ručník…
Další dny pak probíhaly podobně – dopoledne práce, svačina, oběd, odpolední odpočiněk a program, svačina a večeře. Večer jsme pak trávili u ohně. Absence moderní techniky a přítomnost přírody kolem, nádherný výhled na Lysou byl parádní relax. Jediný stres přinesla průtrž mračen druhou noc, kdy jsem kontroloval, zda to stan z Lidlu za 1399 Kč vydrží. A vydržel to bez problému.. 🙂
Na táboře jsem si vyzkoušel mnoho nových věcí – překonal jsem strach z výšek a lezl na strom za pomocí bot s drápy, které se používají při kácení a prořezávání stromů, kosil louku kosou, vyřezal si lžíci z lipového dřeva. Také jsem poznal mnoho přátel ze skautského oddílu, zkusil něco z boxu naučit holky (kluci překvapivě zájem neměli), v klidu na louce přečetl třetí díl Prašiny a vůbec si užil spoustu legrace.
Na táboře jsme se Samíkem měli oba narozeniny a oba jsme dostali hobla. No u mě si pěkně mákli, když mě 39x vyhodili do vzduchu.
Poslední den mělo dopoledne pršet a já měl strach, abych nebalil mokrý stan. Vzbudil jsem se docela brzo, nějak kolem páté ráno a už jsem nemohl spát. Ale nechtěl jsem ostatní budit balením stanu tak brzo a předpověd hlásila přeháňky až nějak kolem deváté, desáté, a tak jsem ještě lenošil ve stanu. No a když jsem pak kolem šesté vstal, sbalil obsah stanu a chtěl začít s balením stanu, tak spustil déšť. A ten byl celkem vydatný a vydržel pršet asi tři hodiny. Stan jsem tedy musel sbalit mokrý 😦 Odpoledne doma naštestí svítilo sluníčko, tak jsme pak bez problémů stan vysušili.
Týdenní tábor byl plný zážitků a jsem rád, že jsem se odhodlal jet. Týden v horách stál za to.
Marásci 