Koloběžky na Olešné

(1.1.2022)

Silvestrovská procházka s babičkou a dědou nám kvůli děštivému počasí nevyšla a tak jsme se domluvili aspoň na Nový rok. Venku bylo překvapivě teplo – okolo deseti stupňů, sice bylo všude mokro, ale naštestí nepršelo. Naložili jsme koloběžky, které kluci našli pod stromečkem, a Chilli do kufru a vyrazili na Olešnou.

Příjezd nám komplikoval zátaras a zákaz vjezdu na cestě, kde jsme minule normálně jeli, ale po chvilce zmatkování jsme zaparkovali opodál a ten kousíček jsme došli pěšky. No nebyli jsme jediní, kdo o zákazu nevěděl – mnoho řidičů se otáčelo na stejném místě..

Po pár krocích jsme se potkali s babičkou a dědou a vyrazili na procházku kolem Olešné. Samík zkoušel na koloběžce různé triky, Berník byl rád, že se jednou nohou odráží. Držení rovnováhy a obou nohou na koloběžce bylo pro Berníka něco nemyslitelného. Procházka utíkala rychle, my jsme si povídali, děti jezdili a Chilli neustále někam spěchala, jelikož někdo v dálce odpálil pár petard a Chilli očevávala konec světa a chtěla utéct neznámo kam.

Dorazili jsme k dětskému hřišti, Berník zadkem vyčistil špinavé klouzačky a chvíli poblbnul. Samík si pohrál na provazech a od hřiště jsme se pak stejnou cestou vraceli k autu. Berník převapil, když už se normálně odrážel a jel souvisle ve stoje a držel krásně rovnováhu. Občas dal i druhou nohu na koloběžku, šikula náš.

U zátarasů jsme se rozloučili s babičkou a dědou, došli k Bronzíkovi a vydali se domů.